Ve středu 6. 3. došlo v Ostravě k veřejnému projednávání záměru stavby nové spalovny nebezpečného odpadu v Mariánských Horách. Do velkého sálu v budově společnosti DTO CZ se dostavily odhadem bezmála dvě stovky lidí a zhruba třetina zůstala až do večera, kdy bylo projednávání odročeno.
Předmětem projednávání byl záměr společnosti SUEZ Využití zdrojů, která ve svém areálu v Mariánských Horách usiluje o postavení druhé linky spalovny nebezpečného odpadu, a tím o navýšení současné kapacity spalovny z 25 000 tun na 45 000 tun nebezpečného odpadu ročně. Hlavními argumenty společnosti je vysoká produkce nebezpečného odpadu v Moravskoslezském kraji, zvyšující se poptávka po jeho spalování a nedostatečná kapacita již stojící spalovny. „Okolní kraje nemají dostatečné kapacity ke spalování odpadů a vozí se sem odpady, které je třeba spálit, pro které není žádná jiná alternativa. Na oplátku se do ostatních krajů vyváží odpady z Moravskoslezského kraje, a to v množství, které významně převyšuje dovoz odpadu, a likvidují se na zařízeních v Olomouckém, ve Zlínském kraji a končí většinou na skládkách,“ řekl manažer společnosti pro strategii a rozvoj Tomáš Chudárek.
Odpor místních ke stavbě nové spalovny byl jasně patrný už od začátku projednávání. Doporučení na vydání nesouhlasného stanoviska mířilo k Ministerstvu životního prostředí z úst náměstkyně primátora Ostravy Kateřiny Šebestové, vedoucího ostravského Odboru ochrany životního prostředí Pavla Valeriána, starosty Mariánských Hor a Hulvák Patrika Hujduse, místostarosty Moravské Ostravy a Přívozu Rostislava Řehy a rovněž zástupců několika ostravských obcí. „Máme za to, že kapacita spalovny nebezpečných odpadů je dostačující pro Moravskoslezský kraj, a neradi bychom plnili takovou funkci, že všechny odpady, které se na území České republiky vyprodukují typu nebezpečných, budou spalovány u nás,“ řekla v reakci na úvodní argumentaci oznamovatele Šebestová. Do závěrečné veřejné diskuze, která tvořila zdaleka nejdelší část projednávání, se aktivně zapojil velký počet místních. Zástupci Krajského úřadu ani krajské samosprávy se k projednávání nedostavili a svého delegáta zde neměla ani Česká inspekce životního prostředí.
Přispěvatelé do diskuze z řad veřejnosti opakovaně zdůrazňovali zvláště stávající problém emisního zatížení Moravskoslezského kraje a Ostravska především. Shodli se na tom, že stavba nové spalovny nebezpečného odpadu na tomto území je z tohoto hlediska nesmyslná a je jednoznačně v rozporu se strategiemi města i kraje, které usilují o dlouhodobé snižování emisní zátěže v oblasti. Argument zpracovatele dokumentace ze společnosti INVEK Petra Mynáře, který konstatoval, že činnost nové spalovny by sice emisní zátěž zvýšila, ale pouze v malé, pro Ostravsko nevýznamné míře, se tak ukázal jako bezpředmětný. Přispěvatelé v této souvislosti poukazovali na negativní důsledky kumulace drobných navýšení emisní zátěže. „Nalož koni, který vydrží,“ pojmenoval ironicky a výstižně tuto rozpornou strategii zástupce místních Pirátů Jan Nezhyba.
Místní během diskuze zpochybnili několik nesrovnalostí prezentovaných v záměru realizační společnosti, například fakt, že plán počítá s téměř stoprocentním navýšením kapacity spalovny, ale pouze s patnáctiprocentním navýšením objemu dopravy (přičemž tato hodnota představuje ročně 21 000 aut navíc). Zástupce ekologického spolku Arnika Jindřich Petrlík poukázal na téma alternativních technologií zpracování nebezpečného odpadu, které by bylo vhodné zapojit a podpořit do budoucna. Přítomná veřejnost se v této souvislosti shodla na tom, že stavba spalovny je nekoncepční nejen v kontextu celoevropského tlaku na zvyšování podílů recyklace odpadu, ale také z hlediska snah kraje o předcházení vzniku odpadu a snižování jeho měrné produkce. Několikrát byl slyšet rovněž argument o odlivu mladých lidí z Moravskoslezského kraje a o jeho celkové neatraktivnosti v očích zbytku republiky. „Nedělejme už z Moravskoslezkého kraje popelnici Česka,“ zaznělo z pléna opakovaně.
V následujících dnech dojde k dalšímu projednávání, které bude mít zásadní vliv na podobu posudku a tím i na podobu závazného závěrečného stanoviska, které bude v rámci procesu posouzení vlivů na životní prostředí (EIA) vydáno Ministerstvem životního prostředí.
