Na konferenci Mezinárodní programu OSN pro životní prostředí (UNEP) v keňském Nairobi se jedná o mezinárodní úmluvě, která by zakázala či omezila používání rtuti a eliminovala její uniky. Rtuť je toxickým těžkým kovem, jehož dlouhodobé působení může způsobit například poruchy reprodukce či poškození nervové soustavy. Zatímco evropské státy jsou pro celosvětový zákaz, další země jako například Nový Zéland nebo Čína prosazují pouze dobrovolnou dohodu. Arnika má na jednání svého zástupce, který informuje o jeho průběhu .
Do svého sídla v Nairobi pozval UNEP (Mezinárodní program OSN pro životní prostředí) zástupce vlád, mezinárodních institucí, průmyslu, vědecké obce i nevládních organizací, aby se dohodli na podobě budoucí mezinárodní úmluvy o rtuti. „Rtuť je zřejmě nejproblematičtější ze skupiny těžkých kovů. Organické sloučeniny rtuti mají mimořádně velkou schopnost hromadit se v organismech a přenášet se dále potravním řetězcem. Jejich dlouhodobé působení může způsobit například také poruchy reprodukce a obecně poškození nervové soustavy, dimethylrtuť je navíc možným karcinogenem. Rtuť se stala globálním problémem, který je načase řešit mezinárodně,“ zdůvodnil potřebu mezinárodní úmluvy vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika RNDr. Jindřich Petrlík, který se jednání v Nairobi účastní v delegaci nevládních organizací.
Zda taková úmluva vůbec vznikne či nikoliv, rozhodnou ministři životního prostředí na schůzce Řídícího výboru UNEPu v únoru příštího roku, tedy v době českého předsednictví v Radě EU. „Hnacím motorem příprav této úmluvy jsou Evropská unie, Švýcarsko, Norsko a africké státy. Posazují celosvětový zákaz dalšího používání rtuti a omezení jejích úniků. Naopak Spojené státy, Nový Zéland anebo například Čína tvrdí, že stačí jakási dobrovolná celosvětová dohoda. Indický delegát jde ještě dál, když opakovaně tvrdí, že rtuť v životním prostředí v podstatě od doby kontaminace zálivu v japonské Minamatě nezpůsobila viditelné problémy. Je nutno říci, že ignoruje mnoho studií, které dokazují pravý opak,“ shrnul Petrlík stručně, co se děje v Nairobi.
Ministři životního prostředí tedy nebudou mít v únoru příštího roku snadné rozhodování. Velmi živá diskuse se na současném jednání strhla nejen na téma, zda mít novou závaznou úmluvu či jen dobrovolnou dohodu, ale také o tom, co všechno by takové nástroje měly zahrnout. Zatímco zákaz další těžby rtuti nezpochybnil téměř nikdo, velká debata se strhla o omezování emisí rtuti z uhelných elektráren. Evropská unie prosazuje použití nejlepších dostupných technologií k omezování úniků rtuti z energetického sektoru, ale Čína a Indie by nejraději rtuť v tomto oboru neomezovaly vůbec. Také v České republice patří uhelné elektrárny podle posledních dat z Integrovaného registru znečišťování (IRZ) k největším zdrojům znečišťování ovzduší rtutí (viz tiskovou zprávu Arniky ze 30. září 2008).
Řada zemí má také problémy s územími kontaminovanými rtutí. Jde o podobné staré ekologické zátěže jako jsou někdejší amalgámové elektrolýzy ve dvou českých chemičkách: Spolaně Neratovice a Spolchemii v Ústí nad Labem. Pokud se tato území nevyčistí, bude stále docházet k únikům rtuti do životního prostředí. Rozvojové země si s podobnými zátěžemi neví rady, protože jde často o areály zanechané původními majiteli bez vyčištění, o které se pak musí postarat stát. „Pochybuji však, že úmluva například stanoví datum pro vyčištění starých zátěží, protože na to nebude k dispozici dostatek peněz z multilaterálních finančních institucí,“ řekl Petrlík.
Jednotlivé státy v diskusi zmínily i informace, zajímavé v kontextu evropského chemického průmyslu. Zatímco Eurochlor, sdružení zastupující evropský chlorový průmysl, má závazek nahradit rtuť při výrobě chlóru do roku 2020, v Indii má k témuž dojít již do konce roku 2012 a v Pákistánu dokonce dva ze tří provozů vyrábějících chlór již používání rtuti opustily zcela a třetí ji nahradil ze dvou třetin. „Spolana Neratovice je v tomto světle v nahrazování rtuti opravdu pomalá, když před rokem souhlasila s náhradou do konce roku 2014. Přitom je výroba chlóru pomocí rtuti každý rok spojena s úniky tohoto toxického těžkého kovu do vody, ovzduší a největší množství jí končí v odpadech. Projevuje se to i ve větší zátěži životního prostředí v okolí chlórových chemiček,“ řekla tisková mluvčí Arniky Mgr. Zora Kasiková. Právě ty země, které oponují přijetí nové úmluvy o rtuti, se opírají mimo jiné o argumentaci Světové rady chlorového průmyslu (World Chlorine Council – WCC), tedy i Eurochloru. Chlórový průmysl by nejraději viděl jen dobrovolnou dohodu, která nebude nikoho k ničemu zavazovat.
Více informací o mezinárodní konferenci o rtuti - Open Ended Working Group on Mercury (OEWG2)
