Společnosti FCC se nepodařilo rozptýlit obavy veřejnosti z plánované spalovny v areálu Spolany

Patrně nejčastějším tématem debaty byly chemické látky, které bude spalovna (ZEVO) produkovat. Zpracovatelé dokumentace uvedli, že z hlediska emisí by šlo jen o „nepatrné zhoršení“ a „přijatelnou míru rizika“. Zástupci společnosti FCC odmítli navrhovaný monitoring zátěže v oblasti, který navrhovala obec Libiš, a který byl zaveden například v případě spalovny v Praze – Malešicích, s tím, že výsledky by byly v oblasti, která je zatížená z vícero zdrojů ve vztahu ke spalovně neprůkazné.

Odmítli také zavedení průběžného, takzvaného „semi-kontinuálního“ měření emisí dioxinů, s tím, že jeho zavedení je dobrovolné, nad rámec závazné legislativy, a bylo by příliš drahé. (Běžně jsou měření emisí dioxinů prováděna jen po několik hodin ročně, nezahrnují tak jiné než běžné provozní situace a emise se kvůli tomu mohou jevit nižší, než ve skutečnosti jsou, jak prokázalo například dlouhodobé měření ve spalovně v Nizozemsku.) Zástupce FCC Karel Hlaváček nicméně přislíbil online zveřejňování výsledků těch měření, která ze zákona závazná jsou. Dodal však, že taková data mohou „v lidech vzbuzovat mylnou představu o nebezpečnosti provozu“.

Výsledky dlouhodobého měření emisí dioxinů za 30 měsíců mezi lety 2015 a 2017 ve spalovně odpadů v Nizozemsku. Všechny červené sloupce ukazují překročení emisního limitu. Žlutá šipka vpravo ukazuje hodnotu, která byla naměřena pomocí klasického, krátkodobého měření po několik hodin ročně.

Jak upozornil odborník na toxické látky a odpady spolku Arnika Jindřich Petrlík, problémem nejsou jen emise do ovzduší, ale také dioxiny a další toxické látky, které se kumulují ve zbytcích po spalování – popílku po čištění spalin a popelu a strusce. Těchto odpadů zbývá po spálení až třetina hmotnosti a je s nimi potřeba nakládat speciálním způsobem. V případě popílku totiž jde o nebezpečný odpad a většinou musejí být ukládány na skládky. Existuje u nás ale i praxe (která je v souladu s českou legislativou), kdy jsou zbytky po spalování míchány s jinými materiály a používány na zabezpečení skládek, pro stavební účely nebo k rekultivacím. Jedno takové zařízení ostatně provozuje i dceřiná společnost samotné FCC, a to v Hůrce u Temelína. Podle našich informací se směs odpadů z něj používala a používá při sanaci lagun po úpravách uranové rudy v Mydlovarech. Do roku 2029, tedy ještě před plánovaným zahájením provozu spalovny v Neratovicích, má nicméně podle Karla Hlaváčka dojít k ukončení jeho činnosti.

Toxické látky obsažené ve zbytcích po spalování v důsledku systému, jak je nyní nastaven v České republice, mizí neznámo kde, neexistuje totiž žádný souhrnný, natož veřejně dostupný registr míst, kde byly tyto „stavební materiály“ použity. Při nesprávném zacházení s nimi se z nich, například vlivem přírodních podmínek, mohou tyto látky uvolňovat do životního prostředí.

Jindřich Petrlík z Arniky na projednání upozornil také na velkou nebezpečnost havárií a požárů ve spalovně v případě, že by propukaly v bezprostřední blízkosti chemičky, nakládající s velmi nebezpečnými chemickými látkami. Poukazoval přitom na to, že ve spalovně FCC v Zistersdorfu, která je plánované spalovně dávána za vzor, nejsou havárie zrovna výjimečné. Ačkoli to zástupce FCC Karel Hlaváček na projednání rozporoval, faktem zůstává, že zde minimálně v uplynulých deseti letech hořelo opakovaně. Dle veřejně dostupných zdrojů k tomu došlo minimálně v letech 2015, 2017, 2019, 2021 a 2023. Ve většině případů přitom nešlo o žádné marginální nehody – například v roce 2021 ve sběrném středisku, které podle informace FCC leží v sousedství spalovny, hořelo zhruba 300 tun odpadů a muselo zde zasahovat 24 hasičských jednotek o 120 hasičích. Hrozilo při tom nebezpečí výbuchu. Při požáru v roce 2017 byla situace velmi podobná.

Požár v areálu spalovny FCC v Zistersdorfu v roce 2017. Zdroj: Noen.at

Hrozící nadkapacity spaloven odpadů v České republice, které mohou vést až k zablokování předcházení vzniku odpadů a recyklace a neplnění závazných recyklačních cílů stanovených českou legislativou, zástupci FCC bagatelizovali s tím, že „ne všechny záměry, které od Ministerstva životního prostředí (MŽP) dostaly souhlasné stanovisko se nakonec podaří zrealizovat“. Nedaleko Neratovic v Horních Počaplech u Mělníka je přitom již schválena stavba jedné velkokapacitní spalovny a další, menší, je plánována také v Příbrami. Všechny tři krajské spalovny dohromady kapacitně přesahují množství odpadů, které bude podle zákona v budoucnu pravděpodobně možné energeticky využívat (spalovat). Svoji spalovnu má také Praha a i ta stávající i budoucí potřeby města bohatě naplňuje, dokonce je svou kapacitou převyšuje. Otázkou, zda se MŽP problematice hrozících nadkapacit věnuje a zda má v tomto ohledu připravenou nějakou koncepci, se zástupkyně ministerstva odmítla zabývat s tím, že jí to nepřísluší a o dané problematice nemá informace.

Zástupkyně obce Libiš a také města Neratovice se tázali také na zvýšenou dopravní zátěž. Žádali od FCC záruku, že pro dopravu odpadů bude využita také avizovaná vlaková doprava, té se jim však nedostalo. Dalším probíraným tématem byla zvýšená zátěž hlukem. Ta má být kompenzována tím, že se v ulici přilehlé ke spalovně zavede úsekové měření rychlosti v místě, kde je již nyní rychlost snížená. Podle zpracovatelů dokumentace však údajně řidiči toto snížení nedodržují.

Ze strany jedné z účastnic projednání padl směrem k MŽP také podnět na nevhodný čas začátku celé akce – v 15:00, tedy v době, kdy je většina lidí ještě v zaměstnání a mnoho z nich si proto muselo vzít osobní volno, aby se projednání mohli zúčastnit a uplatnit tak své právo se k záměru v rámci procesu EIA vyjádřit, případně dorazili až v jeho průběhu a neviděli tak prezentaci záměru společností FCC na začátku nebo část diskuze. FCC byla vytýkána také nedostatečná komunikace s obcemi a veřejností, třeba i neúčast na veřejné debatě a dalších schůzkách, které k plánu na stavbu spalovny proběhly v Libiši, a na které byli zástupci FCC, ale také Spolany vedením obce opakovaně zváni.

Minoritní část (přibližně čtyřprocentní přebytek) elektrické energie, kterou by mělo nové zařízení vyrábět z odpadů okolních obcí, by mělo končit v distribuční síti, podle dodatečných informací společnosti FCC ovšem pouze v případech, kdy Spolana nebude (dočasně) schopna veškerou vyrobenou energii odebírat (např. během odstávky provozu). Nakládání s tímto přebytkem, který svou velikostí odpovídá spotřebě zhruba 400 domácností, by mělo být plně v režii Spolany. Na veřejném projednání se zástupci FCC vyjádřili jasně v tom smyslu, že plánovaná spalovna by měla zásobovat výhradně Spolanu. „Spalovna bude jen zlomkem potřeb Spolany, dál už se z ní nedá nic vyvést,“ řekl k tomu Karel Hlaváček.

Zástupci společnosti Spolana se veřejného projednání v řadách diskutujících nezúčastnili a rovněž na něm žádným jiným způsobem nevystoupili, nicméně podle dodatečné informace od společnosti FCC byli přítomni v publiku. Nedostavil se nikdo za Středočeský kraj a některé obce, které, ač mohou být provozem nové spalovny dotčeny, nebyly automaticky zařazeny mezi účastníky řízení.

Spolana je jedním z největších znečišťovatelů životního prostředí v České republice a tuto pozici si udržuje dlouhodobě. Podle údajů z Integrovaného registru znečišťování (IRZ) se v roce 2022 například umístila na prvním místě jako největší znečišťovatel rakovinotvornými látkami a je také (po našich největších uhelných elektrárnách a teplárnách) velmi významným znečišťovatelem rtutí. Více informací najdete v Řebříčcích největších znečišťovatelů, které Arnika každoročně zveřejňuje na základě údajů průmyslových podniků o přenosech nebezpečných látek, které musí být v souladu se zákonem každý rok do IRZ hlášeny.

Více informací o Spolaně Neratovice najdete na https://arnika.org/spolana-neratovice.

Článek byl 11. 1. 2024 upraven podle dodatečných informací od společnosti FCC Česká republika.