Stručná charakteristika
Toxafen je uměle vytvořená směs přibližně 670 látek s 67 až 69 % hmotnostním obsahem chlóru používaná jako insekticid. Od roku 1986 je jeho použití v České republice zakázáno. Toxafen se do prostředí uvolňoval především při použití, v současnosti riziko představují především nezabezpečené skládky odpadu. Člověk může být toxafenu vystaven vdechnutím, pozřením a kožním kontaktem. Akutní expozice většímu množství vede k poškození plic, trávicího traktu, jater, nervové soustavy a smrti. Chronická expozice vede především k poškození dýchacích cest. U zvířat toxafen poškozuje játra, ledviny, nadledviny, imunitní systém a negativně ovlivňuje vývoj plodu. Toxafen je možný lidský karcinogen (2B IARC).
Toxafen se uplatňoval při ošetření bavlny, obilí, kukuřice a sóji. Uplatnění nalezl také jako veterinární prostředek proti krevsajícím parazitům hospodářských zvířat. Svého vrcholu v používání dosáhl v 70. a 80 letech minulého století. Toxafen se jen obtížně rozpouští ve vodě, v atmosféře je schopen přenosu na velké vzdálenosti, v půdě je pevně vázán, ve vodě se koncentruje především v sedimentech. Jedná se o perzistentní organický polutant (POP), poločas rozpadu v půdě je 12 let, od roku 2004 zařazenou na seznam regulovaných látek Stockholmské úmluvy.
Podrobná charakteristika
Toxafen, plným chemickým názvem chlorovaný 2,2-dimethyl-3-methylidenbicyklo[2.2.1] heptan, je uměle vytvořená směs přibližně 670 látek s celkovým obsahem 67–69 % chlóru. Jedná se o ve vodě prakticky nerozpustnou jantarově žlutou voskovitou látku, která se naopak dobře rozpouští v organických rozpouštědlech. Toxafen je schopen zpětného odparu do atmosféry z půdy i vodní hladiny.
Od roku 1949 byl toxafen používán jako insekticid na ošetření bavlny, obilí, kukuřice a sóji. Uplatnění nalezl jako veterinární prostředek proti krevsajícím parazitům hospodářských zvířat. Svého vrchovlu v používání dosáhl v 70. a 80 letech minulého století.
V České republice nebyl a není vyráběn a jeho používání bylo zakázáno v roce 1986. Podle některých informací však v letech 1963 – 1987 bylo do bývalého Československa dovezeno velké množství přípravků, které toxafen obsahovaly (Melipax) na ošetření jetele, řepky a vojtěšky. Používal se také v Polsku či v bývalém NDR.
V roce 2001 byl zařazen do „dirty dozen“ seznamu 12 nebezpečných organických látek regulovaných a zakázaných v rámci zemí Stockholmské úmluvy, účinné od roku 2004. ČR ratifikovala tuto úmluvu v roce 2002.
Účinky na zdraví lidí a zvířat
Poškozuje imunitní, hormonální a reprodukční systém. Je zařazen mezi látky potenciálně karcinogenní (do skupiny 2B podle členění IARC).
Různé studie se liší v hodnocení vlivu toxafenu na lidské zdraví od žádných dopadů až po hlášené zvýšené množství chromozových aberací u žen žijících v oblasti, kde byl aplikován toxafen v množství 2 kg/ha. Testy provedené na zvířatech prokázaly negativní dopad expozice toxafenu na játra, ledviny a štítnou žlázu.
Hodnocení karcinogenity podle IARC
2B - možná karcinogenní pro lidiVýskyt v životním prostředí
Poločas setrvání toxafenu v půdě se udává v rozmezí 100 dní až 12 let.
Není provedena základní inventura případných starých zásob, tedy zdrojů kontaminace, existuje však odhad množství aplikovaného v minulosti na půdu (9852 tun v bývalém Československu).
Nemonitoruje se, ale na základě zjištění jeho použití v průběhu přípravy Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy byla zahájeny přípravy na měření jeho přítomnosti v životním prostředí.
Synonyma
Alltox, Camphechlor, Camphechlor (chlorinated camphene), Camphochlor, Chlorinated camphene, ent 9.735, estonox, geniphene, hercules 3956, kamfochlor, kamfechlor, chlorovaný 2,2-dimethyl-3-methylidenbicyklo[2.2.1]heptanLimity pro ovzduší
Není stanoven žádný limit.
Limity pro vodu
Vyhláška č.252/2004 Sb. ve znění Vyhlášky 187/2005 Sb., která stanovuje hygienické požadavky na pitnou vodu. Norma stanovuje nejvyšší mezní hodnotu pro pesticidní látky a pro jejich sumu.
Vyhláška 275/2004 Sb. stanovuje hygienické požadavky pro balené vody. Pro pesticidní látky pro každou zvášť je stanoven limit 0.025 ug/l.
Podzemní voda:
0,013 μg/l - hodnota indikátoru* znečištění dle Věstníku MŽP ročník XIV - leden 2014 - částka 1.
Limity pro půdu
Hodnoty indikátorů* znečištění pro zeminy podle metodického pokynu MŽP ČR (Věstník MŽP ročník XIV – leden 2014 – částka 1).
Průmyslové plochy: 1,6 mg/kg sušiny, ostatní plochy: 0,44 mg/kg sušiny.
Limity pro potraviny
Vyhláška č.68/2005, kterou se mění Vyhláška č. 158/2004 Sb. stanovuje obsah zbytkových reziduí v potravinách a potravinových surovinách. Limity jsou stanoveny pro obilniny, maso jatečních zvířat, mléko a ryby.
Ostatní limity
Látka je zakázána od roku 1986.
Mezinárodní úmluvy a legislativa
Výstražné symboly
Tabulka
Tabulka: Zařazení látky v seznamu látek pro integrovaný registr znečišťování dle Nařízení Evropského parlamenu a Rady (ES) č. 166/2006, dle Nařízení vlády č. 145/2008 Sb. a dle Nařízení vlády č. 450/2011 Sb.
| č. | číslo CAS | ohlašovaná látka | ohlašovací prahy v kg/rok | více informací | |||
|
A (ovzduší) |
B (voda) |
C (půda) |
D (odpady) |
o seznamu najdete | |||
| 59 | 8001-35-2 | toxafen | 1 | 1 | 1 | zde | |
Vysvětlivky:
A = ohlašovací práh pro emise do ovzduší
B = ohlašovací práh pro emise do vody a pro přenosy do vody
C = ohlašovací práh pro emise do půdy
D = ohlašovací práh pro přenosy v odpadech
Vysvětlivky
*Indikátory znečištění nenahrazují stanovené limitní koncentrace ostatních legislativních předpisů a v případech, kdy jsou tyto legislativní předpisy aplikovány, není použití indikátorů znečištění doporučeno.
Smyslem indikátorů znečištění je indikace míst s přítomností chemických látek vyžadující další zkoumání a hodnocení, zda výskyt škodliviny nereprezentuje riziko pro lidské zdraví. Obecně platí, že v místech, kde jsou koncentrace chemických látek nižší než hodnoty indikátorů, není další zkoumání vyžadováno.
Toto pravidlo neplatí pro: 1) významné plošně zvýšené koncentrace hodnocené chemické látky, které nepřekračují hodnotu indikátoru znečištění, 2) případy překročení příslušných legislativních ukazatelů (i když nebyla překročena hodnota indikátoru znečištění, 3) případy významného rizika nepříznivého vlivu na ekosystémy. V případech, kdy je prioritou ochrana ekosystému, je kromě indikátorů znečištění možné aplikovat jiné indikační hodnoty relevantní pro hodnocení ekologických rizik.
Literatura
1) Holoubek, I. et al. 2003/2005: Úvodní národní inventura persistentních organických polutantů v České republice. Projekt GF/CEH/01/003: ENABLING ACTIVITIES TO FACILITATE EARLY ACTION ON THE IMPLEMENTATION OF THE STOCKHOLM CONVENTION ON PERSISTENT ORGANIC POLLUTANTS (POPs) IN THE CZECH REPUBLIC. TOCOEN, s.r.o., Brno v zastoupení Konsorcia RECETOX - TOCOEN & Associates, TOCOEN REPORT No. 249, Brno, srpen 2003. Verze 2003, doplněna 2005.
