Častou argumentací zájmových skupin prosazujících spalování komunálního odpadu je možnost využívat zbytkové odpady (strusku, popel a popílek) jako stavební materialy. Uvádějí, že se jedná o hygienizovaný a inertní materiál a odvolávají se často na příklad Dánska, kde se zpracovává struska do liniových staveb, například silnic. Představa toho, že námi vyprodukovaný odpad jednoduše proměníme v levný stavební material, je lákavá. Realizace v praxi je bohužel složitější, než si nadšenci pro snadná řešení, včetně Institutu cirkulární ekonomiky, představují.
Použití strusky ze spalování odpadu je ovšem problematičtější. Materiál obsahuje soli a kovy a toxické organické látky jako například bromované dioxiny, které se při styku s vodou vyplavují do podloží. Použití je tedy podmíněno silnou vrstvou zakrytí nepropustným materiálem. Je také třeba zajistit dostatečnou vzdálenost od vodních zdrojů a hladiny spodní vody. Když si představíme jako příklad české silnice ve stavu, do jakého se běžně dostávají, zdá se, že využití tak problematického materiálu je poměrně riskantní záležitost.
Zatímco v České republice se tato forma využití nijak důsledně nesleduje, Dánsko, a především jeho severní část, se s důsledky tohoto zdánlivě elegantního řešení už potýká. Struska jako základ stavebních projektů - domů a cest - se stala oblíbeným materiálem, protože přebírání odpadu ze spaloven je zdrojem příjmů. Deník Nordjyske stiftstidende získal přístup k dokumentům ke sto třiceti projektům týkajících se strusky a popele v severojutských okresech. Zmiňuje se celkem 800 000 tun odpadu obsahujícího těžké kovy, které nebudou ani za 100 let méně jedovaté než dnes, a které představují riziko kontaminace spodních vod i životního prostředí jako celku.
Dánsko umožňuje využít strusku jako laciný stavební materiál pod podmínkou dodržení bezpečnostních pravidel, především jde o nepropustné překrytí. Existují vážné důvody, proč by se tato pravidla měla brát vážně. Pokud předepsané podmínky použití a maximální hodnoty nejsou dodrženy, je tu riziko kontaminace půdy a spodní vody těžkými kovy a solemi. „Obojí přitom může přímo i nepřímo škodit lidem i životnímu prostředí,“ říká Ole Hjelmar, jeden z dánských odborníků na problematiku nakládání se struskou.
Pokud je však struska řádně přikryta, je podle expertů vyplavování těžkých kovů omezené a stabilní a eventuální problémy v budoucnu by prý bylo možné vyřešit vykopáním uložené strusky a kontaminované půdy navíc. Dánsko si tak podle Nordjyske zakládá na další ekologickou zátěž půdy, kterou bude muset řešit v budoucnosti.
Profesor Dánské technické univerzity, Thomas Astrup by uvítal, kdyby se Dánsko vyhnulo mnoha malým projektům s levnou struskou, které se staly velmi oblíbenými v neposlední řadě v severním Jutsku. Pokud struska uložená v těchto malých stavbách způsobí kontaminaci, bude se jednat o mnoho míst, jejichž sanace bude stát spoustu energie a peněz. „Není špatný nápad použít strusku u některých velkých projektů, které jsou veřejné. Potom je lze dobře řídit a je jasné, kde struska leží. Proto je třeba, aby vše bylo řádně zaregistrováno,“ je přesvědčen Astrup.
K únikům z nahromaděné strusky už bohužel v Dánsku došlo a vyčištění znečištěných ploch stálo desítky milionů dánských korun. Firmy zodpovědné za znečištění argumentují selháním lidského faktoru a nedostatkem zdrojů na dostatečné zabezpečení materiálu.
Dohled nad projekty však v Dánsku selhává plošně. Odborníci z nevládní organizace Danmarks Naturfredningsforening (DN) jsou svědky toho, že okresní úřady provedly dohled pouze nad 15 ze 130 míst, kde je uložena struska a popílek, a to ještě poté, co o kauze informoval list Nordjyske. Úředníci se nepřesvědčí, jestli je struska po čtyřech týdnech zakrytá, a jen velmi zřídka kontrolují, jestli je struska bezpečně uložená pod asfaltem nebo betonem, když obdrží zprávu o dokončení. Dva největší okresy regionu, Aalborg a Hjørring, považují za dohled pouhé přijetí emailové zprávy o dokončení projektu.
„Občané se evidentně nemají šanci dozvědět, jestli kupují ekologický problém, nebo jestli se stěhují do blízkosti místa ovlivněného vším možným. Tato situace je nevyhovující. V tom případě se úřady prostě a jednoduše musejí víc snažit,“ kritizovala situaci Anette Bruun Hansenová, místní předsedkyně organizace Danmarks Naturfredningsforening v okrese Rebild. Do severního Jutska se kromě strusky z místních spaloven odpadů dovezly zbytkové odpady ze spalování také ze vzdálenějších míst Dánska. Třicet procent stavebních projektů se struskou tak využilo odpad dovezený z jiných částí Dánska. Místním lidem vadí, že se jejich kraj stal cílovým místem pro uložení strusky a popele ze spaloven z celého Dánska.
Problematická je i nejednoznačnost pravidel, podle nichž se dá se struskou na stavbách pracovat. „Struska a popel ze spaloven nejsou stejnorodý materiál a jejich složení se může měnit i podle charakteru spalovaného odpadu. Z České republiky máme několik příkladů problematického použití strusky nejspíš většinou z hutních provozů na Ostravsku,“ uvedl Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady spolku Arnika. Struska v náspu dálnice na Ostravu vedla ke zvlnění vozovky anebo k porušení statiky Fakultní nemocnice v Ostravě – Porubě. „Struska v podloží největší budovy areálu nemocnice začala bobtnat, což se projevilo zvednutím podlah a praskáním stěn,“ uvedl v článku z 2. srpna 2011 zpravodajský server iDNES.cz.
Z výše uvedeného plyne, že pokud budou české úřady uvažovat o použití strusky jako stavebního materiálu na našem území, neměly by naslouchat jen narůžovo lakovaným informacím od organizací, které jsou na spalování odpadů finančně přímo či nepřímo zainteresované, ale vytvořit si komplexní názor na základě všech dostupných informací. Že nejde o nějaké virtuální projekty už dokazují dnes často vydávané certifikáty na přehodnocení odpadů ze spaloven na výrobky. Posuzuje se přitom většinou jen v laboratoři namátkově zkoumaná vyluhovatelnost těžkých kovů a zkoušky na ekotoxicitu.
Podle materiálů listu Nordjyske, iDNES.cz a spolku Arnika zpracovala Hana Beranová
Doplnění 12. července 2018:
Na výše zveřejněný článek jsme dostali reakci od Jířího Hykše a Ole Hjelmara z Danish Waste Solutions ApS, konzultační firmy zaměřené na odpady, pracující pro soukormý i státní sektor - 
jejich reakce48.59 KB. Abyste měli možnost porovnat náš článek a reakci z dánské konzultační firmy, nechali jsme pořídit doslovný překlad původního článku z Nordjyske stiftstidende - ke stažení150.4 KB. Na názoru, že využívání strusky ve volné krajině není ideální a ukontrolovatelný nápad, který článek prezentuje, se nic nemění. Zkušenosti z Dánska prezentované v článku listu Nordjyske dobře dokumentují úskalí této cesty.
Část v článku Hany Beranové týkající se použití strusky (pravděpodobně převážně z hutí) byl reakcí na poukaz na pokusy s využitím vysokopecní strusky v souvislosti s možnostmi využití strusky ze spaloven odpadů, který použil ve svém blogu Insitut cirkulární ekonomiky.
