Marek Petřivalský: Odpověď na stanovisko vedení společnosti DEZA

Stanovisko vedení společnosti DEZA vychází z dojmu, že jsem měl chtít „natolik vidět Dezu jako viníka otravy ryb v Bečvě“, že jsem si dal „hodně práce, aby vymyslel spoustu teoretických argumentů“. Jako autora článků mě jistě potěšilo, že vedení firmy DEZA mým „teoretické argumentům“ věnuje takovou pozornost. Jak se může přesvědčit každý čtenář (a reakce mnohých to potvrzují), v mých článcích jsem v prvé řadě nehledal viníka, ale poukazoval na nesrovnalosti v předešlých vyjádřeních firmy DEZA ohledně zpracování odpadních vod obsahujících kyanidy, a na tomto základě rozporoval rozhodnutí České inspekce životního prostředí a následně i Policie ČR vyloučit firmu DEZA z okruhu možných původců kyanidové otravy Bečvy.

Vedení firmy DEZA opakovaně deklaruje odhodlání postavit se „k věci čelem“ a „nic neskrývat“. Tvrzení ve stanovisku vedení společnosti z 16.10. jsou dle mého názoru s tímto „odhodláním“ opět ve značném  rozporu: 

Stanovisko DEZA: „DEZA čistý kyanid nevyrábí, nezpracovává ho, nepoužívá ho, neobchoduje s ním a ani ho nijak neskladuje. V Deze neexistuje žádný zásobník kyanidu, z kterého by tato látka mohla do řeky Bečvy uniknout. Je proto technicky nemožné, aby látka tohoto charakteru do řeky z Dezy unikla a způsobila ekologickou katastrofu takového rozsahu.„

MP: Opakovaná vyjádření firmy DEZA, že nepoužívá „čistý kyanid“, jsou jistě pravdivá, mají však stejnou vypovídající hodnotu, jakou by mělo prohlášení mluvčího jaderné elektrárny, že elektrárna nepoužívá „čistý uran“ a nemůže tedy být spojována s ekologickou katastrofou způsobenou únikem radioaktivních látek. Velkoobjemové zásobníky na odpadní vody obsahující vysoké koncentrace kyanidů v areálu DEZA dle dostupných informací existují a jsou používány: patří mezi ně nádrže surových a postupně čištěných odpadních vod v chemické čistírně a egalizační nádrž mezi chemickou a biologickou čistírnou odpadních vod.

Stanovisko DEZA: „Pro úplnost uvádíme, že kyanidy jsou ve společnosti DEZA jednou ze sledovaných položek při vypouštění odpadních vod, kde se po zpracování dehtu objevují ve STOPOVÉM množství. Jedná se o komplexně vázané kyanidy, které jsou výrazně méně toxické než volně vázané.„

MP:  Vedení firmy DEZA se drží teze již dříve prezentované mluvčím holdingu Agrofert, že stopová množství nějaké látky jsou definována tak, že slovo STOPOVÉ bude psáno velkými tiskacími písmeny. V analytické chemii i zákonných normách jsou stopové množství obvykle definována jako množství „na hranici detekovatelnosti/zjistitelnosti laboratorními metodami“. Pro srovnání můžeme přehledně uvést koncentrace kyanidů ve vztahu k tomuto tématu.

• Odpadní vody z koksárenství – odsazená voda dehtová/fenolová … cca 20-1500 mg/l
• Maximální hodnota povolená ve vypouštěných odpadních vodách DEZA … 0,5 mg/l
• Akutní toxicita pro sladkovodní organismy … cca 0,01-0,05 mg/l
• Limit celkových kyanidů pro pitnou vodu dle Vyhl č. 252/2004 Sb … 0,05 mg/l
• Limit stanovitelnosti metody stanovení celkových kyanidů dle ČSN 757415 … 0,005 mg/l
• Limit stanovitelnosti metody volných kyanidů dle ČSN ISO 6703-2 … 0,002 mg/ml

Na konkrétním případu hodnoty 0,4 mg/l, kterou dle svého protokolu DEZA naměřila na výpusti V1 dne 15.9. 2020, je evidentní, že i přečištěné odpadní vody této firmy obsahují koncentrace celkových kyanidů až o 2 řády vyšší než koncentrace, které lze označit jako stopové. I když bychom chtěli věřit, že DEZA koncentrace kyanidů vypouštěných z nové biologické ČOV analyzuje správným a věrohodným způsobem, stále klíčové vysvětlení ze strany firmy DEZA chybí: pokud porovnáme vysoké vstupní a nízké výstupní koncentrace kyanidů, kam se tedy všechny ty kyanidy přivezené v cisternách se surovým dehtem ztrácí? Biologický stupeň ČOV je celkem citlivý na vysoké koncentrace kyanidů a thiokyanatanů obsažené v dehtových vodách, tj. pokud účinnost chemického čištění není dostatečná, nelze takové odpadní vody dále na biologické ČOV dočišťovat. Bez použití ozonizace nebo jiné chemické technologie (srážení, oxidace apod.) není vůbec jasné, jak to v provozu svých odpadních vod DEZA dokáže. 

Stanovisko DEZA: „Opakovaný rozbor odpadních vod ze společnosti DEZA z inkriminované neděle 20. září 2020, kdy byla otrava ryb zjištěna, potvrdil, že všechny sledované položky včetně kyanidů byly toho dne podlimitní, tedy v normě.„

MP: Je potřeba upozornit na fakt, že uvedené rozbory byly dle informací poskytnutých firmou DEZA provedeny v její vlastní laboratoři, což samo o sobě zpochybňuje důvěryhodnost těchto výsledků pro kontrolní účely. Dle platného integrovaného povolení má laboratoř firmy DEZA sledovat koncentrace kyanidů pro vlastní potřebu a vyhodnocení provozu čistírny. Oproti tomu vzorky odpadních vod vypouštěných do řeky Bečvy mají být analyzovány akreditovanou laboratoří, což dle dostupných informací vlastní laboratoř DEZA není. Není jasné, v kterém místě vlastně byly  vzorky v neděli 20.9. odebrány. Ve zveřejněném protokolu analýzy DEZA uvádí, že to bylo „standardní odběrové místo za lagunami ve Lhotce, které již slouží pouze jako akumulace na odtokovém kanálu …“. To je v zásadním rozporu ve zde diskutovaném aktuálním stanovisku firmy DEZA, které potvrzuje, že odpadní vody z areálu DEZA již od spuštění zkušebního provozu nové biologické čističky lagunou vůbec neprotékají (tj. laguny neslouží jako akumulace) a jsou vedeny samostatnou kanalizací za výpusť V1 z laguny (viz komentář níže). 

Dále uvádím komentáře k reakcím vedení firmy DEZA na jednotlivé otázky formulované v mých předešlých článcích – pro přehlednost ponechávám členění použité v jejich stanovisku:

1. Zda je v provozu jednotka ozonizace pro detoxifikaci kyanidů v odpadních vodách, a pokud není, jakým způsobem je nahrazena jinou technologií účinného odstranění kyanidů z odpadních vod? 

Stanovisko DEZA: „Není v provozu. Původní jednotka pro detoxikaci odpadních vod byla odstavena z provozu již v prosinci 2016. Důvodem byla její nízká účinnost. V rámci rekonstrukce biologické čistírny odpadních vod se mimo jiné vybudovala egalizační nádrž o objemu 1 500 m3 a dobou zdržení 7 dnů, vyrovnávající koncentrační rozdíly znečištění v odpadních vodách. Ke snižování kyanidů dochází v biologickém stupni nově zrekonstruované biologické čistírny odpadních vod. Tento způsob čištění odpadních vod byl navržen odbornou firmou a je v souladu s BAT (nejlepší dostupné technologie).„

MP: V dokumentu „Přehled nejdůležitějších ekologických investic v letech 2004-2012“ firma DEZA v r. 2014 uvedla, že realizací projektu ozonizace odpadních vod „došlo k výraznému snížení koncentrace kyanidů v surových odpadních vodách.“. Odstavení ozonizační jednotky, tj. technologie vybudované s náklady cca 50 mil. Kč, může poukazovat na tři okolnosti: nedostatečnou odbornost při navrhování a provozu vodního odpadového hospodářství, neochotu dosáhnout výraznějšího snížení emisí kyanidů ve vypouštěných odpadních vodách a dlouhodobé zamlčování reálného stavu a efektivity dekontaminace odpadních vod od kyanidů. Pokud je mi známo, důvodem odstavení ozonizace nebyla „její účinnost“, ale přesněji řečeno stav, kdy ozonizace paradoxně obsah kyanidů zvyšovala následkem oxidace thiokyanatanů, které se obdobně jako kyanidy ve vysoké koncentraci nacházejí v odpadních produktech z koksárenských provozů, včetně vody odsazené z dehtu zpracovávaného v provozu firmy DEZA.

Jak je příznačné pro celou kauzu, původní vyjádření mluvčího Agrofertu p. Hanzelky, poskytnuté dne 13.10. 2020 redaktorovi deníku Právo, se v tomto bodě značně rozchází z později zveřejněnou variantou. Původně p. Hanzelka sdělil, že „(ozonizační jednotka) … Byla nahrazena akumulační nádrží, vyrovnávající koncentrační rozdíly. Následně probíhá srážení kyanidů roztokem síranu železitého v alkalickém prostředí se separací kalu v lamelové usazovací nádrži. Až takto předčištěné odpadní vody jsou následně zpracovávány v biologické čistírně odpadních vod.“.  Předpokládám, že DEZA při pozdější úpravě svého stanoviska k dotazu na používání ozonizace vycházela z mé reakce na původní stanovisko, kterou ji zaslal zmíněný novinář. Původní odpověď byla značně nedůvěryhodná, protože ozonizace z podstaty nemůže být nahrazena pouze akumulační nádrží, která obvykle slouží k dosažení více méně stálé průměrné hodnoty obsažených látek (včetně kyanidů) v počátečních surových odpadních vodách, kam jsou čerpány ze zásobníků dehtu a dalších zpracovávaných surovin. Z původní verze odpovědi p. Hanzelky kromě zmínky o akumulační nádrži zmizel i odkaz na „srážení kyanidů roztokem síranu železitého v alkalickém prostředí“, na jehož pochybnost po chemické i formální stránce jsem upozornil. Vzhledem k vysokým vstupním koncentracím kyanidů a očekávané účinnosti chemického srážení by bylo možno předpokládat, že na výstupu z chemické čistírny budou odpadní vody obsahovat stále relativně vysoké množství kyanidů (pokud není použita další metoda jako např. ozonizace). To potvrzuje i popis tzv. egalizační nádrže v žádosti o integrované povolení pro „Zařízení provozu Vodního hospodářství“ firmy DEZA z 22.11. 2017: „K vyrovnání kolísání koncentrace odpadních vod z CHČOV se vybuduje egalizační nádrž cca 1500 m3“ a dále že „egalizační nádrž bude zakrytá a udržovaná na pH 9,5, což zamezí uvolňování plynného kyanovodíku“. V této žádosti z r. 2017 se také uvádí, že původní záměr použití „chemického srážení kyanidů síranem železnatým, s cílem snížit jejich obsah v odpadních vodách vstupujících na BČOV“ byl v projektu přehodnocen a chemické srážení má být nahrazeno „intenzivnější aerací a tedy efektivnějším odbouráváním kyanidů oxidací v rámci aktivačního procesu samotné BČOV“.  Nejsem sám, kdo v této věci vyjádřil odborné pochybnosti:  např. doc. Vrana z ústavu RECETOX při MU Brno uvedl, že „Biologické metody, které se běžně používají k čištění komunálních odpadních vod, nejsou na odstraňování kyanidů v tomto případě dostačující.“ (zdroj: Do Bečvy se mohly dostat stovky kilogramů kyanidů, míní expert., iRozhlas).  

V souhrnu lze konstatovat, že každé vyjádření firmy DEZA přináší další otazníky ohledně způsobu a účinnosti odstraňování kyanidů z odpadních vod. A nejde jen o matoucí vyjádření pro média, ale i pro správní orgány. DEZA v žádosti o platné integrované povolení v r. 2017 zjevně nepravdivě uváděla, že součástí chemické ČOV je „detoxikace“ na objektu č. 540 – ozonizační jednotce, která přitom, jak potvrzuje stanovisko firmy DEZA, byla již od r. 2016 odstavena. 

2. Zda již byl ukončen zkušební provoz nové biologické ČOV a zahájen provoz řádný splňující emisní limity pro oba parametry kyanidů, případně zda je stále využíván a za jakých podmínek obtokový kanál umožňující vypouštění odpadních vod obsahující kyanidy z biologické ČOV přímo do toku Bečvy mimo lagunu ve Lhotce?

Stanovisko DEZA: „Nebyl ukončen. Zkušební provoz biologické čistírny odpadních vod ve společnosti DEZA byl zahájen 20. května 2020 a bude trvat minimálně rok a půl, tedy plánovaně do prosince 2021. Jde však o plnohodnotný provoz. Rekonstrukce biologické čistírny od počátku počítala s přepojením vypouštěných vod do nově vybudované kanalizace, která laguny u Lhotky nad Bečvou obtéká. Nejde o řešení přechodné, ale trvalé. Obě laguny se navrátily k původnímu účelu, tedy k akumulaci užitkových vod. Jedná se v současné době o jedinou povolenou možnost vypouštění vyčištěných odpadních vod do řeky Bečvy. Jde o režim, který navrhnul projektant, prošel posuzováním vlivů na životní prostředí, byl zahrnut ve změně integrovaného povolení a povolen v rámci zkušebního provozu. Žádný obtokový kanál není využíván. Zřejmě je tím myšlena hlavní výusť (odtokový kanál) vyčištěných odpadních vod z biologické čistírny do řeky Bečvy.„

MP: V platném integrovaném povolení Krajský úřad Zlínského kraje stanovil závazné podmínky provozu „Zařízení provozu Vodního hospodářství“ provozovatele DEZA, a.s. včetně nové biologické ČOV. Zde v části 5 na str. 19 se stanovuje v bodu b) „Zkušební provoz doporučujeme stanovit na dobu minimálně 1 – 1,5 roku. Prozatím bude povoleno vypuštění odpadních vod do řeky Bečva v rámci zkušebního provozu na dobu do 30.06.2020. Provozovatel požádá v dostatečném předstihu o jeho případné prodloužení.“. Ohledně vypouštění odpadních vod je v části 4.2.2. „Vypouštění odpadních vod do vod povrchových“ v bodě 2 povoleno „vypouštění odpadních vod výustí č. 1 z biologické čistírny odpadních vod prostřednictvím nově vybudované kanalizace do odtokového koryta a následně do vodního toku řeky Bečva Spojená, v říčním km 57,5“. Současně však v bodu 2c) se tento režim povoluje pouze „na dobu určitou, tj. od zahájení zkušebního provozu I. etapy nové biologické čistírny odpadních vod do 30.06.2020“!. 

Tvrzení vedení firmy DEZA, že zkušební provoz je „plnohodnotný“ provoz, je samo o sobě z technologické hlediska velmi odvážné. DEZA ve svém stanovisku ovšem opomněla zmínit, zda firma požádala KÚ Zlínského kraje o prodloužení povolení po 30.6. 2020.  Pokud je mi známo z osobních sdělení zainteresovaných novinářů, KÚ Zlínského kraje v tomto ohledu odmítá poskytnout požadované informace. Nepravdivé tvrzení uvedené ve stanovisku firmy DEZA, že režim nové biologické ČOV „prošel posuzováním vlivů na životní prostředí“ lze snadno konfrontovat s údaji v registru integrovaných povolení MŽP, kde se uvádí: „Záměr, který je předmětem tohoto řízení, nebyl posuzován podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.“. Důležité je na tomto místě uvést, proč se tak nestalo – díky nálezu KÚ Zlínského kraje (KUZL 80112/2017, ze dne 27.11.2017), dle jehož rozhodnutí „nemá záměr Čistírna odpadních vod ve společnosti DEZA, a.s. významný vliv na životní prostředí“. 

V této souvislosti je vhodné upozornit na tvrzení ředitele ČIŽP v Olomouci R. Pallose, který po provedené inspekci v areálu DEZA tvrdil: „Kromě toho, že čistírna vykazovala standardní stav, tak hlavně (DEZA) vypouští přes lagunu a otevřený kanál. V tom otevřeném kanálu byly ryby a ve zbytku Bečvy nebyly, takže z našeho pohledu šlo o celkem jednoduché vyjádření,“ (iRozhlas). Tvrzení ředitele ČZIP o vypouštění vod přes lagunu je v rozporu se stavem potvrzeným vedením firmy DEZA, stejně jako tvrzení o nepřítomnosti ryb „ve zbytku Bečvy“ je v rozporu s obecně známými fakty o lokalizaci úhynů ryb v Bečvě.  Průběh a výstupy inspekce ČIŽP je tedy dosti pochybný – mimo jiné si inspekce zřejmě nevšimla, že není v provozu ozonizační jednotka a že výstupní odpadní voda z biologického stupně již neprotéká lagunou. 

3. Jakým způsobem jsou v havarijním plánu provozu odpadních vod DEZA řešena rizika úniků odpadních vod nebo kalů s vysokým obsahem kyanidů důsledkem poruchy technologií (netěsnící či prasklé potrubí a zásobníky, poruchy hlásičů záchytných jímek apod.) nebo chybou obsluhy?

Stanovisko DEZA: „Ve společnosti DEZA se nevyskytují žádné odpadní vody nebo kaly s vysokým obsahem kyanidů.“ 

MP: Stanovisko firmy DEZA zde opět poukazuje na to, že v této firmě mají zjevně pokřivená měřítka pro „vysoké“ a „stopové“ koncentrace vysoce toxických kyanidů. Koncentrace kyanidů uvedené v mých článcích nejsou „teoretické spekulace“ – údaje pocházely z diplomové práce zaměstnankyně firmy DEZA P. Langhammerové, která se navíc odvolávala na informace technoložky DEZA ing. Anety Havranové. Ty uváděly, že se v r. 2015 průměrné koncentrace celkových kyanidů v surových odpadních vodách na vstupu do chemické ČOV v areálu DEZA pohybovaly na hodnotách 823 mg/l (voda dehtová), resp. 466 mg/l (voda fenolová). To je pro srovnání cca 10-15.000-krát vyšší koncentrace než hladina toxicity kyanidů pro citlivější druhy ryb. Jinak řečeno, každý litr takovéto odpadní vody by bylo potřeba naředit úplným smícháním s nejméně 10 m3 říční vody, aby nehrozilo riziko toxického účinku kyanidů. Tyto odpadní vody se před vstupem do chemické čistírny shromažďují v akumulační nádrži (viz původní vyjádření p. Hanzelky v bodu 1). Jak bylo dále zmíněno v komentáři v bodu 1, vzhledem k pochybnostem ohledně účinnosti odstranění kyanidů na chemické čistírně se pak vody se stále pravděpodobně vyšším obsahem kyanidů pohybují rozvody celým areálem firmy DEZA na biologickou ČOV, kde se shromažďují v tzv. egalizační nádrži. V této nádrži se dle údajů uváděných firmou musí přídavkem hydroxidu sodného udržovat alkalické prostředí pro zamezení úniku plynného kyanovodíku. To opět poukazuje na to, že koncentrace kyanidů v odpadních vodách na vstupu do biologické ČOV rozhodně nejsou „stopové“.

Čistírny odpadních vod firma DEZA není zdaleka jediným provozem, který řeší odstraňování vysokých koncentrací kyanidů z odpadních vod. Podobné problémy řeší v rámci ČR  také Ústřední čistírna odpadních vod v Ostravě, která zpracovává mimo jiné odpadní vody z koksárny Šverma. Jistě nikdo nebude technology ÚČOV v Ostravě podezírat z liknavosti při odstraňování kyanidů, přesto je tento provoz největším znečišťovatelem z hlediska kyanidů vypouštěných v odpadních vodách na výstupu z této čistírny. To jen potvrzuje, že technologie odstraňování kyanidů zdaleka nejsou tak triviální záležitostí, jak se snaží prezentovat firma DEZA. Jedna věc je totiž navrhnout projekt biologického odbourávání kyanidů a druhá věc příslušný provoz uvést do bezproblémového chodu v objemech a složení odpadních vod, které DEZA zpracovává.  

V tomto bodě si dovolím zdůraznit, že diskuze kolem odpadních vod firmy DEZA zatím opomíjela další jejich významnou složku – thiokyanatany. Tyto látky jsou na rozdíl od kyanidů považovány za neškodné a jejich obsah v odpadních vodách není nijak legislativně upraven ani sledován.  Přitom je známo, že thiokyanatany se mohou některými chemickými reakcemi efektivně přeměňovat právě na toxické jednoduché kyanidy – to byl případ zmíněné problémové funkce ozonizační jednotky v provozu chemické čistírny firmy DEZA. Totéž platí pro dekontaminaci kyanidů chlorem nebo chlornany – při současném výskytu vysokých koncentrací thiokyanatanů a nesprávném dávkování chlornanů mohou vznikat vysoké koncentrace volných kyanidů. Současná přítomnost kyanidů a thiokyanatanů je problematická i z hlediska biologické čistírny – vyšší koncentrace kyanidů mohou narušovat činnost mikrobiálních kultur, které by měly zajišťovat biologické odbourávání thiokyanatanů.

Na závěr bych chtěl uvést, že se ve svých článcích rozhodně nepasuji do role inspektora, policisty ani soudce – jen se snažím upozornit na zjevné i skryté nejasnosti a rozpory ohledně kyanidů v odpadních vodách firmy DEZA. Možnost obrátit se na příslušné státní orgány přenechávám zkušenějším zástupcům médií a všem dalším, kterým není nevyjasněný původ kyanidové otravy Bečvy lhostejný. Jak jejich snaha díky tajemnému „informačnímu embargu“ zatím dopadá, je dobře známo (např. Deník Referendum). Nijak nerozporuji tvrzení vedení firmy DEZA, že mé články jsou účelové. Jejich účel je však prostý – podpořit zbytky víry občanů této země v to, že ani sebevětší průmyslové podniky, včetně těch ovládaných předsedou vlády, nemohou klamat a manipulovat s informacemi o vlivu jejich provozu na životní prostředí. V zápisu z veřejného projednávání rozvoje průmyslové zóny ve Valašském Meziřící – Lešné jsem narazil na přiléhavé vyjádření jednoho z přítomných občanů: „… nikdo to ani nechce slyšet, že tu smrdí Deza, protože Deza je tu velký zaměstnavatel, podporuje neziskové organizace, peněžitě samozřejmě, dotuje sportovní události a tak dále, takže se kolem Dezy chodí po špičkách, jako kdyby tu byla postavena nějaká mešita.“. Všechny okolnosti zatím naznačují, že kolem firmy DEZA chodí po špičkách i ČIŽP a Policie ČR. Co jim bránilo a brání provést řádné šetření provozu odpadních vod v areálu DEZA ve vztahu ke kyanidové otravě z 20.9. 2020, tj. prostudovat provozní reglementy, prošetřit všechny technologické procesy, které v danou dobu na provozech probíhaly, včetně kontroly provozních a laboratorních deníků a výslechu obsluhy a zodpovědných technologů, nám bohužel zatím zůstává utajeno.

Předchozí články Marka Petřivalského najdete tady: 

1. DEZA: o stopových kyanidech a kyanidových stopách (část I)

2. DEZA: o stopových kyanidech a kyanidových stopách (část II)

DEZA: Reakce na polemiku doc. Marka Petřivalského