Vysoké koncentrace dioxinů a polyaromatických uhlovodíků obsahuje materiál, který leží mimo jakoukoli kontrolu úřadů v údolí potoka jihozápadně od Frýdlantu (1). Odpad s největší pravděpodobností pochází z liberecké spalovny komunálních odpadů Termizo, která tuto směs strusky, popele a popílku prodává jako stavební materiál SPRUK. Ovšem ani ten se podle platného certifikátu nesmí nalézat na povrchu terénu, natož bezprostředně u potoka, kde odborníci ze sdružení Arnika odebrali vzorky (2).
Ekologická organizace se již obrátila na Českou inspekci životního prostředí s podnětem na prošetření celého případu.
Prohlédněte si fotogalerii z odběru vzorků >>
„Tento případ je bohužel pouze symptomem obecnějšího problému zcela nedostatečné kontroly, jak jsou používány zbytky ze spaloven odpadů v České republice. Ročně se touto cestou mimo kontrolu úřadů dostávají tisíce tun popílků s obsahem nebezpečných dioxinů a dalších toxických látek. Nikdo tedy neví, kolik toxických látek se může dostat do potravního řetězce, přičemž riziko je velmi vysoké a nelze ho vyloučit ani u případu u Frýdlantu,“ konstatuje předseda sdružení Arnika RNDr. Jindřich Petrlík, který se osobně zúčastnil odběru vzorků z postižené lokality.
Chemické analýzy, které zadala Arnika nezávislé laboratoři Axys Varilab, prokázaly vysoké koncentrace nebezpečných látek dokonce i přesto, že odpad na místě leží pravděpodobně už několik let. Směs strusky, popele a popílku, kterou liberecká spalovna prodává jako stavební materiál, byla na místě nejspíš použita jako zásyp drenážní rýhy a posléze i vysypána k potoku v lese. Ekologická organizace na problémy s činností firmy Termizo upozorňovala již v minulosti (3, 4).
Spalovně odpadů v Liberci jsou věnovány samostatné stránky >> a studie Spalovna komunálního odpadu v Liberci – významný zdroj POPs >>
„V České republice se plánuje výstavba několika dalších velkých spaloven komunálních odpadů, a o to více je případ alarmující. Počítá se totiž s nárůstem produkce problematických odpadů, která by se měla zvýšit až o cca 200 tisíc tun ročně. Co se s nimi stane, je dosud nejasné. Provozovatelé spaloven se nejspíš budou snažit ušetřit peníze za ukládání těchto odpadů a pokusí se je, podobně jako liberecká spalovna, nechat certifikovat na takzvaný výrobek. Tato praxe se ukazuje jako neúnosná pro naše životní prostředí. Neznámo kde s odpady ze spaloven končí totiž i vysoká množství dioxinů, těžkých kovů a dalších nebezpečných látek,“ uzavírá Petrlík.
Směs popele, strusky a popílku z liberecké spalovny obsahuje podle měření za posledních 12 let dioxiny v rozmezí 34 až 170 ng TEQ/kg (5). Hodnoty sice nepřesahují žádný stanovený limit, ale při použití na povrchu terénu je nebezpečí kontaminace potravních řetězců – tyto koncentrace vedly v anglickém Newcastlu anebo francouzském Maincy k deseti- až čtyřicetinásobku evropského limitu ve vejcích doma chované drůbeže (6, 7). Problematické jsou i koncentrace těžkých kovů.
Další příklady jsou popsány v publikaci Zpráva o vejcích >>
Některé spalovny komunálních odpadů, jako například ta liberecká, míchají strusku dohromady s popílkem (byť propraným v kyselé lázni), a mísí tak méně toxickou část s tou toxičtější. Na takto smíchanou směs mají vydaný certifikát jako na stavební materiál. To umožňuje provozovatelům vyhnout se finanční odpovědnosti za odpady ze spaloven, protože nemusí za tuto směs platit poplatky za její uložení na skládce. Naopak se spokojí s jejím prodejem i za symbolickou cenu, aby bylo možné prokázat, že jde o prodejný výrobek. Firmě, která takový materiál levně koupí, nedělá problém se ho zbavit například jeho vyklopením někde v lese, obzvláště má-li ho přebytek.
Z každé tuny spáleného tuhého komunálního odpadu zůstane zhruba třetina hmotnosti v podobě popele, strusky, popílku. Liberecká spalovna tak ročně vyprodukuje kolem 30 tisíc tun takovýchto odpadů.
Česká republika však doposud nevyčerpala možnosti, které nabízí důkladná recyklace. Upozorňuje na to kampaň Nespaluj, recykluj! sdružení Arnika (8). Spalovna zničí tisíce tun kvalitních druhotných surovin, které uspoří mnohem více energie, než dodá jejich spálení. Zároveň není nutné vytěžit a dovézt tisíce tun ropy. Stejně tak spalovny ničí bioodpad, který lze přetvořit v tuny kvalitního kompostu pro využití na zahrádkách a v zemědělství.
Poznámky:
(1) Výsledky chemických analýz vzorků odebraných u Frýdlantu (analýzy provedla laboratoř Axys Varilab):
|
PCDD/F pg TEQ/g |
DL PCB pg TEQ/g |
PCDD/F a DL PCB pg TEQ/g |
PAU ng/g |
|
|
F1 – spodní část údolí – nad lesem |
72,6 |
4,13 |
76,73 |
791 |
|
F2 – horní část údolí – louka |
11,7 |
0,75 |
12,45 |
320 |
|
F3 – navážka u potoka – les |
55,1 |
2,69 |
57,79 |
1559 |
Vysvětlivky: PCDD/F – dioxiny neboli polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany
PCB – polychlorované bifenyly
PAU – polyaromatiké uhlovodíky
TEQ – toxický ekvivalent, kterým se přepočítávají hodnoty jednotlivých kongenerů dioxinů (hodnotí se tak skutečná toxicita měřeného vzorku)
(2) Výběr fotografií z odběru vzorků v tiskové kvalitě ke stažení na Úschovně.cz (autor: Jan Losenický, Arnika) >>
(3) Další podrobnosti v tiskové zprávě Při požáru v liberecké spalovně mohly do ovzduší unikat dioxiny >>
(4) Další podrobnosti v tiskové zprávě Spalovna Liberec ustupuje od slibu čistit popílek od dioxinů >>
(5) Tyto informace lze dohledat v oficiálních dokumentech ze spalovny Termizo, například:
- Novák, P., J. Pěničková, et al. (2010). Vyhodnocení plnění podmínek integrovaného povolení provozu za rok 2009. Termizo, a. s. Liberec, Termizo, a. s.: 37.
- Novák, P., J. Pěničková, et al. (2011). Vyhodnocení plnění podmínek integrovaného povolení provozu za rok 2010. Termizo, a. s. Liberec, Termizo, a. s.: 36.
(6) Přesné hodnoty jsou k dispozici v prezentaci „Spalování odpadů a Stockholmská úmluva“ >>
(7) Výtku k míchání popílku se struskou má i ministerská organizace Cenia (Česká informační agentura životního prostředí) na straně 5 dokumentu Stanovisko k návrhu podmínek integrovaného povolení společnosti Termizo, a. s., k dispozici na webu Cenia >>
(8) Další podrobnosti o kampani Nespaluj, recykluj >>
