Dva tisíce zamořených hektarů půdy a 200 lidí s příznaky ojedinělého kožního onemocnění chlorakné. Takový byl výsledek havárie v chemické továrně Icmesa v italském městě Seveso, asi 20 kilometrů od Milána, při níž se do ovzduší uvolnily asi 2 kilogramy vysoce toxických dioxinů. Došlo k ní před 47 lety, 10. července 1976.
Havárii připomínáme, protože dioxiny bohužel stále nepatří do historie. Naopak patří k látkám, s jejichž problematickým vlivem na životní prostředí i zdraví člověka se budeme muset potýkat i nadále. Vznikají a do ovzduší se totiž uvolňují stále, a to běžným provozem v chemické výrobě a v hutnictví a také ve spalovnách odpadů, které dnes často veřejnost vnímá jako „ekologické“ řešení odpadové krize. Při tomto provozu se do ovzduší dioxiny samozřejmě uvolňují v daleko menších množstvích z jednoho provozu. V životním prostředí však přetrvávají po mnoho let a hromadí se v potravním řetězci, například v tukových tkáních zvířat jako jsou ryby nebo ve vejcích slepic. A podle řady studií jsou nebezpečné už ve stopových koncentracích.
Co tě nezabije hned, zabíjí tě pomalu
V roce 2018 potvrdil Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), že potravinový příjem dioxinů a podobných látek, které jsou prostřednictvím znečištění ovzduší přítomné následně v malém množství i v potravinách a krmivech, je zdravotní problém, a sedmkrát snížil hranici pro jeho „bezpečný“ příjem. Nově jej stanovil na 2 pikogramy TEQ na kilogram tělesné hmotnosti za týden. Zároveň však dostupná data z evropských zemí ukazovala překročení tohoto limitu v řadě zemí Evropské unie. Například podle zprávy českého SZÚ činil u nás příjem dioxinů v letech 2006–2007 4,2 až 5,3 pikogramů TEQ na kilogram tělesné hmotnosti za týden, tedy více než dvojnásobek současného „bezpečného“ příjmu. Alarmujícím faktem však je, že novější data nejsou k dispozici a dioxiny se v ovzduší dnes ani neměří.
EFSA vedla k přísnějším limitům nejen nová epidemiologická data o toxicitě dioxinů a jim podobných látek, ale také pokročilejší modelovací techniky pro předpovídání zdravotních rizik v lidském těle v průběhu času. Menší koncentrace dioxinů se totiž projeví až na dalších generacích a způsobují mimo jiné nižší kvalitu spermií, vyšší hladiny stimulujícího hormonu štítné žlázy u novorozenců a vývojové vady skloviny zubů.
Spalovny odpadů jsou výraznými zdroji dioxinů
V roce 2021 upozornil spolek Arnika společně se sítí IPEN na to, že v popílcích ze spaloven odpadů končí každoročně celosvětově 14–15 kg dioxinů, vyjádřených v toxickém ekvivalentu (TEQ), a na fakt, že mnohem více než polovinu z tohoto množství, je díky současné legislativě doporučeno ponechat bez kontroly. „To znamená, že si dovolíme globálně, mimo režim kontrolovaných odpadů, vypustit takové množství těchto toxických látek, že by mohlo naplnit aktuálně stanovenou maximální tolerovatelnou dávku pro populaci 133 planet Zemí,“ komentuje rozsah problému programový vedoucí programu Toxické látky a odpady spolku Arnika RNDr. Jindřich Petrlík a dodává, „je to evidentní příklad, jak lidstvo přesáhlo v chemickém znečištění bezpečné planetární hranice.“
Meze únosného chemického znečištění je jednou z pěti planetárních mezí, které lidstvo již překročilo. Nejznámější z těchto mezí je klimatická změna, která pravidelně plní první stránky médií. Znečištění toxickými látkami možná není tak mediálně atraktivní, protože se většinou projevuje až na dalších generacích, jeho dopady jsou však pro životní prostředí i lidi stejně devastující.
