Před několika dny informovala ČTK, že pětina lidí v České republice vyhazuje zbytky nepoužitých léků do odpadkového koše, místo aby je odevzdala bezplatně v lékárně. Z uvedeného zjištění vyplývá několik věcí. Předně, že poměrně významná část obyvatel neumí či nechce zacházet s odpadem tak jak by měla. Za druhé, že v České republice dochází k plýtvání s léky. Co se dále s vyhozenými léčivy děje a mohou se z odpadu dostat do životního prostředí? Lze nějak docílit stavu, aby se použité léčivo vracelo tam kam má a lze snížit plýtvání léky?
Informace o průzkumu vydala ČTK 11. července tohoto roku. Průzkum pro jednu z farmaceutických společností provedla v dubnu společnost STEM/MARK. Z průzkumu vyplynulo, že asi 21 % lidí prošlé či nevyužité léky vyhazuje zejména do běžného komunálního odpadu, 5 % uloží léky doma, odnese je k doktorovi, spálí či spláchne do záchodu. Celkem 47 % pak nakládá s prošlými či jinak nepotřebnými léky správně – většina je odevzdá v lékárně, zbytek pak předá do sběrného dvora, který odebírá i nebezpečný odpad.
Nesprávně zlikvidované léky se do životního prostředí dostávají buď formou průsaku ze skládek nebo do povrchových vod v případě spláchnutí do záchodu. Nesprávně zlikvidované léky tak znamenají významný zdroj farmak v životním prostředí. Nejvýznamnějším zdrojem v prostředí jsou však použité léky vyloučené z těl pacientů či žen užívajících hormonální antikoncepci, tyto se do prostředí dostávají prostřednictvím čističek odpadních vod (ČOV), které nedokáží řadu z nich vůbec zachytit. Velké množství léčiv se do životního prostředí dostává i ze zdravotnických zařízení, je to mnohem více než prostřednictvím ČOV. Dalšími kontaminanty jsou ještě veterinární farmaka, která se prostřednictvím hnojení dostávají do povrchových či podzemních vod a také čistírenské kaly z ČOV, které se používají jako druhotné hnojivo v zemědělství.
Léčiva a další látky jako jsou parfémy, kosmetické přípravky, čistící a hygienické přípravky bývají souhrnně označovány jako PPCPs (Pharmaceuticals and Personal Care Products). V odpadních vodách je výskyt těchto látek přímo úměrný množství, které je na daném území prodáno. V životním prostředí byly nalezeny prakticky ve všech složkách prostředí a téměř na všech místech planety. Podstatné je, že léčivé látky mají značnou biologickou aktivitu, jsou vyráběny tak, aby postihovaly specifické systémy v organismu (receptory, enzymy apod.). Mohou tedy již v malém množství výrazně zasahovat do fungování populací, kupříkladu ryb a narušovat tak funkce ekosystému.
Léčiva jsou různě odolná vůči životnímu prostředí, některé látky jsou lehce odbouratelné (např. kyselina acetylsalicylová, kterou najdeme v Aspirinu), jiné látky jsou stálejší a rozpouští se ve vodě či v tucích. Látky rozpustné v tucích (lipofilní) jsou obzvláště nebezpečné, neboť se v životním prostředí obtížně rozkládají a začleňují se do potravních řetězců. Z různých výzkumů bylo zjištěno, že v životním prostředí z farmak nalezneme významná množství např. antibiotik nebo estrogenů z hormonální antikoncepce či ze zemědělství (estrogeny používané jako růstový hormon). Estrogeny mají prokazatelný vliv na kvalitu populací organismů a značně dokáží ovlivnit populace ryb, antibiotika zase mohou vytvářet rezistenci u bakterií.
Jaké jsou vyhlídky omezení PPCPs z životního prostředí? Nabízí se možnosti tyto látky zachycovat a likvidovat v ČOV. V současné době známe několik technologií, nicméně jsou relativně drahé a nedokáží zachytit úplně všechny látky. Velký zdroj farmak – nemocnice by mohly zavést separátní odběr moči pacientů a farmaka zachycovat pomocí membránové separace. Omezení plýtvání léky by v praxi znamenalo snížit množství předepisovaných léčiv a zamezit tak jejich nadužívání. Ohledně správné likvidace léčiv je třeba působit osvětově na širokou veřejnost, která kromě nebezpečí antibiotik a hormonů v životním prostředí je o problematice málo informována. Jak ukázal výše zmíněný průzkum, je v této oblasti co dohánět.
Použitá literatura:
Heberer T.: Occurrence, fate, and removal of pharmaceutical residues in the aquatic environment: a review of recent research data. Toxicology Letters 131, 5–17 (2002).
Chen H., Xiaojuan Li, Zhu S.: Occurrence and distribution of selected pharmaceuticals and personal care products in aquatic environments: a comparative study of regions in China with different urbanization levels. Environmental Science and Pollution Research 6 (19), 2381–2389 (2012).
Kotyza J., Soudek P., Kafka Z., Vaněk T.: Léčiva – „nový“ environmentální polutant. Chemické listy 103, 540–547 (2009).
Leitner P.: PPCPs – farmarka a produkty osobní péče a vody. EnviWeb.cz (2010). Dostupné online.
Článek vznikl v rámci projektu Řízení ekologicky šetrné nemocnice s důrazem na eliminaci toxických látek a nakládání s odpady, který finančně podpořil zejména Státní fond životního prostředí ČR a Ministerstvo životního prostředí ČR (částkou 1.987.000,- Kč), Global Greengrants fund a The International POPs Elimination Network (IPEN).
