Jak do debat o budoucí podobě metropole (ne)zapojit veřejnost
(výňatek z textu)
Nejpozději do roku 2015 by Praha měla mít nový územní plán. Ten však nepřinese změnu k lepšímu, pokud nebude respektován – což je případ toho stávajícího. Proti svévolnému zacházení s městským prostorem se čím dál častěji ozývají sami obyvatelé hlavního města, které probudila z letargie i nebývalá rezistence bývalého vedení pražské radnice vůči svým občanům.
...
P. Langmajer: „V jednom případě jsem hlasoval pro Sdružení Roztyly, protože předpokládám místní příslušnost dotyčného k této lokalitě, aspoň s velkou pravděpodobností. Nikdo mi v demokratické společnosti nemůže
diktovat, abych naslouchal třeba sdružení Arnika. To je věc každého člověka, může se rozhodnout. Proto se také o tom hlasuje. Rozumím tomu, že sdružení Arnika, které dostává obrovské dotace z EU na to, aby mluvilo do všech staveb po celé České republice, má mnoho dobrých důvodů vystupovat zde, zviditelnit se, mluvit do věcí, ke kterým nejsou ani místně příslušní. Nechte ale na mé vůli, abych se mohl rozhodnout, zda je chci nebo nechci poslouchat."
...
Martin Skalský vedoucí Centra pro podporu občanů sdružení Arnika
Diskuse o územním plánu začala až poté, co na řadu problémů upozornila v zimě 2009 občanská sdružení; tehdy probíhalo také oficiální připomínkování nového územního plánu, které by bez tohoto upozornění zřejmě zůstalo před zraky veřejnosti skryto. Současně s tím dodnes dochází ke schvalování stovek účelových změn, které si na magistrátu vylobbovali developeři. Příčina velkého zájmu lidí je zjevná: jde o naše město, o naše životní prostředí, ale často i o náš majetek. Územní plán v mnoha případech vede k zástavbě zelených ploch, zvyšování dopravní zátěže, převyšování původní zástavby mrakodrapy a podobným excesům. Po celé Praze se najdou stovky případů. Pokud je jednou v územním plánu něco zakresleno, je prakticky nemožné příslušné výstavbě zabránit. Občany možná také právem rozzuřilo, že s nimi vedení města o tak klíčové koncepci vůbec nediskutuje. Pro smysluplné prodiskutování územního plánu s obyvateli neudělalo město s výjimkou výstavy a několika informačních letáků vůbec nic, a to přesto, že jde o plán, podle nějž se má město rozvíjet dvacet let. Je nutné změnit politickou kulturu. O městě nemůže rozhodovat pár politiků a úředníků, musí jít o veřejný proces. Když se blíží volby, jukají na nás politici z každého sloupu. Ať tedy zorganizují pořádnou kampaň i ve chvíli, kdy se jedná o budoucnost Prahy, ať rozdávají prezentační letáky u metra a ptají se Pražanů, v jakém městě by si přáli za dvacet let žít.
. ..
