V České republice schází jakákoliv kontrola, co se děje s odpady obsahujícími extrémně jedovaté materiály. Vytváří se tím příležitost snadného výdělku pro spalovny, které zbytkový odpad po čištění spalin společně s popelem a struskou prodávají jako stavební materiál pro výstavbu cest, na inženýrské sítě i ve městech a obcích, zavážky či rekultivaci skládek. Hlavně však šetří na poplatcích za jejich ukládání jako odpadu. Kvůli chybějící regulaci se dioxiny z kontaminovaného prostředí mohou dostat až lidem do jídla. Dokládají to studie provedené v zahraničí, o kterých informoval i zahraniční tisk, například The Guardian. Dioxiny se navíc špatně rozkládají a setrvávají v přírodě velmi dlouhou dobu. 

Přečtěte si připomínky k novele vyhlášky o nakládání s odpadem, na jejichž přípravě se Arnika podílela

„Vyhláška o nakládání s odpadem dříve stanovovala maximální množství nebezpečných dioxinů v popílku ze spaloven, který mohl být použit na povrchu terénu, tedy i jako stavební materiál. K vyřešení problému by tedy přispělo opětovné zavedení limitu,“ navrhuje Jindřich Petrlík z Arniky. 

Další vývoj mohou přinést jednání na zasedání Stockholmské úmluvy v Ženevě, které začíná v pondělí 29. dubna. Dosavadní praxe nakládání s nebezpečným odpadem je totiž v rozporu s obecnými principy Stockholmské úmluvy.  „Problém je ovšem ve velmi benevolentně nastavených limitech, které si vyjednali spalovnáři v Evropské unii,“ uzavírá Petrlík.