Stáda antilop si stepi Usťjurtu oblíbila jednak pro dostatek vegetace, jednak proto, že široko daleko nejsou žádná lidská sídla. Poté, co se podařilo značně omezit pytláctví, jde o učiněný zvířecí ráj. Díky desítkám let vybíjení se však antilopy dostaly na Červený seznam a patří k nejohroženějším zvířatům světa. Pokud nic neuděláme, už naše generace může být svědkem jejich vyhynutí.
Na plošině Usťjurt, která sahá od Kaspického až k Aralskému moři, žije posledních devatenáct set antilop. Aby se však v kazachstánských stepích mohly sajgy prohánět i v budoucnu, je třeba rozšířit chráněnou oblast, kam je lidem vstup zakázán a zvířata mají svůj klid. Spolu s nevládními organizacemi v Kazachstánu a odborníky navrhujeme, aby byla plošina Usťjurt zapsána na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a dostala se pod jeho ochranu.
Na pomezí Kazachstánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu vznikla už v roce 1984 národní přírodní rezervace. Bohužel tehdy nebyli zcela vyslyšeni odborníci a zvítězil politický kompromis. Ochrana se vztahuje pouze na strmé útesy, kterými je plošina obklopena, a rovinatou step, kde sajgy žijí, opomíjí.
Nejsme však jediní, kdo má své plány. Státní ropná společnost KazMunaiGas zveřejnila projekt na těžbu zemního plynu v proláklině Karyn-Žaryk, přesně v místě, kde stáda antilop každoročně zimují. To by byla pro divoká zvířata smrtelná rána. Existují přitom alternativy. Státní rozpočet Kazachstánu je sice závislý na těžbě ropy a plynu, avšak na obrovském území se nachází celá řada ložisek mimo vzácné přírodní oblasti. Jde například o ložisko Samtyr, jehož otevření navrhujeme jako kompromisní řešení.
