C10H19N5S
Terbutryn je neselektivní herbicid ze skupiny triazinových pesticidů. Terbutryn je používán k redukci plevelů u řady významných zemědělských plodin (obilí, brambory, cukrová třtina, slunečnice). Uplatnění nachází i v likvidaci vodních rostlin. Mechanizmem účinku je zastavení fotosyntézy. Do prostředí se dostává při samotném použití, nebo nevhodné manipulaci. V půdě je relativně nemobilní, navázaný na organické složky a jíly. Nepředpokládá se jeho únik do podzemních vod. V povrchových vodách je vázán především na sedimenty, kde podléhá velmi pomalému rozpadu. Metabolit hydroxy-terbutryn je naopak v prostředí velmi mobilní, perzistentní a schopný kontaminovat i podzemní vody. Terbutryn je mírně toxický a u zvířat ovlivňuje především nervovou soustavu. Způsobuje zhoršenou koordinaci, křeče a nevyrovnané dýchání. Ve velkých koncentrací způsobuje otoky a vodu na plicích a v centrální nervové soustavě. V pokusech na zvířatech byl prokázán negativní vliv na reprodukční schopnost i na správný vývoj plodu. Chronická expozice vede k poškození jater, ledvin, k růstovým poruchám a poklesu bílých krvinek.
Terbutryn, celým chemickým názvem N-(1,1-dimethylethyl)-N′-ethyl-6-(methylthio)-1,3,5-triazin-2,4-diamin, patří do skupiny triazinových pesticidů. V čisté podobě se jedná o bílou až bezbarvou krystalickou látku bez charakteristického zápachu. Komerčně je dostupný ve formě prášku, popřípadě roztoku.
Terbutryn je stejně jako ostatní triaziny neselektivní herbicid, který je dobře přijímán kořeny i listy rostlin a následně působí jako inhibitor fotosyntézy. Terbutryn je používán k redukci plevelů u řady významných zemědělských plodin (obilí, brambory, cukrová třtina, slunečnice). Uplatnění nachází i v likvidaci vodních rostlin.
Terbutryn je mírně toxický pro vodní organismy a jen slabě toxický pro ptáky (viz letální dávky LC50 v limitech níže).
Je mírně toxický a u zvířat ovlivňuje především nervovou soustavu. Způsobuje zhoršenou koordinaci, křeče a nevyrovnané dýchání. Ve velkých koncentrací způsobuje otoky a vodu na plicích a v centrální nervové soustavě.
US EPA ho hodnotí jako možný karcinogen pro lidi.
Do prostředí se dostává při samotném použití, nebo nevhodné manipulaci. V půdě je relativně nemobilní, navázaný na organické složky a jíly. Nepředpokládá se jeho únik do podzemních vod. V povrchových vodách je vázán především na sedimenty, kde podléhá velmi pomalému rozpadu. Poločas rozpadu v půdě činí 14–28 dní, v sedimentech povrchových vod je to přibližně 180–240 dní. Hlavní metabolit tohoto herbicidu, hydroxy-terbutryn, je naopak v prostředí velmi mobilní, perzistentní a schopný kontaminovat i podzemní vody.
Zvýšené koncentrace terbutrynu byly zjištěny například v podzemních vodách v okolí bývalého skladu pesticidů v Klatovech-Lubech.
Limit pro ovzduší není stanoven.
Pitná voda:
0,1 µg/l (Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 376/2000 Sb.).
Balená voda:
limit pro pesticidní látky 0,025 µg/l (Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 275/2004 Sb.).
Povrchová voda:
Limity nejsou stanoveny.
Limity nejsou stanoveny.
1) http://extoxnet.orst.edu/pips/terbutry.htm (Profil pesticidu na Extoxnet)
2)http://extoxnet.orst.edu/pips/terbutry.htm
