Plánovaná pyrolýza pneumatik v Tušimicích

Ústecký kraj | Kauzy - Spalovny | Aktualizováno 10.9.2020
Chladící modul PTR
Zdroj: dokumentace oznámení záměru
Nedaleko obce Tušimice mělo vyrůst průmyslové zařízení pro zpracování drcených pneumatik a následné spalování vzniklých produktů s kapacitou přes 20 000 tun pneumatik za rok.

Ministerstvo životního prostředí ČR i Česká inspekce životního prostředí považují pyrolýzní zplyňování pneumatik za spalovnu. Investor to však odmítal a řadil svůj záměr do jiné kategorie, tak, aby nemusel naplňovat platné emisní limity pro spalování odpadu ve spalovnách. Plánované zařízení patřilo mezi několik podobných záměrů s technologií PTR Simul. I v případě Tušimic se předpokládal možný významný vliv na životní prostředí a proto krajský úřad Ústeckého kraje nařídil posuzování podle zákona 100/2001 v plném rozsahu.

Technologie PTR (pomalého termického rozkladu bez přístupu vzduchu) produkuje z palivového materiálu tři frakce. Pyrolýzní plyn, pyrolýzní olej a pevný zbytek s minimálním obsahem organických látek, v případě pneumatik téměř čistý uhlík. Na tento proces navazuje kogenerační jednotka, která spaluje vznikající pyrolýzní plyn při výrobě elektrické energie. Vznikající odpadní teplo v případě tohoto záměru není nijak využíváno. Uhlíkatý zbytek a pyrolýzní olej také investor neplánoval dále sám využívat.

Pyrolýza v mnoha ohledech plýtvá surovinami. Využití energetického plynu z nadrcených pneumatik je málo efektivní, oproti jejich materiálovému využití. Energie se spotřebovává při drcení pneumatik a napájení samotného PTR procesu. Pro pneumatiky existuje řada efektivnějších způsobů využití jako například jejich recyklace pro výrobu povrchů komunikací, povrchů pro střešní krytiny, gumový mulč, gumové povrchy do interiéru i exteriéru, povrchy sportovišť a další.

Nebylo zcela jasné, jaké složení má vznikající pyrolýzní plyn a olej mít. Investor také nezvolil nejlepší technologii pro čištění pyrolýzního plynu průchodem přes aktivní uhlí. Arnika se obávala možnosti úniku dioxinů a těžkých kovů do ovzduší či odpadů. V záměru chyběla také například analýza a porovnání s aktuálním plánem odpadového hospodářství kraje.

14. 2. 2018 byl proces posuzování vlivů tohoto záměru na životní prostředí ukončen, a to z důvodu uplynutí tříleté lhůty (od 3. 2. 2015), po kterou je možné předložit doplněnou nebo přepracovanou dokumentaci záměru. Podrobnosti viz níže.

 

Vývoj kauzy:

  • 1. 3. 2013 - oznámení záměru
  • 8. 4. 2013 - zahájení zjišťovacího řízení
  • 26. 4. 2013 - pdfArnika podává připomínky k zjišťovacímu řízení
  • 24. 5. 2013 - zveřejnění závěru zjišťovacího řízení
  • 18. 11. 2014 - zveřejnění dokumentace záměru na úřední desce
  • 4. 2. 2015 - zveřejnění informace o vrácení dokumentace k doplnění
  • 29. 9. 2016 - zaslání doplněné dokumentace - po konzultaci se zpracovatelem posudku
  • 1. 11. 2016 - zaslání dalšího dílčího doplňku - dokumentace dosud nebyla příslušnému úřadu předložena
  • 14. 2. 2018 - ukončení posuzování vlivů záměru na životní prostředí z důvodu uplynutí tříleté lhůty (od 3. 2. 2015), po kterou je možné doplněnou nebo přepracovanou dokumentaci předložit

 

Odkaz na veškerou dokumentaci související s procesem posuzování vlivů záměru na životní prostředí naleznete zde.

 

Studie ke stažení:

pdfChemická recyklace: Odvedení pozornosti, ne řešení (Chemical Recycling: Distraction, Not Solution)

Studie odhaluje, že takzvaná chemická recyklace (depolymerizace, pyrolýza nebo solvolýza) znečišťuje životní prostředí, je energeticky náročná a má technické nedostatky. Označovat tyto technologie "recyklací" je navíc ve většině případů naprosto zavádějící, protože jen malá část takto zpracovaného odpadního plastu se ve skutečnosti stává novým plastem. Naopak, mnohem spíš jde o cestu, jak udržet v chodu plastikářský průmysl, zatímco zásadní by měla být redukce vzniku odpadů a jeho znovupoužívání a recyklace.

Sledujte nás: