Historie Týmu Bořena

Počátky Týmu Bořena sahají na konec roku 1979, kdy jej založila skupina studentů z Bíliny. Název Týmu vzniknul dle jména vědmy Bořeny, která údajně žila na hoře Bořni v Bílině. Od roku 1985 do roku 1994 přemístili členové týmu řadu ohrožených rostlinných druhů z předpolí rostoucí hory hlušiny. Pod tunami hlušiny z povrchového hnědouhelného dolu (dříve Maxim Gorkij, dnes Doly Bílina) zmizely v radovesickém údolí čtyři vesnice. Zmizely rozsáhlé pozemky s úrodnými černozeměmi, malebná krajina, byla zrušena tři chráněná území, plánu zasypat údolí byl přizpůsoben rozsah chráněné krajinné oblasti. 

Ze tří různých typů lokalit se podařilo přestěhovat devět druhů rostlin. Osm z nich se ve svých nových domovech zabydlelo. Z bývalého chráněného naleziště Bělák byly na nové lokality přesazeny len žlutý (Linum flavum), hvězdnice chlumní (Aster amellus), sasanka lesní (Anemone sylvestris), hadí mord španělský (Scorzonera hispanica), plamének přímý (Clematis recta) a bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum). Od Lukovského potoka k potoku Mukovskému se dostaly bledule jarní (Leucojum vernum) a ladoňka dvoulistá (Scilla bifolia). Pozornost Týmu Bořena se nyní přesunula především na lokality, kde rostliny našly náhradní útočiště. Má nad nimi patronát a snaží se udržet na nich přirozené podmínky pro další existenci těchto rostlin v Českém středohoří.

V září 2010 byla naše péče odměněna nálezem další velmi vzácné rostliny, kvetoucí hořečky brvité (Gentiana ciliata).

Součástí každoroční péče o pronajatou lokalitu je i kosení travního porostu.

Lokality o které se staráme

Největší pozornost Týmu Bořena je zaměřena na ohroženou květenu vyskytující se na tzv. bílých stráních a mokřadních lukách.

Bílé stráně jsou poměrně nenápadným, ale důležitým fenoménem v celé jižní části Českého středohoří a na ni navazujících oblastech (v Poohří či Polomených horách). Jedna z jejich nejvýznamnějších lokalit na návrší Bělák zanikla díky zasypání radovesického údolí výsypkou Dolů Bílina (dříve Velkolomu Maxim Gorkij). Tým Bořena z této bílé stráně přestěhoval ty nejcennější rostlinné druhy na tři náhradní lokality. Bez důslednější ochrany však mohou i ony zaniknout.

Trupelník - bílá stráň

Na svazích vrchu ve vrcholových partiích z třetihorních sopečných hornin a z diatomitu (třetihorní jezerní usazeniny) a na svazích pak z křídových hornin se v odlučné oblasti nejspíše pleistocénního sesuvu vyvinula bílá stráň s nepočetnou autochtonní populací hlaváčku jarního.

Tým Bořena sem přestěhoval z Běláku len žlutý, hvězdnici chlumní, plamének přímý, bělozářku větevnatou, sasanku lesní a hadí mord španělský. Poslední ze jmenovaných rostlin se tu nejspíše neuchytila. Ostatní se postupně začaly rozmnožovat i mimo původně přestěhované trsy.

Ze všech bílých strání vybraných jako náhradní lokality pro ohrožené druhy rostlin přestěhovaných zpod Běláku je tato nejrozsáhlejší a nejnadějnější pro jejich přežití. Vrch Trupelník se stal roku 2001 maloplošným chráněným územím. Díky tomu je zajištěna důsledná péče o toto území.

Kaňkov - bílá stráň

Bílá stráň vznikla na příkrém svahu vybudovaném postupným zařezáváním řeky Bíliny za spolupůsobení antropogenních faktorů (pastva dobytka a zářez cesty) naproti hoře Bořeň. Na tuto lokalitu Tým Bořena přestěhoval především len žlutý a hvězdnici chlumní.

Bílá stráň pod Lipskou horou

Pod Lipskou horou pravděpodobně na svahu vzniklém na geologickém zlomu a zvýrazněném umístěním cesty se vyvinula bílá stráň. Na tuto stráň jsme přestěhovali z Běláku plamének přímý, len žlutý, hvězdnici chlumní, sasanku lesní a hadí mord španělský. V září 2010 jsme zde nalezli kvetoucí hořečku brvitou .

Lokalita kromě polohy v chráněné krajinné oblasti nepožívá žádné jiné zvláštní ochrany podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Lokalitu Bílá stráň pod Lipskou horou se nám podařilo získat do dlouhodobého nájmu a tím ji zajistit potřebnou péči prostřednictvím pozemkového spolku Týmu Bořena.

Pozemkový spolek Bořena

Tým Bořena pečuje o lokality s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin. Potřebnou péči zajišťujeme prostřednictvím pozemkového spolku Týmu Bořena. Cesta, kterou Tým Bořena využívá, je stará forma ochrany přírody a krajiny, kterou používali již v prvorepublikovém Československu.

Květena

Len žlutý (Linum flavum)

Len žlutý je vytrvalá bylina, kterou lze nalézt na světlých a suchých stanovištích. Kvete od června do července žlutými květy. Dorůstá výšky od 20 do 50 cm. Stanoviště s populací lnu žlutého v Českém středohoří tvoří nejzápadnější hranici jeho výskytu. Patří mezi chráněný rostlinný druh.

Len žlutý se dokonale přizpůsobil extrémním podmínkám lokalit tzv. bílých strání, na kterých se vyskytuje. Má kořeny rozprostřené do šířky. Bílé stráně jsou extrémně suché lokality většinou s mělkou vrstvou humusu. Díky vápnitému podkladu na nich má však len žlutý řadu společnic z říše rostlin. Jen v jedné jediné lokalitě (Bílé stráně u Pokratic) je tento neopakovatelný typ rostlinných společenstev přísně chráněn. Jak však společenstva bílých strání mizí z naší přírody, jsou i jejich obyvatelé stále vzácnější. Len žlutý rostl také v maloplošném chráněném území Bělák. Toto návrší dnes již skončilo pod Radovesickou výsypkou.

Ještě předtím než bylo nejzápadnější místo výskytu lnu žlutého v České republice zničeno, stihly Tým Bořena - (pobočka sdružení Arnika) a Český svaz ochránců přírody (jeho teplické organizace) přestěhovat několik stovek trsů této vzáccné rostliny na náhradní lokality. Arnika se snaží nyní tyto lokality chránit formou pozemkového spolku a zachovat na nich podmínky příhodné pro přežití ohrožených druhů rostlin.

Plamének přímý (Clematis recta)

Plamének přímý je mrazuvzdorná vytrvalá bylina. Kvete od května do června v bohatém květenství bílých květů. Dodnes se výtažky z plaménku přímého používají jako lék proti nemocem mužských pohlavních orgánů. Dorůstá výšky až 100 cm. V syrovém stavu je jedovatý.

Hvězdnice chlumní (Aster amellus)

Hvězdnici chlumní lze pozorovat od července do září na suchých stanovištích, jako jsou suché trávníky, suché a světlé křoviny a suché lesy. Patří mezi trvalky. Dorůstá výšky mezi 20 - 60 cm. Dosti často roste větší množství jedinců pohromadě (vytvářejí jakési společenstvo). Její jméno je odvozeno od hvězdicovitého uspořádání jazykovitých květů v úboru. Vyskytuje se vzácně.

Hadí mord španělský (Scorzonera hispanica)

Hadí mord španělský lze nalézt na suchých stanovištích, ale daří se mu i v jakékoliv zahradní půdě. Kvete během letních měsíců žlutými květy. Dorůstá výšky mezi 50 - 120 cm (v závislosti na dostatku živin). Patří mezi trvalky. Kořeny této byliny jsou po uvaření jedlé a poměrně chutné (sladká chuť). Zajímavostí je, že se v minulosti hadí mord používal jako lék proti hadímu uštknutí (odtud název byliny).

Sasanka lesní (Anemone sylvestris)

Sasanku lesní je možno nalézt od dubna do června na suchých stanovištích, jako jsou světlé a suché lesy a mírně suché trávníky. Dobré životní podmínky pro sasanku lesní najdeme na kyprých, výživných, vápnitých půdách. Patří mezi trvalky. Dorůstá výšky mezi 15 - 50 cm. Vyskytuje se velmi vzácně. Je jedovatá!

Bělozářka liliovitá (Anthericum liliago)

Bělozářku liliovitou lze nalézt od května do července na suchých stanovištích, jako jsou suché trávníky, světlé lesy a lesní okraje. Patří mezi teplomilné a vytrvalé rostliny. Dorůstá výšky mezi 30 - 70 cm. Na našem území se vyskytuje vzácně.

Bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum)

Bělozářku větevnatou je možno pozorovat od června do srpna na suchých stanovištích, jako jsou suché trávníky, světlé lesy a křoviny. Bělozářku větevnatou často najdeme na kyprých, vápnitých půdách. Dorůstá výšky mezi 30 - 100 cm. Patří mezi vytrvalé byliny. Její výskyt je vzácný.

Bledule jarní (Leucojum vernum)

Bleduli jarní je možno nalézt od února do dubna na vlhkých stanovištích, jako jsou vlhké lesy, křoviny a louky. Na místech výskytu se objevuje ve větších porostech. Patří mezi trvalky. Dorůstá výšky 10 - 30 cm. Na našem území se vyskytuje jen velmi vzácně. Je jedovatá!

Ladoňka dvoulistá (Scilla bifolia)

Ladoňku dvoulistou lze pozorovat od března do dubna na vlhčích stanovištích, jako jsou smíšené a lužní lesy, bučiny, vlhké louky a lesní okraje. Jedná se o teplomilnou a vytrvalou bylinu, která dorůstá výšky mezi 10 - 20 cm. Ladoňka dvoulistá patří mezi silně ohrožený druh flóry ČR. Zajímavostí je, že její semena šíří mravenci.

Hořeček brvitý (Gentianopsis ciliata)

Hořeček  brvitý (Gentianopsis ciliata, dříve hořec nebo hořeček brvitý) kvete relativně pozdě, od července do října - tedy na podzim. Roste spíše ve vyšších polohách, od pahorkatin po horské polohy. Vyhledává výslunné travnaté svahy, meze, stráně, opuštěné lomy. Dorůstá výšky 10 - 30 cm.

V České republice se vyskytuje roztroušeně. Vzhledem k výraznému úbytku v posledních letech byla zařazena na Červený seznam jako ohrožený druh.

Použitá literatura:
M. Chytrý, T. Kučera, M. Kočí, Katalog biotopů České republiky, Praha 2001, AOPK ČR
D. Randuška, L. Šomšák, I. Háberová, Barevný atlas rostlin, Bratislava - Ostrava 1986, Obzor - Profil