en ru

Lipská hora

12.5.2006 - Mgr. František Kraus | Články
V následujícím textu najdete podrobnější informace týkající se Lipské hory, nacházející se u osady Lipá v Českém středohoří. Pod ní se rozkládá i jedna z lokalit bílých strání, na kterou Tým Bořena přemístil v minulosti ohrožené druhy rostlin z prostoru dnešní Radovesické výsypky, kterou má v dlouhodobém pronájmu a stará se o ni.

V následujícím textu najdete podrobnější informace týkající se Lipské hory, nacházející se u osady Lipá v Českém středohoří. Pod ní se rozkládá i jedna z lokalit bílých strání, na kterou Tým Bořena přemístil v minulosti ohrožené druhy rostlin z prostoru dnešní Radovesické výsypky, kterou má v dlouhodobém pronájmu a stará se o ni.

1. Geologické a geomorfologické poměry lokality

Lipská hora je 689 m vysoký, částečně zalesněný znělcový vrch, který najdeme u osady Lipá (jedná z místních částí města Třebenice) v sousedství vrchů Pákova hora a Šetenka. Úpatí hory se nachází ve výšce 490 – 500 m n.m., takže převýšení je značné (téměř 200 m). Vrchol hory je tvořen pásmem skal s jevy mrazového zvětrávání, dochází zde k deskovitému rozpadu horniny. Jednotlivé uvolněné desky se stávají součástí pohyblivých sutí na svazích o sklonu až 40°. Geomorfologicky je mapované území součástí Milešovského Středohoří, které má střední výšku necelých 332 m a střední sklon téměř 7º. Na terciérních vulkanických horninách a karbonátových sedimentech křídového stáří jsou zde původními vegetačními formacemi teplomilné doubravy, dubohabřiny a v částečně chladnějších polohách květnaté bučiny. Jejich relikty v současné době zaujímají méně než 20% sledovaného území. Na jižní polovině vrchu byla v roce 1951 vyhlášena přírodní rezervace, a to na ploše 22,22 ha, což představuje necelou polovinu rozlohy celé lokality. Do zvláště chráněného území nejsou zahrnuty severní svahy a bučina na severním úpatí vrchu.

2. Zmapované biotopy

1) Suťové lesy se vyskytují na strmých svazích s výchozy skal a na svahových úpatích s akumulací balvanů nebo jiného suťového materiálu.

2) Hercynské dubohabřiny najdeme pouze na východních svazích vrchu. Jsou v poměrně zachovalém stavu. Převládá zde habr, dub zimní a letní často s příměsí lípy srdčité.

3) Květnaté bučiny se vyskytují na eutrofních, obvykle kambizemních půdách s rychlou mineralizací humusu, na různých druzích hornin. Na horninách minerálně chudých nebo na vápencích se vyskytují pouze na plošinách nebo mírných svazích, kde je vyvinuta hlubší půda. Na Lipské hoře představují zachovalý biotop, který je ale floristicky chudší.

4) Středoevropské bazofilní teplomilné doubravy jsou zde silně ovlivněny hospodářskou činností a příměsí nepůvodních druhů dřevin. Jde o floristicky chudší stanoviště na málo výživném substrátu.

5) Suché bylinné lemy najdeme na okrajích nebo lesních světlinách teplomilných doubrav, případně jako plošné porosty v komplexech neobhospodařovaných suchých trávníků.

6) Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin se vyskytuje na stinných i slunných skalních srázech a balvanových rozpadech v údolích.

7) Vysokobylinná vegetace zatemněných drolin se nacházejí se na úpatí stinných svahů. Přes vysoké zásobení živinami se tu udržuje bezlesí, a to vlivem teplotních inverzí, vnitřního mikroklimatu sutí a zastínění při vysokém horizontu.

8) Pohyblivé sutě se skládají většinou z menších kamenů asi do 10–20 cm v průměru. Vyskytují se na příkřejších svazích všech orientací o sklonu nad 35°. Obvykle jsou situovány v dolní části svahů pod skalním stupněm, nad nímž je erozní svah.

9) Lesní kultury s nepůvodními dřevinami - lesní porosty umělého původu jsou zde nejčastěji tvořeny smrkovou nebo modřínovou monokulturou, místy s převahou topolu, jasanu a břízy nebo směsí jmenovaných dřevin.

3. Vegetace

Vedle suťových polí pokrývají plochy v chráněném území rozmanité křovinaté a lesní porosty od řídkého a chudého březového lesa přes lipový les na sutích, lipovou bučinu až po teplomilnou doubravu a dubohabrový les. Na jižním úpatí hory se rozkládají rozlehlá sesuvná území. Na velkých plochách svahů při jižním úpatí nalezneme pionýrská společenstva s břízou. Vrcholové partie Lipské hory jsou významným nalezištěm hvozdíku sivého. Dále se zde vyskytují tařice skalní, koprník štětinolistý, dřín obecný, česnek horský a vzácně medvědice lékařská. V subxerofylních doubravách a dubohabřinách byly zjištěny taxony jako lilie zlatohlávek, medovník meduňkolistý, vemeník dvoulistý, vzácně potom náprstník velkokvětý. V lesních lemech a suťových lesích jsou hojnými druhy bělozářka liliovitá a tolita lékařská. V travnatých porostech v lesním lemu na jižním úpatí byl vzácně zjištěn kosatec bezlistý. V zachovalejších lesních společenstvech typu subxerofilních doubrav, lipových doubrav a dubohabřin jsou charakteristické druhy prvosenka jarní, kokořík mnohokvětý, konvalinka vonná, plicník lékařský, jaterník trojlaločný, kopytník evropský, mařinka vonná. Suťové lesy s převládající břízou jsou floristicky poměrně chudé díky pohyblivosti suti a kyselosti substrátu. V blízkosti severozápadního úpatí vrchu se nachází vlhká louka s mokřadním společenstvem rostlin lemujícím regulovanou vodoteč. Z nápadných druhů zde byl zjištěn např. upolín obecný.

4. Zranitelnost

Negativní vlivy působící na lokalitě jsou především turistika ve vrcholové části, rozrývání půdy černou zvěří, zavádění monokultur jehličnanů a invaze nepůvodních druhů rostlin a dřevin. Vrcholová skaliska a přiléhající lysinka s výskytem nejvzácnějších druhů vyžadují opakované likvidace expanzivních křovin, zvláště skalníku.

5. Fauna

Zoologická prozkoumanost této lokality je prozatím poměrně malá. Byl proveden jen entomologický průzkum zaměřený na brouky, při kterém bylo zjištěno 123 druhů střevlíkovitých. Z ostatních brouků zde byl zjištěn např. drabčík Ocypus tenebricosus. Na vrcholové stepní lysině byl v neobvykle vysoké nadmořské výšce pozorován vzácný pavouk stepník rudý. %

Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem

captcha 
kniha Jak žít dobře
Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
183 Kč Vstoupit do e-shopu