Přinášíme Vám rozhovor Čestmíra Klose s INGER SCHÖRLINGOVOU, která je autorkou Průvodce po tajích chemické politiky Evropské unie - REACH, kterou vydalo sdružení Arnika. Publikaci původně napsala pro poslance Evropského parlamentu, aby jim předala zkušenosti nabyté během dvojího poslaneckého období. Zvolena byla stejně jako předtím do švédského parlamentu za Stranu zelených. Pochází z rolnické rodiny na severu Švédska, na univerzitě v Uppsale v letech 1982 až 1988 vystudovala biologii, ale zabývala se víc kulturní antropologií. Před i po studiu stačila projít mnoha dobrodružnými povoláními, od prodávání dřevěných domů na klíč, přes dobrovolnici v Africe, až po rentgenovou laborantku. Rozhovor byl publikován v časopise EURO 6. 3. 2006.
Snažíte se o získání co největší možné kontroly nad tokem umělých chemických látek do životního prostředí. Sama nad sebou ale kontrolu nemáte. Prý jste těmito látkami prolezlá.
V mé krvi koluje 35 umělých chemických látek. A ne ledajakých. Je mezi nimi jak současný "bezpečnostní" hit - bromované zpomalovače hoření, tak i dávno už neužívané DDT. Nejsem ovšem žádná chemická rarita. Cizorodé látky má v krvi každý, ovšem většina lidí o tom neví. Nás europoslance, kteří jsme se usilovně zabývali novou chemickou politikou, označovanou zkratkou REACH (Registration, Evaluation and Authorization of Chemicals neboli Registrace, posouzení a autorizace chemických látek), zkrátka bylo lákavé podrobit výzkumu. Nebránila jsem se tomu, protože jsem si na vlastní kůži ověřila, jak vážný problém to je. Evropské komisařce Margot Wallströmové provedli monitoringový výzkum o rok dřív než mně. Ze 77 sledovaných látek, které by v lidském těle zásadně neměly být, jich v jejím organismu bylo identifikováno 28, také karcinogenní zpomalovače hoření a polychlorované bifenyly. S věkem množství a počet cizorodých látek v těle samozřejmě přibývají, na druhé straně jsme my Seveřané měli v krvi méně látek než lidé z jižních zemí. Myslím, že se nedopouštím žádné chyby, když to přisuzuji větší čistotě prostředí.
Vaše role parlamentní zpravodajky nejprve pro Bílou knihu (aneb pro Strategii pro budoucí chemickou politiku) a posléze pro REACH už skončila. A vy se tím dál usilovně zabýváte.
Když jednou člověk ví o nějaké věci příliš mnoho, není pro něj jednoduché z toho vlaku vystoupit. Jestliže víte, že ve vzorcích mateřského mléka se najde 350 chemických látek a že v každé dešťové kapce je obsažena přinejmenším jedna chemikálie, zjistíte-li, že mladé dvojice nemohou mít děti, uvědomíte si, že lidé už nemají kdovíco času na to, aby tyto věci kolem chemické bezpečnosti a chemikálií vyřešili.
Jak jste se k tomuto tématu jako vystudovaná bioložka, respektive kulturní antropoložka, dostala?
V roce 2000 přišlo Švédsko se studií o chemikáliích ve výrobcích a já jsem ji mezi zelenými v Evropském parlamentu prezentovala. Už mi to zůstalo a stala jsem se za skupinu zelených v Evropském parlamentu zpravodajkou pro REACH.
Toto téma je jistě velice živé i ve Švédsku. Když už nebylo možné potřetí kandidovat do Evropského parlamentu, nebylo by užitečné vrátit se do domácí politiky?
Ale cožpak politika je všechno? V parlamentu bych se musela zbývat vším možným, celým spektrem zákonů, já jsem se však rozhodla už dělat jen to, k čemu mě táhne srdce. Angažuji se ve formulování Strategického přístupu k mezinárodní chemické bezpečnosti a spolupracuji s nevládními organizacemi. Tak jsem se dostala do kontaktu i s českou organizací Arnika.
Arnika vám knihu o REACH přeložila do češtiny a vydala. V kolika jazycích už váš Průvodce vyšel?
Možná se podivíte, ale český překlad je teprve třetí. Originál jsem psala v angličtině, nejvážnější zájem o překlad měli Japonci, část textu byla přeložena do francouzštiny.
Čím to, že ve výčtu nefiguruje váš rodný jazyk?
Ve Švédsku by kniha obtížně hledala adresáta. Švédy není nutné přesvědčovat o tom, že potřebujeme striktnější chemickou politiku. Oni to sami po vládě i po unii chtějí. Když Švédsko vstupovalo do EU, měli lidé velkou obavu, že budou muset oslabit zákony na ochranu životního prostředí. Švédsko bylo a dosud je jedním z lídrů, kteří táhnou dopředu legislativu na ochranu životního prostředí. Co se týče chemických zákonů a omezení, už před vstupem do unie zakázalo hodně perzistentních organických látek, řadu pesticidů a dalších nebezpečných chemikálií. Lidé se obávali, že se vstupem do unie bude nutné legislativu včetně zákazů zpětně oslabit.
A opravdu jsme po vstupu do EU museli mnoho zakázaných pesticidů znova pustit na trh. Unie tím přitlačila mnohé obyčejné lidi ke zdi.
Jak to ti lidé vnímali?
Byli opravdu naštvaní. Obecně se dá říci, že ve Švédsku euroskepticismus převažuje. Bylo velice nerozumné oslabit ochranu životního prostředí, na to jsou tu obyvatelé opravdu citliví.
Norsko nemá tlak unie. Má lepší ekologické zákony než Švédsko, když se nemusí přizpůsobovat?
Přestože Norsko není členem EU, je členem evropského hospodářského prostoru. To znamená, že v podstatě musí EU respektovat a v zásadě i transponovat do své legislativy direktivy unie. Jediný rozdíl je, že se nezúčastní diskuse o tom, jak ta legislativa bude vypadat. A v tom žádnou výhodu nevidím, spíš naopak.
Mají obyvatelé severských zemí opravdu podobné cítění?
Z mé zkušenosti z Evropského parlamentu, když to porovnám s mentalitou a přístupem jihoevropských zemí, mají severské země striktnější legislativu na ochranu životního prostředí. A hlavně lidé si čistotu životního prostředí chrání.
Samozřejmě že máme taky špatné svědomí, zvláště za ekologické přestupky ze šedesátých a sedmdesátých let, kdy jsme například znečistili vodu. Dneska se ale můžete jak v Kodani, tak ve Stockholmu klidně koupat uprostřed města v řece.
Můžete říci, že severské země zažily méně válek, mají lepší ekonomiku, a proto si mohou dovolit takovou péči o životní prostředí. Ono to ovšem nejspíš platí obráceně. Péče o životní prostředí vede k úsporám v ekonomice, a je tudíž ekonomicky výhodná. Především vyvolává inovace, daleko častěji se používají uzavřené systémy v technologiích, takže nedochází k únikům škodlivých látek. Z mého pohledu je úplný nesmysl čekat s ochranou životního prostředí na to, až se zlepší ekonomika.
Ještě že ti úzkostliví Švédové nedostanou do ruky vaši knihu. To by se museli zhrozit, jak je koncepce jménem REACH neustále obrušována a tunelována.
Ano, REACH byl opravdu opakovaně oslabován a ještě pořád někdo kolem něj lobbuje. Je to nejvíce lobbovaná část evropské legislativy. Chemický průmysl se k tomu dokázal dobře zorganizovat, dokonce celosvětově. A nezůstává osamocen, má mocné přímluvce, vždyť byl do značné míry podpořen Bushovou administrativou. USA využívaly k lobbování své obchodní komory a jejich prostřednictvím taky velvyslanectví v jednotlivých státech unie. REACH nebyl oslaben jenom lobbisty chemického průmyslu, ale také nestatečnými politiky, kteří daleko víc poslouchají, co říká průmysl, než aby sledovali ochranu zdraví lidí a životního prostředí.
Jeden z příkladů takového změklého politického postoje je obsažen i v té knize. Je to dnes už historický dopis tří politiků, zastupujících nejsilnější ekonomiky v EU, Blaira, Schrödera a Chiraka, adresovaný Evropské komisi. Aby dávala pozor na dopady REACH, aby návrhy neznevýhodňovaly legitimní zájmy firem, aby průmysl nebyl příliš zatěžován a tak dále. Ten dopis tří politiků opravdu mířil na to, aby si Evropská komise dala pozor na ohrožení konkurenceschopnosti průmyslu. Zatímco rok předtím na schůzce v Göteborgu rada EU, kde byli zástupci vlád, lídři všech členských států, odsouhlasila strategii, jejíž součástí byl mnohem přísnější REACH ve srovnání s tím, co potom navrhovala Evropská komise. A co vlastně rok po schůzce v Göteborgu tito tři politici otáčeli naruby. Pro co předtím horovali, teď změkčovali, varovali před přílišnou přísností, zdálo se jim, že to jde moc daleko. Tento zvrat měl dva důvody. Jednak chemický průmysl začal bít na poplach a druhým důvodem bylo oslabení ekonomiky jak Německa, tak Francie, která měla velké potíže. Na pilu začali tlačit i noví členové EU. Ty země byly silně lobbovány, mimo jiné právě Spojenými státy a jejich průmyslem, jehož zástupci vyhrožovali, že budou muset ty země opustit, protože tamní podnikatelské prostředí nebude příznivé pro jejich podnikání. Tentýž argument padal od průmyslu zevnitř.
Po dopise tří z 20. září 2003 přišla ovšem další velká rána, přesun programu i kompetencí...
Kdyby byli ministři, kteří odstartovali novou chemickou politiku v roce 1998 v Chesteru, přítomni jednání Evropské rady v říjnu 2003 v Bruselu, byli by nejspíš konsternováni. O REACH se jednalo pod heslem "podporovat konkurenceschopnost evropské ekonomiky" a odpovědnost byla odebrána ministrům životního prostředí a přenesena na Radu ministrů pro konkurenceschopnost. Žádná z přítomných hlav států se nad tímto zvláštním handlem ani trochu nepozastavila. A výsledek? Rozsah REACH byl zúžen, což znamenalo méně byrokracie, ale i méně požadavků na údaje, méně vykazování, ale především méně ochrany.
REACH je teď po prvním čtení. Může ještě dojít k úhoně ve druhém nebo ve třetím čtení?
Ano, může být ještě oslaben. Z prvního čtení vyplynulo jasné stanovisko Evropského parlamentu. A pak je tu ještě stanovisko Rady ministrů nebo Rady Evropské unie, to sice už bylo sepsáno, ale není ještě ve finální podobě. Obecně se dá říci, že to, co připravila Rada ministrů pro konkurenceschopnost v prosinci, je opět slabší podoba REACH než to, s čím souhlasil Evropský parlament. Až poté, co bude hotová konečná podoba postoje Rady Evropské unie, se teprve bude vyjednávat o kompromisu. Může se stát, že ten kompromis bude znamenat další oslabení REACH ve srovnání s tím, co navrhuje parlament. Může to být ale i opačně, že Rada nakonec přijme některý z progresivních návrhů Evropského parlamentu.
Díváte se na nejbližší vývoj optimisticky?
Bohužel ne. Myslím, že jsme tuto bitvu ztratili. Nebude politická vůle to vylepšit. Při lobbování je tu příliš velké přehánění ekonomických nákladů na REACH ze strany průmyslu. Pak argumenty o ztrátě zaměstnání nebo o snížení zaměstnanosti, argumenty ekonomické, ale také to, že momentálně je Evropský parlament konzervativnější, než býval.
Bude politická vůle v následujících letech REACH přitvrdit?
V budoucnu bude potřeba REACH vylepšit obsahově. Teď nepostihuje látky o celkové roční výrobě jedné až deseti tun. V budoucnu ovšem takové látky mohou hrát významnou roli, protože se může zjistit látka, která má podobné dopady jako DDT. To se pak ukáže jako nutnost REACH vylepšit. Jak to bude s politickou vůlí, se dopředu dost těžko odhaduje, záleží na tom, kdo bude vládnout.
Návrh REACH už je pořádně rozředěný, kniha však tento "bohulibý" proces hutně popisuje. Co říkali publikaci chemici?
V průběhu let, co se zabývám REACH, jsem potkala hodně dinosaurů, starých kovaných lídrů lobbujících jménem průmyslu, a na druhé straně i spoustu nových šarmantních manažerů. Když ta kniha vyšla, jeden z těch nových manažerů průmyslu přivítal její publikování, a dokonce objednal padesát kusů, že ji bude šířit mezi kolegy v CEFIC - což je Rada evropského chemického průmyslu. Jsem velice zvědavá na jejich odezvu.
Neříkejte, že ještě žádnou odezvu z těchto kruhů neznáte...
I ze strany průmyslu byly reakce překvapivě příznivé, protože většina z té knihy obsahuje fakta. Jenom ta část, která se jmenuje Ze zákulisí, je moje vlastní vnímání těch událostí. Poslala jsem knihu ke konzultaci členovi CEFIC do Švédska, on mi k tomu napsal připomínky a já jsem podle toho korigovala text. Tím se ovšem nemyslí korekce ve smyslu politických připomínek, jako že by CEFIC ovlivnil vyznění... Jediné korekce byly faktické, o chemikáliích. Kniha byla vnímána spíš jako lexikon.
Má REACH také nějaké záporné vlastnosti z hlediska ekologie?
REACH v podstatě dostane pod kontrolu testování chemických látek, které tak jako tak dennodenně probíhá jak na lidech, tak na zvířatech. Do určité míry to může mít nějaký negativní dopad, co se týče testování na zvířatech, obzvlášť zpočátku se může zvýšit počet testů na zvířatech. Samozřejmě to ale nebude v takovém měřítku, v jakém to podává průmysl. Protože by se mělo využít i modelování testů pomocí počítačů.
Parlament zahrnul do svého návrhu požadavek na více peněz k vyvinutí alternativních metod testů, abychom se mohli používání zvířat k testování vyhnout.
Skrývá REACH nějaká nebezpečí, kterých by si nemusel každý všimnout?
Veškerá taková nebezpečí vystihuje úsloví "pozdní poučení z včasných varování". V chemických látkách je mnoho rizik, dávají o sobě vědět, a lidé přesto reagují pozdě. To se týká i všech okleštění, která potkala REACH. Evropská agentura pro životní prostředí v Kodani si tento varující slogan dala do názvu knížky, v níž popisuje ignorovaná nebezpečí, která se vymstila. Původní REACH takové viditelné slabiny neměl.
Tato aktivita je součástí projektu Chemická bezpečnost občanů Evropy, který byl finačně podpořen z prostředků Evropské komise prostřednictvím Zastoupení EK v ČR.
