Historie skládky se začala psát v na přelomu osmdesátých a devatedátých let minulého století, kdy do močálů kolem laguny Korle v centru ghanského hlavního města přišli první lidé, aby se zde usadili. V následujících letech vybudovali neustále se rozšiřující šrotiště a vrakoviště. Od té doby skládka slouží jako místo, kde končí elektroodpad a automobily z Nigérie, Burkiny Faso, Toga či Beninu, ale také z Velké Británie a dalších zemí Evropské unie či jiných koutů světa, jako například USA nebo Jižní Koreje.
"Šroťáci" přicházejí hlavně ze severních venkovských oblastí Ghany, které i vlivem válečných konfliktů v uplynulých desetiletích sužuje značná chudoba a nedostatek základních zdrojů. Do Akkry tito zoufalí lidé přicházejí, aby si vydělali na živobytí, naprostá většina z nich mezi horami starých praček a televizorů také bydlí.
Život v areálu skládky je organizován podle tradičního kmenového uspořádání, řídí ho místní rada starších v čele s předsedou Idrisem Saibuou, o němž řada místních mluví jako o náčelníkovi. Není jasné, kolik lidí na tomto území, které pokrývá zhruba jeden kilometr čtvereční, dlouhodobě žije. Odhady počtu obyvatel se velmi různí, některé statistiky uvádějí šest tisíc, jiné až 50 000 lidí. Podle nejděsivějších odhadů přímo na skládce žije až 80 000 osob.
Jak vypadá největší skládka elektroodpadu na světě? Podívejte se sami
V celém areálu vidíme měděné dráty, kusy hliníku nebo skla, stará nákladní auta, ledničky, základní desky z počítačů, rozebraná klimatizační zařízení nebo motory z aut – to všechno na hromadách vysokých až čtyři metry. Je těžké rozeznat odpad od chatrčí, ve kterých žijí lidé. Jediné, co ční nad tento horizont, jsou dvě mešity a tmavě šedý či hnědo-černý kouř z několika ohnišť všude kolem.
Pracovníci na skládce používají k odstraňování plastové izolace z měděných kabelů ty neprimitivnější metody, nejčastěji opalování celých kusů elektroniky na otevřeném ohni. Kvůli tomu do okolí unikají vysoce nebezpečné chemikálie. Podle reportáže v Guardianu zveřejněné v roce 2014 většina místních umírá kvůli toxickému znečištění mezi 20 a 30 lety věku.
V roce 2013 se skládka Agbogbloshie dostala na seznam deseti nejvíce znečištěných míst na světě.
