C19H20O4
Butyl benzyl ftalát (BBP) patří mezi nejvíce používané ftaláty v chemickém průmyslu. Jedná se o změkčovadlo především pro PVC ale i jiné polymery. Setkat se s ním můžeme například v podlahových krytinách, umělých kůžích, barvách i lepidlech. BBP není v plastech pevně vázán, do prostředí se tedy může uvolňovat během celého životního cyklu výrobku (od výroby po likvidaci). Vstupní branou do prostředí jsou jeho emise do odpadních vod a atmosféry. BBP je vysoce toxický pro vodní organizmy s dlouhou dobou účinku. BBP je považován za karcinogenní látku, která je dále schopna narušit lidský hormonální systém a reprodukci. Tento ftalát podléhá autorizaci REACH a je zakázán v hračkách a kosmetických produktech.
Butyl benzyl ftalát (BBP) patří mezi nejvíce používané ftaláty v chemickém průmyslu. Jedná se o změkčovadlo především pro PVC ale i jiné polymery. Polymerní materiál změkčený pomocí BBP má spotřebitelské i průmyslové využití například v podlahových krytinách, těsnících materiálech, nátěrových barvách, potahování textilií a lepidlech. V nepolymerní aplikaci se využívá především v obalových materiálech na potraviny. Toto využití je v posledních letech na ústupu, neboť BBP již díky technologickému vývoji není potřebný pro jednu z aplikací k balení potravin (celofán). Jelikož BBP není k matrici chemicky vázán, může z polymerního materiálu migrovat do okolí. BBP se může z výrobků na bázi polymerů uvolňovat při jejich používání nebo během likvidace. Míra emisí závisí na různých faktorech, například na teplotě a fyzické či mechanické manipulaci s výrobkem.
BBP byl také v malých koncentracích zjištěn v předmětech péče o děti a v dětských hračkách, v těchto výrobcích se však BBP vyskytuje pravděpodobně jako vedlejší produkt či nečistota, a nikoli jako záměrně přidaná přísada. BBP podléhá autorizaci REACH a je zakázán v hračkách a kosmetických produktech.
BBP je dle platné evropské legislativy (Nařízení Evropské komise č. 1272/2008) klasifikován jako látka toxické pro reprodukci kategorie 1B, což znamená, že existují dostatečné vědecké důkazy o jejich toxicitě u zvířat. Jedná se o druhý nejvyšší stupeň rizika toxicity pro reprodukci.
Při dlouhodobém působení může poškodit reprodukční systém, působí jako endokrinní dirtuptor zejména s negativními zdravotními účinky na slinivku břišní.
Několik studí potvrzenuje toxicutu BBP pro vývoj plodu a reprodukční orgány. Studie zkoumající působení BBP na člověka potvrzují, že tato látka snižuje kvalitu semene u mužů. Působení BBP může způsobit vývojové vady reprodukčního systému včetně abnormálního vývoje penisu a varlat u nenarozeného dítěte.
Mezi nejcitovanější patří studie provedená v roce 2005 pod vedením Shanny Swan, která našla „významnou souvislost“ mezi množstvím ftalátů a jejich metabolitů v těle těhotné matky a změnách pohlavního ústrojí u jejich synů. Ženy s nejvyššími hodnotami ftalátů v moči měly spíše syny s nesestoupenými varlaty a menšími penisy. Současně objevila, že postižení chlapci vykazovali kratší vzdálenost mezi řitním otvorem a genitáliemi (tzv.anogenitální vzdálenost), která je u chlapců zhruba 2x větší než u děvčat. To je považováno za jeden ze znaků mužského pohlaví. Zkracováním této vzdálenosti dochází tedy podobně jako u zvířat k tzv.demaskulinizaci mužského potomstva podobně jako to bylo dokázáno ve studiích na zvířatech.
Další studie, tentokrát provedená švédskými lékaři, zjistila, že děti vystavené vyšším koncentracím BBP měřeného v prachu z jejich domovů, byly spíše náchylné k alergickým rýmám a ekzému.
BBP není látka, která by v životním prostředí byla sama o sobě obsažena nebo by se v něm volně tvořila. Její výskyt souvisí s lidskou činností. Do prostředí se může uvolňovat během samotné výroby, dále v rámci celého životního cyklu výrobku, který tuto látku obsahuje – od jeho výroby až po likvidaci. Jako největší vstupní brány pro tuto látku do prostředí jsou považovány její emise do vody a ovzduší.
Limit pro ovzduší není stanoven.
Evropské normy také regulují použití DEHP v plastových obalech na potraviny, a to jednak absolutní hodnotou, která nesmí překročit 0,1% hmotnostního podílu, jednak migračními limity. DEHP se smí používat jen jako změkčovadlo v materiálech a výrobcích určených pro opakované použití. Dále se smí používat jako změkčovadlo v materiálech a výrobcích na jedno použití, které přichází do styku s beztukovými potravinami, kromě kojenecké výživy. Jeho koncentrace v konečném výrobku je limitována na 0,1 %, přičemž SML (specifický migrační limit viz dále) u DEHP na 30 mg/kg potraviny. Tyto limity jsou stanoveny vyhláškou č. 38/2001 Sb o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy, která byla pozměněna vyhláškou č. 271/2008 Sb.
BBP je podle směrnice EU 67/548/EHS o klasifikaci a označování nebezpečných látek klasifikováno jako látka jedovatá z hlediska reprodukce. (K označení nebezpečí se používají tzv. R věty - viz. výše.)
Sdělení Komise o výsledcích hodnocení rizik a strategiích omezování rizik pro látky: BBP, Furfural, peroxiboritan sodný (2008/C149/04) Benzyl Butyl Phthalate (BBP) - Summary Risk Assesment Report, Final Report, 2008. Norwa. Institute for health and Consumer Protection, European Commision.
Bornehag, C.-G. et al. The association between asthma and allergic symptoms in children and phthalates in house dust: a nested case-control study. Environmental health perspectives, 1393-1397 (2004).
Gray, L.E. et al. 2000. Perinatal exposure to the phthalates DEHP, BBP, and DINP, but not DEP, DMP, or DOTP, alters sexual differentiation of the male rat. Toxicol Sci 58(2): 350-365.
Main, K.M. et al.2006. Human breast milk contamination with phthalates and alterations of endogenous reproductive hormones in infants three months of age. Environmental health perspectives 114(2): 270-276.
Swan, S.H. et al. 2005. Decrease in anogenital distance among male infants with prenatal phthalate exposure. Environmental health perspectives 113(8): 1056-1061.
The Danish EPA. Phthalate Strategy. Copenhagen, Denmark. 2012.
