Olympijská kandidatura Prahy už vypadá spíš jako vtip. Nebo jako námět z oblasti městských legend. Je to přitom nedávná minulost nesoucí řadu charakteristik reálné politiky v Česku. A tak stojí zato si ten bizarní příběh připomenout. S pocitem úlevy, že v Londýně se teď sportovci nebudou loučit pozdravem: "Tak příště v Praze!"
Miroslav Černošek, jeden z nejvýznamnějších manažerů sportovního byznysu u nás, patřil k těm, kdo projekt olympiády v Praze podporovali od samotného začátku. Před pár dny Hospodářským novinám na otázku, zda je tato myšlenka definitivně mrtvá, odpověděl: "Já jsem v tom byl optimista, ale Praha je příliš malé město pro olympijské hry. Aby to mělo smysl, mělo by mít pořadatelské město minimálně pět milionů obyvatel, jinak budou hry velmi drahé a nevyužijí se."
Ta odpověď je v mnohém příznačná. Na první pohled sice vypadá jednoduše, ale není snadné ji pochopit: Jaký měl pan Černošek důvod k optimismu? Myslel si snad, že Praha během patnácti dvaceti let naroste přinejmenším o čtyři miliony obyvatel? Nebo ho snad naplňovalo radostným očekáváním, že hry budou velmi drahé?
Kolem projektu "Prahy olympijské" se vůbec pohybovalo hodně optimistických lidí. Ale ta čísla jim nějak neseděla.
Zalít to betonem
S propagací pražské kandidatury je spojen především bývalý primátor Pavel Bém, ale s myšlenkou přišel už jeho předchůdce Jan Kasl. "Přemluvili mě tehdy, někdy v roce 2001, zástupci olympijského výboru," vzpomíná. "Byl jsem spíš skeptický, ale říkal jsem i do médií, že i když v Praze olympiáda nebude, může jí kandidatura pomoci v rozvoji sportovišť."
Než stačili lidé kolem Kasla projekt rozpracovat, spory uvnitř pražské ODS se rozvinuly do té míry, že primátor rezignoval. Pak zasáhly Prahu povodně a město mělo jiné starosti. K myšlence olympiády se po dvou letech vrátil Pavel Bém, a to s mnohem větší razancí.
Dnes je poměrně snadné spekulovat o tom, že se kolem projektu točili nejrůznější lobbisté, kteří ze skrytu ovládali magistrát, a že jim vůbec nešlo o olympiádu, nýbrž o přístup k zakázkám za desítky miliard korun. Projekt ale vzbuzoval dostatek otazníků už ve své době.
Podle Martina Skalského z nevládní organizace Arnika totiž nešlo nejen o olympiádu, ale ani o Pražany. "Město nemělo žádnou jasnou vizi rozvoje a v té situaci přišlo s plánem na obrovské investice v rámci přípravy olympijských her," říká Skalský, který se dlouhodobě zabývá tématem rozvoje měst. "A politici navíc postupovali tak, jak je bohužel zcela typické pro české prostředí: předkládali zásadní strategii bez jakékoli veřejné diskuse."
Pokračování na str. 7
Praha olympijská
Dokončení ze str. 1
Podle Skalského a řady dalších kritiků se skupina politiků a podnikatelů snažila prosadit své obří "betonářské" projekty. "Hrozilo, že tu vyrostou stavby, které nikdo nepotřebuje a nechce, aniž by se vedla diskuse, zda je olympiáda pro Prahu vhodným typem akce. Zda Praha nemá sázet spíš na tradici kultury a vzdělanosti a do těchto oblastí směřovat i investice."
Magistrát nechal zpracovat odhad nákladů, z něhož vyšlo, že olympiáda bude stát 135 miliard korun a bude vysoce zisková. Přípravou kandidatury pověřil nově založenou společnost Praha olympijská, která postupně spolykala přes 70 milionů korun. A podle Jana Kasla radní řadu z návrhů nediskutovali nejen s veřejností, ale ani se zastupitelstvem – umožňovala jim to pohodlná většina velké koalice ODS a ČSSD.
Opozice tak mohla hovořit o výsměchu, hazardování s dobrým jménem Prahy či o nejvíce iracionálních investicích v dějinách, ale nebylo jí to nic platné. Kandidaturu Praha nakonec podala v lednu roku 2008.
Řecko jako vzor
Vzhledem k politickému vývoji posledních let je zajímavé, jak zastánci olympiády používali "řeckou kartu". Svědčí to o důvěryhodnosti, důslednosti a prozíravosti některých politiků i manažerů.
Pavel Bém například zdůrazňoval, že olympiáda v roce 2004 pomohla v Řecku nastartovat růst ve výši 4,2 procenta. Olympijský výbor zase zveřejnil zaručenou informaci, že Athény na hrách vydělaly 190 milionů korun. Zastánci pražské kandidatury navíc tvrdili, že uspořádají "malé a hezké hry" a že náklady budou ještě menší, než odhaduje odborná studie. A také říkali, že Česko umí velké sportovní akce hostit.
Zkušenosti jsou ovšem ve všech uvedených oblastech jiné. Dnes už málokdo pochybuje o tom, že athénské hry se podílely na nastartování poslední fáze řecké ekonomické krize. Soudní lidé naopak pochybují, že hry byly výdělečné – podle BBC například skončily s dluhem téměř devět miliard dolarů. A navíc po nich zůstaly stavby, které nikdo nepoužívá a které už se začínají rozpadat.
Představa, že by Praha uspořádala "malé" hry za nižší než plánované náklady, byla komická od počátku, a to nejenom kvůli pražskému korupčnímu prostředí. Jeden z nejvýznamnějších odborníků na ekonomiku olympijských her, profesor ekonomie a sociologie sportu na univerzitě v Mohuči Holger Preuss, to říká jasně: Náklady na pořádání olympijských her byly dosud vždy překročeny, a to o desítky až stovky procent.
Ostatně připomeňme si, jak umíme ty velké akce hostit: stavba Sazka arény pro mistrovství světa v hokeji započala cestu ke krachu Sazky a z českého sportu odčerpala obrovské částky. A mistrovství světa v Liberci skončilo ostudou a dluhem sto milionů. Kromě dalších podivně proinvestovaných stovek milionů.
Jistě: ne všechny tyto věci mohli zakladatelé Prahy olympijské vědět. Ale tušit je měli.
Jsme tým!
Příprava kandidatury zasáhla i pražskou uměleckou scénu – na čas vedla ke zrušení venkovní galerie Artwall na vltavském nábřeží. Skupina Guma Guar tam totiž vystavila fotografie, kterými kritizovala a zesměšňovala pražský olympijský projekt a jeho propagaci. V rámci oficiální kampaně vystupovaly známé osobnosti se sloganem "Všichni jsme v národním týmu". Na výstavě Gumy Guar byli na fotografiích s tímto sloganem lidé jako František Mrázek, Viktor Kožený, Radovan Krejčíř nebo Tomáš Pitr. Magistrát výstavu zakázal a pro jistotu zrušil i galerii.
Ukazuje se, že jakkoli byla interpretace Gumy Guar nadsazená, byla zřejmě realističtější než statistiky a studie magistrátu a olympijského výboru. Neškodilo by mít to na mysli v rámci příštích veřejných diskusí o velkých projektech sportovních či jiných.
A na závěr ta pozitivní zpráva: další vlna vnitřních bojů v ODS po roce 2008 a nástup finanční krize vedly ke zrušení pražského olympijského projektu. Současné vedení magistrátu pak s jeho obnovením nepočítá. "Projekt byl nákladný již ve stadiu přípravy na kandidaturu a tak, jak byl bez jakékoli širší podpory připravován, neměl reálnou šanci. V současné ekonomické situaci je takovýto projekt pro Prahu nemožný a město se jím nezabývá," shrnula mluvčí magistrátu Tereza Králová.
A tak by celý ten příběh mohl pomoci alespoň syslům. O ty ostatně projevoval velký zájem i primátor Bém. Jak poněkud servilně psala MF Dnes, primátor zdůrazňoval, "jak mu na malých zvířatech záleží".
Pavel Bém vybral sysla jako maskota her, protože v Letňanech, kde měl stát olympijský stadion, žije jedna z nejpočetnějších syslích kolonií v Evropě. Stadion nestojí, zato víc lidí se dozvědělo, že tu jsou sysli a že jsou vzácní a chránění. Tak jim budeme držet palce!
