Hlavním nástrojem regulace toxických látek v ČR je evropská legislativa. V rámci EU platí jednak tzv. REACH, tj. Nařízení o registraci, evaluaci (hodnocení), autorizaci (povolování) a omezování chemických látek, jednak další směrnice týkající se konkrétních oblastí, kde jsou chemické látky používány - např. hračky, kosmetika či elektronika. Dále existuje speciální legislativa pro pesticidy a biocidy nebo pro povolování účinných chemických látek v léčivech.
Přísná pravidla platí pro tyto skupiny výrobků:
Hračky
V hračkách a předmětech pro děti byly často nalezeny jedovaté látky, které děti nevědomky ocucávaly, vdechovaly a polykaly. Děti chrání evropská směrnice o bezpečnosti hraček (Toy Safety Directive 2009/48/EC) před např. karcinogeny, ftaláty a těžkými kovy v hračkách a potřebách pro děti. Arnika vám dále poradí, jak vybrat ekologickou hračku či školní pomůcku.
Kosmetika
Průměrná žena denně používá asi 10 různých kosmetických přípravků obsahujících stovky chemických látek, které se pokožkou dostávají přímo do krevního oběhu. Mnohé látky užívané v kosmetice byly současně označeny za potenciální karcinogeny či jiné jedy. Kosmetika je tak často zdrojem zdravotně závadných chemikálií. Evropská unie postupně zakazuje škodlivé látky včetně ftalátů a dalších látek ze skupiny tzv. CMR látek – karcinogenů, mutagenů či toxických látek pro reprodukci v kosmetice a omezuje koncentrace těch látek, u kterých bylo dokázáno, že mohou mít negativní vliv na lidské zdraví (např. parabeny, triclosan či formaldehyd). EU současně nařizuje výrobcům, aby spotřebitelům sdělovali podrobné složení kosmetických výrobků a varovali je například před obsahem nanočástic. Tím se výrazně podporují menší inovativní kosmetické firmy přicházející na trh s výrobky vyrobenými z přírodních a zdraví bezpečných surovin. Bohužel některé látky včetně parabenů či nanočástic jsou stále povoleny v kosmetice používat, ačkoli jsou již dnes k dispozici mnohé vědecké studie dokazující možné negativní účinky na naše zdraví.
Elektronika
V elektrických a elektronických přístrojích můžeme nalézt množství těžkých kovů, bromovaných zpomalovačů hoření a jiných toxických látek. Evropská Unie také stála v čele iniciativy na omezení použití těžkých kovů a některých bromovaných zpomalovačů hoření v elektrických a elektronických přístrojích a chrání tak spotřebitele i životní prostředí před znečištěním těmito vysoce toxickými látkami. (tzv. ROHS směrnice) Paralelně s touto směrnicí byla také zavedena povinnost pro výrobce zajistit zpětný odběr elektrického a elektronického odpadu od spotřebitelů tak, aby nekončil na skládkách, ve spalovnách a neznečišťoval tak toxickými látkami životní prostředí.
Zdravotnické pomůcky
Ve zdravotnických zařízeních se používá množství zdravotnických pomůcek vyrobených z toxických látek, které mohou velmi negativně působit na pacienty a zbytečně je vystavovat dalším rizikům. Rtuť, PVC měkčené ftaláty či bromované zpomalovače hoření jsou příklady látek, které negativně působí na životní prostředí, a někdy i bezprostředně na zdraví pacientů. Co s tím? Řešením je náhrada rizikových zdravotnických pomůcek a materiálů za bezpečnější alternativy. I v ČR existuje řada nemocnic, které těmto rizikům aktivně předcházejí a dávají přednost netoxickým pomůckám.
Ostatní výrobky - chemie všude kolem nás
Chemické látky najdeme všude kolem nás – používají se snad ve všech odvětvích výroby od potravin, přes oblečení, elektroniku a automobily až po stavební materiály či hnojiva. Od roku 2007 platí v Evropské unii revoluční změna v legislativě vyžadující od výrobců chemikálií, aby prokázali, že jimi vyráběné chemické látky jsou bezpečné a je možno je dále používat ve výrobě. Látky vzbuzující velké obavy z negativních účinků na člověka i přírodu jsou zakázány a mají být nahrazeny bezpečnějšími alternativami. Více na stránkách Arniky, věnovaných REACHi či na odkaze k chemického domu.
Dobrým příkladem, kde REACH pomáhá ozdravit výrobu je nábytek a stavební materiály, které často obsahovaly těkavé organické látky, rozpouštědla a pigmenty s obsahem těžké kovy včetně olova a arsenu.
Bohužel této praxi se výrobci snaží často vyhýbat a k tomu, aby byla látka schválena evropskými úřady, není třeba dokládat dostatečné vědecké informace. V praxi jsou někdy nebezpečné látky nahrazeny alternativou, u které však nebyla zcela prokázána její zdravotní nezávadnost.
