en ru

Tým Bořena slaví! Už 40 let chrání vzácnou přírodu Českého středohoří

9.10.2019 - PRAHA | Články
Len žlutý, jedna z rostlin zachráněných Týmem Bořena. V pozadí hora Bořeň.
Foto: Jindřich Petrlík, Arnika
Letos na podzim tomu je čtyřicet let, kdy v severočeském městě Bílina vznikla studentská iniciativa, která se rozhodla zachránit ohrožené druhy rostlin před jejich definitivním zánikem pod tisíci tunami hlušiny z Dolu Bílina, tehdy Velkolomu Maxim Gorkij. Rostliny úspěšně přestěhovali na bílé stráně Českého středohoří a od té doby o stráně pečují, aby se vzácným druhům dobře dařilo. A skutečně se jim daří. Přesun květin v tak velké míře byl dokonce tak úspěšný, že je považován za evropský unikát. V průběhu let se Tým Bořena stal součástí Arniky a bez jeho usilovné práce by česká příroda byla o mnoho chudší. 

„Původně jsme chtěli zkoumat vývoj přírodního prostředí v okolí bývalé vesnice Radovesice, protože nás zajímala archeologie a chtěli jsme vědět, v jakém prostředí žili lidé v pravěku. Současný stav devastace území extenzivní těžbou hnědého uhlí nás však dovedl k ochraně té současné přírody a myšlence zachránit alespoň její část,“ vzpomíná jeden ze zakladatelů týmu RNDr. Jindřich Petrlík, který v té době končil studium na bílinském gymnáziu, a dodává: „Ve spolupráci s botanikem profesorem Karlem Kubátem, který tehdy pracoval v litoměřickém muzeu, jsme vytipovali sedm nejvíce ohrožených druhů rostlin, a rozhodli jsme se je přestěhovat na náhradní lokality. Hrozilo totiž, že s lokalitami pod výsypkou zmizí tyto druhy ze západní části Českého středohoří navěky.“

V roce 1980 parta mladých lidí zahájila přípravy na přestěhování ohrožených druhů rostlin z lokalit, které později zanikly zasypáním hlušinou z nedalekého hnědouhelného dolu. Ke studentům z Bíliny se přidali také další z Prahy a Brna a založili tým, pro jehož jméno našli inspiraci u skály Bořeň, impozantní dominanty kraje a zároveň nejvyššího znělcového útvaru ve střední Evropě.

Věděli jste, že... hora Bořeň získala své jméno podle staročeského tvaru jména Božena? Podle jedné z bílinských pověstí se tak jmenovala čarodějnice bydlící v jeskyni na úpatí hory. To bylo v dobách, kdy na bílinském hradišti vládli župani, správci území kmene Lemuzů z pověření přemyslovských knížat.

borena - barvaJedna z lokalit byl vrch Bělák, původně přírodní památka, na jehož místě se dnes nachází radovesická výsypka. Odtud pochází šest ohrožených stepních druhů rostlin. Z údolí Lukovského potoka pak studenti zachránili dva druhy lužních květin, bledule jarní a ladoňky dvoulisté. Kromě toho prozkoumali další vzácnou stepní lokalitu s nejpočetnější populací bělozářky liliovité. Samotné stěhování ohrožených druhů rostlin probíhalo v letech 1984 až 1991.

„Bořena se dodnes o rostliny na dvou náhradních lokalitách stará. Každým rokem například posečeme hektar louky na úpatí Lipské hory, abychom zabránili zarůstání travami a křovinami, ve kterých by jedinečné rostliny neměly šanci přežít. Díky neustálé péči dnes vzácné druhy rostou na desetkrát větší ploše,“ hodnotí zásluhy Bořeny její současná koordinátorka Ing. Jana Vitnerová.

Lipska-horaBořena několik let pod radovesickou výsypkou pořádala studentské tábory, během nichž se studenti věnovali výzkumu vlivu výsypky na životní prostředí. Jeho výsledky shrnuli v roce 1984 ve studii „Radovesická výsypka a její vliv na okolí“ na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, tehdy ještě fungovala pod názvem Univerzita Jana Evangelisty Purkyně.


Historie Bořeny dobře dokumentuje vývoj environmentálního hnutí v socialistickém Československu. „Radovesická výsypka byla jedním z největších zvěrstev provedených české přírodě. Nechtěli jsme pořád jenom přihlížet ničení přírodě, ale hlavně mu zabránit. Náš zápal během studentských let bych klidně přirovnal k dnešnímu hnutí středoškoláků Fridays for Future bojujícím za záchranu klimatu,“ popisuje tehdejší situaci Petrlík a uzavírá: „Pokud bychom v té době vyšli do ulic, našim snahám by byla velmi rychle učiněna přítrž. Jakmile se o deset let později změnila společenská atmosféra, založili jsme v září 1989 Děti Země a v roce 2001 Arniku.“

Věděli jste, že... radovesická výsypka sloužila jako vnější výsypka, tedy skládka hlušiny z povrchového hnědouhelného dolu Velkolom Maxim Gorkij? Dnes je znám pod názvem Důl Bílina a uhlím zásobuje Elektrárnu Ledvice. Mimochodem, Ministerstvo životního prostředí koncem letošního července dalo zelenou pro další rozšíření a těžbu uhlí prodloužilo o dalších pět let. O vybudování výsypky se rozhodlo v 60. letech minulého století a pod tunami hlušiny zaniklo pět vesnic Chotovenka, Hetov, Dřínek, Lyskovice a Radovesice a tři přírodní rezervace. Dokonce se musely posunout hranice Chráněné krajinné oblasti České středohoří, která tak přišla o cenná přírodní území. Pozitivní je, že nakonec bylo upuštěno od nalinkované rekultivace a alespoň části výsypky se ponechaly přirozenému vývoji, aby lépe zapadla do mozaikovité krajiny Českého středohoří.

Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem

captcha 
kniha Jak žít dobře
Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
183 Kč Vstoupit do e-shopu