Výlet do Českého středohoří

24.5.2006 - František Kraus | Články
České středohoří
V neděli 21. května podnikl Tým Bořena společně s občanským sdružením Šťovík z Teplic výlet s cílem lépe se seznámit s krásami a zajímavostmi Českého středohoří. Účelem bylo také navštívit některá místa, nad nimiž má Bořena patronát a o které se stará.
Startovní metou naší cesty se stalo město Bílina, odkud jsme se vydali pěšky Žižkovým údolím podél potoka Syčivky směrem k vrchu Trupelník. Ten se rozkládá nad osadou Kučlín a Tým Bořena na zdejší bílou stráň přesunul některé ohrožené druhy rostlin z oblasti dnešní Radovesické výsypky. Lokalitu navštívil Tým Bořena tento rok již jednou časně zjara, ale až teď se podařilo vypátrat druhou lokalitu bílé stráně vedle té, která je viditelná ze silnice vedoucí na Razice. Tahle je o kus výš směrem k Radovesické výsypce, ale je neméně zajímavá a i zde je vyhlášená přírodní rezervace.

Po nafocení a průzkumu bílých strání jsme vyrazili po silnici směrem k osadě Razice, která je společně s Kučlínem a dalšími šesti osadami součástí obce Hrobčice. Odtud jsme dále pokračovali po pěšině podél Mukovského potoka k vrchu Holibka. Cestou jsme minuli nádhernou velkou vrbu a po chvíli jsme již stanuli na jeho úpatí. Po značném úsilí se nám podařilo vystoupat až na vrchol pokrytý sutí a skalní stepí. Před námi se otevřel nádherný výhled na Bořeň a široké okolí. Mezi kameny se nám podařilo nafotit např. bělozářku liliovitou a několik dalších druhů rostlin.

Další cesta nás vedla kolem vrchu Lysák a podél betonové přeložky Lukovského potoka po neznačených cestách na druhou nejvyšší horu Českého středohoří – Hradišťany (751,6 m), pro kterou jsou typické mírné svahy a plochý vrchol. Betonové panely Lukovského potoka již dnes pod nánosy bujné vegetace ani není téměř vidět. Kvést bychom zde mohli najít např. krtičník stinný nebo rozrazil potoční.

Po výstupu na vrchol Hradišťan nás zde čekala jedna z nejzajímavějších lokalit v Českém středohoří – Hradišťanská louka - vyhlášená v roce 1952 přírodní rezervací. Celá louka se nachází na vrcholové pláni a je obehnaná valy hradiště knovízské kultury z čedičových kamenů. Na louce se nám podařilo nalézt několik zajímavých druhů rostlin. Jedním z nich byl i nádherně žlutě kvetoucí úpolín evropský. Kromě něj je zde byl zmapován ještě např. koniklec luční český, škarda ukousnutá, kostřava ametystová, hrachor různolistý a mnoho dalších druhů. Bohužel zaznamenala tato lokalita od 50. let 20. století značný úbytek druhů. Příčinou tohoto úbytku může být aplikace hnojiv v minulosti, sukcese v důsledku přerušení kosení, přezvěření celé oblasti a imisní zátěž, jejímž důsledkem jsou dlouhodobé změny v chemismu půd, které se projevují rovněž všude v okolí.

Nakonec nechci opomenout ještě stručnou charakteristiku vrchu, jehož severní svahy jsou pokryty rozsáhlými sutěmi a suťovými lesy s převahou lípy. Sutě a droliny se vyskytují i na jižním a jihovýchodním úbočí pod vrcholem a často jsou roztroušeny při úpatí masivu. Vegetace sutí je však celkově chudá. Při úpatí Hradišťan se vyskytují zbytky habrových doubrav, jasaniny a olšiny. Jinak jsou Hradišťany pokryty převážně smrkovým lesem, v posledních letech i břízami vysazovanými na holinách po nahodilých těžbách dřeva. V minulosti se potom v oblasti Hradišťan nacházely především habrové doubravy, které ve vyšších polohách přecházely v květnaté bučiny.

Poté, co jsme se s Hradišťany rozloučili, vyrazili jsme na další cestu po červené turistické značce směrem k Lukovu. Osada nás mimo jiné překvapila svou čistotou a upraveností. Odsud jsme se vydali vzhůru na Štěpánovskou horu, ale ještě před ní jsme odbočili do bývalého vojenského prostoru Březina. I přesto bych se o této přírodní památce chtěl trochu zmínit. Cenný je zde jižní až jihozápadní svah porostlý stepními a lesostepními společenstvy. V území je chráněna jedna z nejvýše položených stepních lysin v Českém středohoří, dosahující horním okrajem výšky 608 m. Při botanickém průzkumu zde bylo zjištěno několik zvlášť chráněných druhů rostlin. Jedná se o kavyl Ivanův, kavyl tenkolistý, bělozářku liliovitou, koniklec luční český, žluťucha smrdutá, lilie zlatohlávek, medovník velkokvětý, dřín jarní.

Březina je zalesněný masiv s náhorní plošinou o nadmořské výšce asi 670 m. Z této plošiny vystupují na západě vrchy Pařez a Kleč, na východě potom Milešovský Kloc, Bukový vrch, Mayerberg a Hlaváč. Ještě dnes zde můžeme spatřit zbytky rozpadlých budov a Vojenský rybník, ke kterému vede krásná kaštanová alej. Pro rybník je typický výskyt rostlin jako je halucha vodní, žabník jitrocelový, rdesno obojživelné či puškvorec obecný.

O kousek dále na svahu se rozkládá samotná přírodní rezervace Březina s jediným rašeliništěm v Milešovském středohoří a zbytkem staré květnaté bučiny. V rašeliništi se dobře daří např. rosnatce okrouhlolisté, bublinatce jižní či suchopýru úzkolistému. Z živočichů se zde vyskytují např. mlok skvrnitý, kuňka obecná, skokan ostronosý, zmije obecná, jeřábek lesní, hraboš mokřadní či hrabošík podzemní.

Po prohlídce Březiny jsme se už vydali po lesní silničce dolů směrem ke Kostomlatům pod Milešovkou. Cestou do obce nás na svazích Českého středohoří upoutala zřícenina hradu Kostomlaty (Sukoslav) pocházející z počátku 14. století. Bohužel je dnes celý areál přístupný pouze na vlastní nebezpečí a věž není přístupná vůbec. Snahou bílinské společnosti Terra Natura je do budoucna věž opravit a vytvořit z ní rozhlednu přístupnou veřejnosti.

V Kostomlatech pod Milešovkou jsme naši nedělní pouť ukončili a odsud jsme se již naplněni novými zážitky vraceli zpátky do Bíliny a shodli jsme se na tom, že podobné výlety budeme v budoucnu organizovat častěji.

Použitá literatura:

Burian, T. (2001): Štěpánov (Závěrečná zpráva z mapování NATURA 2000).

Burian, T. (2002): Hradišťany (Závěrečná zpráva z mapování NATURA 2000).

Fotografie z výletu do Českého středohoří najdete: zde

Banner-stika

Sledujte nás:
kniha Jak žít dobře
Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
183 Kč Vstoupit do e-shopu