Další zpřísnění Montrealského protokolu

Montrealský protokol o ochraně ozonové vrstvy byl vyhlášen v roce 1987. Až dosud asi 160 zemí (včetně EU) podepsalo původní dohodu, která předpisovala postupné snižování a eventuální vyřazování výroby, spotřeby a prodeje látek narušujících ozonovou vrstvu. Protokol byl několikrát změněn, a to v roce 1990, 1992, 1997 a nyní v Pekingu v tom smyslu, že do seznamu bylo zařazeno více látek a byla provedena modernizace plánu vyřazování až po úplné vyřazení většiny škodlivých látek. Cílem protokolu je úplná restaurace ozonové vrstvy během příštích 50 let. Jak dlouho však bude trvat maximální narušení ozonové vrstvy a jak rychle proběhne její regenerace, to závisí na úplném souladu všech členů, kteří změny podepsali. Dohoda, která - ne bez obtíží - byla v Pekingu projednána, se v zásadě týká čtyř bodů: 1. HCFC (používají se v chladicích zařízeních, k výrobě pěn aj.) - zmrazení produkce od roku 2004 ve vyspělých zemích a od roku 2016 v rozvojových zemích a zákaz obchodování se zeměmi, které nepodepsaly změny dohodnuté v Kodani. Zákaz obchodu se týká hlavně Číny a Indie, pro něž je výzvou k podpisu všech předchozích změn. EU nicméně vyjádřila lítost nad tím, že od Číny nedostala jasný a pevný závazek, že sníží svou spotřebu HCFC. 2. Metylbromid (používá se jako plynný prostředek k dezinfekci půdy ve zemědělství) - signatáři Montrealského protokolu souhlasí s omezením karantény na dobu 21 dnů a se zavedením povinného oficiálního hlášení o množství tohoto plynu použitého pro účely karantény. Nicméně i zde EU s politováním konstatuje, že nedošlo k uzavření pevného závazku ke snížení spotřeby. 3. Bromchlormetan (nedávno označen jako látka narušující ozonovou vrstvu) - výroba a spotřeba budou zakázány od roku 2002. Strany se také dohodly, že při zařazování tohoto výrobku na seznam látek pokrytých Protokolem budou používat zjednodušené procedury nevyžadující žádné nové podpisy. 4. CFC, halony a halogenované plyny - zmrazení výroby ve vyspělých zemích a omezení výroby v rozvojových zemích tak, aby byly zajištěny národní požadavky. Delegáti také dosáhli dohody o financování fondů, určených pro realizaci Protokolu. Základním úkolem těchto fondů je pomáhat rozvojových zemím v přizpůsobování se novým předpisům a v orientaci na náhradní výrobky. Grant činí 440 mil. USD pro tříleté období, ke kterému se ještě připočte 37 mil. USD z předchozí společné pokladny. Je třeba poznamenat, že EU neparticipuje přímo (tj. ze svého rozpočtu) na financování, ale jednotlivé členské státy platí vlastní příspěvky. Podle zástupců Evropské komise dohoda uzavřená v Pekingu nesahá tak daleko jako předpisy EU, týkající se ochrany ozonové vrstvy, které jsou nyní v procesu schvalování. Tyto předpisy stanovují přesný časový rozvrh úplného zákazu používání HCFC ve Společenství od roku 2009 a úplný zákaz jejich výroby nejpozději od roku 2025. Předpisy rovněž zavádějí restriktivní opatření proti metylbromidu. Avšak dohoda z Pekingu znamená přesto v ochraně ozonové vrstvy důležitý krok vpřed a jako taková je i chápána. Podle názoru Komise je zapotřebí, aby členské státy EU i nadále zastávaly vedoucí úlohu, má-li být dosaženo dalšího pokroku v této životně důležité oblasti. (Europe Environment, 1999, č. 558, s. I/9 - 10.)