Měla jsem to štěstí, že jsem mohla strávit devět dní v Kruščici, v domku vedle mostu proslaveného místními obyvatelkami, které tady 24. srpna 2017 vlastními těly zablokovaly cestu těžké technice a znemožnily tak přístup na staveniště plánované malé vodní elektrárny. Elektrárny, která by navždy změnila život tamní komunity. Během blokády byla přivolána Bosenská pořádková policie. Třiadvacet žen bylo zatčeno a šest utrpělo zranění. Vesničané od té doby zůstávali ve střehu, hlídali přístup na most a bránili výstavbě, až se celý spor dostal před soud.
Text a foto: Iva Zímová
Nejde samozřejmě jen o spor o vlastnictví půdy, ale také o škody, které by nová elektrárna způsobila místním kvůli narušení dosud poměrně nedotčeného bohatého ekosystému.
Bydlela jsem s těmito lidmi, jedla jsem s nimi, měla jsem možnost pít čerstvou vodu z řeky a také jsem pomáhala hlídat přístup k mostu. Stála jsem po boku ženám držícím hlídky během dne, týmž, které byly předtím zatčené policií. Večer pak přicházeli muži a hlídali most přes noc. Ranní směna začínala v sedm a trvala do jedné odpoledne, odpolední pak trvala do sedmi večer. Následně začínala noční směna trvající až do rána, kterou obvykle zastávali muži. Během pobytu mě nadchlo odhodlání místních chránit svůj kousek země, jejich ochota riskovat všechno kvůli místu, které jim poskytuje přímý přístup k řece, zdroji života, který znamená všechno.
Dva dny po mém pobytu soud rozhodl ve prospěch obyvatel Kruščice, že výstavba malé elektrárny je nelegální. Místní se postavili za to, co bylo podle nich správné to se jim nakonec vyplatilo.
Most přes řeku Kruščica. Nápis na ceduli říká: Kruščica brani svoje! STOP MHE, Rijeku nedamo! (Kruščica brání svoje, STOP malým vodním elektrárnám, řeku nedáme!)
Maida Bilal (37)
Maida obvykle držela hlídku u mostu každý čtvrtek a její otec každou noc. Maida má sedmiletou dceru, každé ráno ji vodí do školy a před polednem, po vyučování, ji vyzvedává. Navíc pečuje o svou matku, která má cukrovku. Když se právě nevěnovala rodině, volný čas trávila na mostě.
„My ženy jsme most zablokovaly 24. srpna 2017. Seděly jsme tam spolu, bok po boku, a držely se za ruce. Přijela Bosenská pořádková policie; kopali nás, mlátili a násilím most vyklidili. Dvacet tři žen bylo zatčeno, a také i můj otec, a dostaly pokutu. Šest z nás bylo zraněno.“
„Budeme řeku hlídat až do konce, dokud nevyhrajeme, i když už jsme fyzicky i psychicky vyčerpaní.“
Mehmed (70) u mostu
Mehmed hlídal most každou noc.
„Byl jsem tady každou noc, tohle je moje pětistá hlídka. Nevzdám se své manželky a nevzdám se své řeky. Žiju v Kruščici celý život. Dřív jsem k řece vodil před školou koně a po vyučování je vyzvedával. Řeka je bohatství, naše řeka je bohatství a já se toho bohatství nevzdám, proto jsem tady každou noc.“
„Naše stížnost je u soudu. Čekáme na výsledek, jsem si jistý, že vyhrajeme. Do té doby budu tady u mostu každou noc.“
Samela a Enes u řeky Kruščica.
Samela (44) a Enes (60) se do sebe zamilovali během blokády mostu 24. srpna 2017. Samelin manžel byl zabit během Bosenské války za nezávislost.
Samela:
„Řeka je život, je to můj život. Vyrostla jsem u ní; u ní jsem si hrávala. Řeka je důležitá nejen pro mě, ale i pro moje děti, pro budoucnost Kruščice. Bez vody není život, jestli vyhrají developeři, tak rostliny, zvířata i život zmizí. Malé vodní elektrárny je zničí.“
„Jsem členkou Horalského spolku Zabrče (Planinarski drustvo Zabrče). Spolek pořádá výlety do hor. Mám ráda přírodu a v Bosně a Hercegovině je příroda úchvatná.“
Enes:
„Tahle řeka pro mě znamená život. Pil jsem z ní vodu od narození. Díky ní jsem se naučil plavat. Naučil jsem se díky ní rybařit. A našel jsem díky ní lásku. Tahle řeka je požehnání.“
Ekrema (48) s řekou Kruščica v pozadí.
Ekrema řeku a most bránila při příchodu policie, byla v první řadě. Podařilo se jí uniknout, ale později byla zadržena v nedaleké vesnici a zavlečena do policejního auta.
„Ženy most hájily v prvních řadách, muži byli za námi. Mysleli jsme, že na ženy policie nezaútočí. Spletli jsme se, bylo jim to jedno. Šokovalo mě to. Tahali nás pryč, kopali nás, mlátili nás obušky.“
„Řeka je příroda, příroda je turismus. Mám ráda naši přírodu, sbírám houby, mám ráda náš les, kterým protéká naše řeka. Miluju přírodu, nemůžu bez ní žít.“
„Naše řeka je naše budoucnost a já nepřipustím její zničení.“
Hašema (66) u mostu
Hašema pochází původně z Banja Luky, do Kruščice se provdala a přistěhovala se sem v roce 1968.
„Kruščica bývala před válkou hodně živé místo. Měli jsme tu tři hotely, kam si přijížděli odpočinout politici a sportovci. Doufám, že řeku a přírodu ochráníme a lidi se sem zase vrátí.“
„Proč protestuju proti výstavbě malých vodních elektráren? Bráním vodu. Voda znamená život. Řeka je pro nás životně důležitá. Bojuju nejen za sebe, ale i za svoje děti a jejich děti.“
Izeta (67) vedle řeky Kruščica.
Izeta žije nedaleko mostu. I ona se podílela na jeho blokádě 24. srpna 2017.
„Řeka je mi vším. Teče kolem našeho domu; vzpomínám, že jsme v ní dřív prali prádlo. Slyším řeku každý den a každou noc. Nedokážu si představit, že už bych ji neslyšela. Zvuk téhle řeky je hudba pro moje uši.“
Sečo (81) stojí v malém dřevěném domku, který vesničané postavili kvůli ochraně mostu před developery budujícími elektrárny.
Sečo byl v televizi, pil před novináři vodu z řeky, aby demonstroval její čistotu.
„Když se tu vybudují vodní elektrárny, přijdeme o pitnou vodu. Elektrárna se dvěma turbínami zabere 7 km řeky, voda kvůli ní nebude pitná, ve skutečnosti pak v řece nebude už vůbec žádná voda nebo jen hodně málo. Mám pět vnoučat, nejstaršímu je osm let a nejmladšímu dva roky a dva měsíce. Myslím na jejich budoucnost, bojuju proti developerům kvůli nim.“
Meliha (53) stojí u řeky Kruščica.
Meliha byla na mostě 24. srpna 2017, kde jí pořádková policie násilně zkopala do bezvědomí. Byl u toho i její syn, a když se snažil matku bránit, skončil zle zbitý.
„Řeky se nevzdám, je to poklad můj i mých dětí a vnoučat. Bez řeky zemře naše duše. Stejně jako les, louky a všechno živé. Strávila jsem několik hodin v nemocnici, policie na mě čekala před budovou a zatkla mě, jakmile jsem vyšla ven. Když jsem viděla zraněného syna, zastavil se mi dech, poslali mě zpátky do nemocnice.“
„Čtyřicet žen požadovalo před policejní stanicí propuštění mého syna. A propustili ho. Já se po propuštění z nemocnice vrátila k mostu a od té doby jsem tady. Nikdy se nevzdám, nebojím se policie, když bude potřeba, udělám to znovu, budu řeku bránit svým tělem i duší.“
Šiška (62) stojí u mostu vedle přístřešku, kde obyvatelé přebývali během hlídek.
Šiška blokádu mostu 24. srpna 2017 vedla. Přesvědčila ženy, aby se spojily a blokádou zabránily developerům překročit most. Jejich manželé se rychle připojili, jakmile se dozvěděli, co se děje s jejich dětmi a s obyvatelkami vesnice.
„Nedovolím, aby zničili naši krásnou řeku kvůli vodním elektrárnám. Řeka nám dává mimo jiné pitnou vodu, byla tu pro naše předky a bude tu pro další generace. A to je důvod, proč jsem tady a zastavuju developery.“
Elma (30) stojí před malým domkem, kde ženy a muži drželi hlídky u mostu.
Elma má dvě děti, syna (12) a dceru (2). Její syn zbožňuje plavání a každé léto tráví většinu času koupáním v přírodním jezírku nedaleko mostu.
„Blokovala jsem developery kvůli sobě a kvůli svým dětem a jejich dětem… všude jsou války o vodu a my jsme jejich součástí. Naše vesnice se do boje zapojila. Malé elektrárny neberou ohled na přírodu a biodiverzitu. A co víc, přišli bychom o pitnou vodu. Musíme vyhrát.“
Zukan Esad zvaný Cigo (62) stojí za mostem, kde obyvatelé Kruščice vlastními těly zablokovali těžkou techniku. Ta se díky tomu nemohla přes most dostat na staveniště.
2. srpna 2017 Cigo a šest dalších lidí vymysleli způsob, jak zastavit bagry a náklaďáky se stavebním materiálem a zabránit jim překročit most. Jednomu bagru developerů se ale podařilo blokádou projet. Díky vytrvalé snaze se nicméně místním podařilo jej ze své posvátné půdy dostat.
„Celé to začalo 2. srpna 2017, kdy jsme zastavili developery před mostem. A od té doby u mostu držím hlídky. Vodu z naší řeky pijí lidi z Kruščice, Zenice a Vitezu. Z řeky Kruščica pije vodu 15 000 lidí.“
„Prvního května, o svátcích a o víkendech jezdí do Kruščice lidé ze Sarajeva, Zenice a Travniku. Odpočívají, chodí po horách, rybaří, grilují nebo tu zkrátka táboří.“
„Jsem členem Loveckého spolku (Lovacko druzstvo). V lese tu můžete potkat medvědy hnědé, jeleny, zajíce, rysy balkánské, veverky, divoká prasata, šakaly a tchoře. V naší řece žijí pstruzi. Kdyby se postavily vodní elektrárny, o pitnou vodu přijdou nejen lidé, ale ani tato divoká zvířata nebudou mít v sedmikilometrové oblasti co pít.“
