Stručná charakteristika
Polychlorované dibenzothiofeny (PCDT) jsou sirnatou obdobou polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF). Podobně jako dioxiny i PCDT jsou nezamýšleným vedlejším produktem při chemických a spalovacích procesech. PCDT byly zjištěny v plynných emisích a popílku ze spaloven odpadů, vznikají při procesech bělení celulózy a také během druhotné výroby kovů. Stopová množství PCDT byla stanovena například v půdě, sedimentech, polétavém prachu, některých vodních organismech a jehlicích jehličnanů. I přes chybějící informace považujeme PCDT za v prostředí perzistentní látky s vysokým potenciálem bioakumulace. Toxicita PCTD je nižší než u nejnebezpečnějších PCB. Díky vysoké podobnosti se očekává dioxinům podobný účinek, tedy poškození hormonálního a imunitního systému.
Podrobná charakteristika
Polychlorované dibenzothiofeny (PCDT) jsou sirnatou obdobou polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF). Podobně jako dioxiny i PCDT jsou nezamýšleným vedlejším produktem při chemických a spalovacích procesech. PCDT byly zjištěny v plynných emisích a popílku ze spaloven odpadů, odpadních vod z papíren, v sedimentech a některých vodních organismech. Vznikají také v procesech druhotné výroby kovů. H. R. Buser (1992) zjistil PCDT ve vzorcích popílků ze dvou spaloven komunálních odpadů a v popílcích z provozu kde byly za pomocí elektrického oblouku zpracovávány autovraky.
Při pokusech, kdy byly ve spalovacích procesech použité různé látky k prevenci vzniku dioxinů (PCDD/F), bylo při použití síry zjištěno, že namísto dioxinů mohou za určitých podmínek vznikat jejich sirnaté obdoby (PCDT a PCTA) vedle toho, že přítomnost oxidu siřičitého může také bránit chloraci a biarylové syntéze vedoucí ke vzniku dioxinů. (Paivi, H. et al. 2004).
PCDT mohou mít tak jako PCDF 135 kongenerů podle různých kombinací poloh chloru nahrazujícího vodík navázaný na benzenová jádra (viz strukturní vzorec). Jejich názvy jsou odvozeny podobně jako u PCDF podle počtu atomů chloru v molekule látky (může jich být jeden až osm, podle toho jde pak o mono- až oktachlordibenzothiofeny). Čísla v názvu označují polohy, ve kterých jsou atomy chloru navázány na benzenová jádra (viz strukturní vzorec). 2,4,6,8 TeCDT (= 2,4,6,8 tetrachlordibenzothiofen) je tedy kongener se čtyřmi atomy chloru v polohách 2, 4, 6 a 8. Jeho strukturní vzorec je na následujícím obrázku.
Podobně jako PCDT jsou obdobou PCDF, jsou polychlorované dibenzothiantreny (PCTA) obdobou polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů (PCDD) a polychlorované difenylsulfidy (PCDPS) obdobou polychlorovaných difenyléterů. Rozdíly mezi všemi třemi sirnatými polychlorovanými skupinami sloučenin jsou patrné z jejich struktury na obrázku převzatém ze souborné studie S. Sinkkonena (1997).
<img src="http://bezjedu.arnika.org/images/PCDTs_etc.gif" width="475" border="border" height="292"
Účinky na zdraví lidí a zvířat
Předpokládá se, že PCDT působí na lidský organismus podobně jako dioxiny, tedy že působí negativně především na hormonální a imunitní systém člověka.
Podle předběžných toxikologických studií jsou PCDT méně toxické nežli nejtoxičtější koplanární PCB (Mantyla, E. et al. 1992). Přesto tyto sloučeniny vykazují určitý typ působení na živé organismy jako dioxiny (dioxinovou aktivitu) a aktivují Ah receptor podobně jako dioxiny. Nemají však tak vysoký potenciál jako jejich okysličené obdoby (PCDF). (Kopponen, P. et al. 1993, Kopponen et al. 1994).
Výskyt v životním prostředí
PCDT byly naměřeny v tělech krabů v oblasti zátoky Raritan v Newarku. Konkrétně izomer 2,4,6,8 TeCDT byl zjištěn v koncentracích pěti- až desetinásobně vyšších než 2,3,7,8 TeCDD (Cai, Z. et al. 1994).
V okolí závodu na druhotné zpracování kovů, kde byly v jehlicích jehličnatých stromů zjištěny polychlorované dibenzodioxiny a dibenzofurany (TeCDD 5 - 50 pg/g a TeCDF 4 - 15 pg/g), našli finští vědci také TriCDT a TeCDT, ale nekvantifikovali jejich obsah (Sinkkonen, S. et al. 1995). Zatím je problém s měřením polychlorovaných dibenzothiofenů hlavně proto, že nejsou k dispozici standardy těchto látek nutné pro běžné kvalitní měření koncentrací těchto látek. I přes tento problém dosavadní výsledky studií dovolují závěr, že jde o perzistentní organické látky vázající se na tuky (lipofilní) se schopností biakumulace.
Limity pro ovzduší
Žádný limit nebyl stanoven.
Limity pro vodu
Žádný limit nebyl stanoven.
Limity pro půdu
Žádný limit nebyl stanoven.
Limity pro odpady
Žádný limit nebyl stanoven.
Limity pro potraviny
Žádný limit nebyl stanoven.
