Děčín jako město na Labi je od nepaměti spojeno s řekou, životem kolem ní a dopravou po ní. Však má také ve znaku parmu, rybu, která ke svému životu potřebuje proudící čistou vodu. Stejně jako lososi nebo úhoři, které v Labi dnes běžně najdeme. Labský kaňon však není fascinující jen pod vodní hladinou.
Při pohledu z některého z hřebenů se nám naskýtá scenérie, jaká bere dech a jakou v Evropě už na mnoha místech nenajdeme. Řeka se vine údolím mezi pískovcovými stěnami a zelenými stráněmi, volná, nepřeťatá dálničními mosty ani přehradami, nespoutaná betonovými hrázemi. Kaňon Labe představuje velké přírodní bohatství, které nám i sousední země mohou závidět. A neměli bychom o tento kapitál přijít jen proto, že jej chce někdo využít ve svůj prospěch a ještě nám říká, že je to pro naše dobro.
Poté, co se podařilo řeku Labe z velké části vyčistit od nebezpečných znečišťujících látek, mohly se sem vracet druhy ryb i dalších živočichů, které se dříve nepříliš vábnému vodnímu toku vyhýbaly. Na soutoku Ploučnice a Labe pod zámkem se dnes nachází významné trdliště, tedy místo, kde se ryby vyhledávající proudící vody mohou rozmnožovat. Po proudu Labe znovu migrují úhoři, ryby nejen obdivuhodné, ale především vzácné a cenné natolik, že je chrání samostatné celoevropské nařízení. Úspěšně pokračuje program pro návrat lososa obecného - v letech 1998 - 2005 bylo do potoků v povodí Ploučnice vysazeno více mladých lososů, než do údolí Kamenice, takže se dá předpokládat, že dnes již dospěli a budou se snažit vracet do vody, ve které vyrostli. Musí mít ale možnost se vrátit. Řeka, jejíž proud se velmi výrazně zpomalí, je lákat nebude, jez se stane významnou překážkou na jejich cestě a turbíny vodní elektrárny budou pro mnoho z nich znamenat konec. Lososi a úhoři patří přitom k tomu nejcennějšímu, co v Labi žije.
Obyvatelům českých zemí je moře souzeno jen v Zimní pohádce od W. Shakespeara. Snad i pro tu touhu po dálkách bývalo tak povznášející Děčín vnímat jako spojnici se světem tam daleko za obzorem. Bylo to hlavně v dobách, kdy cestovat směrem, kterým teče Labe, se nesmělo, a prosperita se měřila na tuny ocele a betonu. Dnes se moderní státy jako je Francie, Švýcarsko, Německo nebo Rakousko snaží naopak vracet řeky k přírodní podobě, neboť vědí, že takové řeky mají nedocenitelnou hodnotu, ať už jde o vyhledávání turisty nebo ochranu biologické rozmanitosti a čisté vody vůbec.
Jez na Labi u Děčína pomůže splavnit pouhých 9 kilometrů řeky. Aby se tato zanedbatelná vzdálenost o něco málo zvětšila, je v plánu navíc 21 dalších malých hrází v korytě řeky pod jezem (tzv. koncentračních výhonů) přímo na území Chráněné krajinné oblasti a evropsky významné lokality. Ani ty však nepomohou splavnit Labe dostatečně. Mimo splavný úsek by tedy bylo nutné zboží naložit na kamiony. Těch by pak mělo centrem Děčína projíždět o 200 více denně než je tomu dnes, a to přibližně po třetinu roku.
Stavba jezu má stát nejméně 5 mld. Kč. Kromě těchto miliard by stát hradil z veřejných prostředků, tedy z daní občanů, i náklady na provoz jezu. Navíc se již dnes otevřeně mluví o tom, že ke skutečnému splavnění Labe by bylo potřeba více jezů a cena by se pak samozřejmě dále násobila. A stát by takto vlastně přispíval na podnikání vybrané skupině podnikatelů a současně udržoval něco, co jim bude sloužit. A přírodní hodnoty, které by kvůli nim nechal ničit, by ostatním obyvatelům regionu nijak nemohl kompenzovat.
Je na první poslech příjemné slyšet, že jez na Labi bude znamenat spoustu volných pracovních míst. Ale vzniknou skutečně? Autoři záměru jezu na Labi se sice snaží tvrdit, že labská doprava se mnohonásobně zvýší, ale už neříkají, co tedy budou lodě vozit a pro koho. Jaké komodity dnes mohou strávit 6 dní na cestě? V okrese Děčín je nyní zhruba 10 tisíc nezaměstnaných. Jen pro představu: 5 miliard by vystačilo na podporu více než 4 tisíc pracovních míst měsíčně po dobu 5 let (pokud by stát přispěl částkou 20 000 Kč na jedno pracovní místo za měsíc). Nová pracovní místa mohou vzniknout i bez jezu. Stačí se například inspirovat o pár kilometrů dále, na německé straně Labe, kde díky turistice (provázané zejména s labskou cyklostezkou) vzniklo 2400 nových pracovních míst a hrubý příjem činil například v roce 2009 celých 125 milionů eur. A příjmy neustále rostou, na rozdíl od lodní dopravy. Zažít řeku v její přirozené podobě a poznat kulturní a přírodní dědictví je stále atraktivnější. Uspořené peníze pak můžeme využít například na efektivní a přírodě blízká protipovodňová opatření.
Ani dnes, ve dnech, kdy je v řece dostatek vody, nepotkáme na Labi příliš nákladních plavidel. Místo lodí, které by ani neměly co vozit, a místo pětimetrové hráze napříč unikátním labským kaňonem mohou Labe využívat výletní parníky. Břehy mohou ožít kulturou, podpora podnikání v turistickém ruchu může přivést tisíce turistů, kterým Děčín a jeho okolí nabízí nespočet příležitostí k poznání i zábavě. Jez nepřinese rozvoj regionu. Bude znamenat mimo jiné vybetonování břehů, zaplavení stávajících cyklostezek a nutnost vybudovat nové. Příjmy, které případné splavnění a nárůst lodní dopravy na Labi může vygenerovat, poputují především do kapes rejdařů. Vybetonované břehy na rozdíl od živé přírody těžko budou lákat turisty, což se dotkne podnikatelů v cestovním ruchu.
Labské údolí není jen jedinečnou krajinnou dominantou, ale místem výskytu mnoha chráněných druhů rostlin i živočichů. Oceňují to i v Evropě – Evropská komise vyzvala Českou republiku, aby Labské údolí v celém rozsahu lépe chránila. Postavení jezu za cenu poškození přírody, které už nepůjde vzít zpět, a výdajů, které se nevrátí, by bylo jen dalším vítězstvím betonové lobby. Není tedy otázka, zda stavět či nestavět jez, ale jak doopravdy pomoci celému regionu, ne jen skupině podnikatelů. Řeka Labe může sloužit a dělat radost všem.
Arnika
