V první den druhého setkání Mezinárodního vyjednávacího výboru OSN k přípravě globální úmluvy o rtuti, které probíhá v týdnu od 24. do 28. ledna v Japonské Chibě, navrhla delegace hostitelské země pojmenování úmluvy po Minamatské zátoce. Minamata je známá pro úniky rtuti ze zdejší továrny Chisso, které v 50. letech 20. století u tisíců zdejších obyvatel vyvolaly do té doby neznámou závažnou, někdy i smrtelnou nemoc zasahující nervový systém. Návrh vyvolal silnou reakci nevládních organizací z mnoha zemí světa, jež po Japonské vládě a firmě Chisso požadují, aby nejprve přijaly odpovědnost za tuto tragédii a poskytly adekvátní vyrovnání jejím obětem.
72 organizací ze 42 zemí světa, včetně českého sdružení Arnika, v Japonsku podepsalo vyjádření solidarity s lidmi postiženými důsledky úniku rtuti z továrny Chisso a postavilo se proti pojmenování úmluvy po minamatské havárii bez předchozí konzultace s jejími oběťmi. „Apelujeme na Japonskou vládu, aby se veřejně zavázala k přijetí konkrétních opatření vedoucích ke skutečnému vyřešení tragédie před uzavřením úmluvy v roce 2013,“ řekla Mariann Lloyd Smith, spolupředsedkyně Mezinárodní sítě pro eliminaci perzistentních organických polutantů (IPEN) sdružující více než 700 nevládních neziskových organizací z více než 100 zemí světa.
Rovněž skupiny sdružující oběti minamatské tragédie vydaly v první den jednání prohlášení, ve kterém se staví proti oznámenému pojmenování úmluvy, pokud Japonská vláda nezajistí objasnění plného rozsahu havárie, kompenzaci všech obětí, uplatnění principu „znečišťovatel platí“ a kompletní vyčištění Minamatské zátoky a Shiranuiského moře, kde došlo k úniku.
První případy tzv. minamatské nemoci způsobené vystavením účinků rtuti byly diagnostikovány v roce 1959 u obyvatel Minamantské zátoky v Shiranuiském moři v Japonsku, kam továrna Chisso vypouštěla rtuť používanou jakou katalyzátor při výrobě acetaldehydu. Přes narůstající počet lidí, jimž byla choroba diagnostikována, vypouštěla továrna rtuť až do roku 1968. Choroba zasáhla dvě generace obyvatel zátoky a jejího okolí, kteří konzumovali zdejší ryby. Počet obětí dosahuje několika desítek tisíc. Převážná většina obětí zůstává neuznána a neodškodněna i přes loňskou omluvu japonského premiéra Yukio Hatoyamy a přes rozhodnutí japonského nejvyššího soudu z roku 2004, který potvrdil, že japonská vláda a vláda prefektury Kumamoto jsou zodpovědné za to, že nezabránily rozšíření choroby po roce 1960.
