Cementárna, o které je řeč, se nachází v malé obci Prachovice na Chrudimsku, v těsném sousedství chráněné krajinné oblasti Železné hory. V obci se nachází jeden z největších vápencových lomů v České republice a těžba vápence a jeho zpracovávání (zvláště výroba cementu) jsou pro obec velmi významné. V roce 2015 převzal provoz cementárny mexický výrobce stavebnin Cemex. Kromě výroby cementu cementárna také spaluje takzvané alternativní palivo z odpadů, a to jak z komunálního, tak z celé řady různých průmyslových odpadů. Dodávku a předzpracování odpadů pro cementárnu zajišťuje společnost EcoWasteEnergy (dříve Ecorec), kterou Cemex vlastní. V okolí Prachovic se od roku 2017 šířil silný chemický zápach, který trápil obyvatele okolních obcí, a to v závislosti na směru větru právě od cementárny společnosti Cemex. Kauza dostala rozřešení až na začátku roku 2025, kdy byl cementárně po vleklých procesních sporech výrazně snížen limit na vypouštění těkavých organických látek (TOC), které zřejmě zápach způsobovaly. Petici proti zápachu v okolí obce Prachovice do té doby podepsalo přes 200 převážně místních lidí.
Snaha o zdvojnásobení emisních limitů
Řadu let obyvatele obcí v okolí Prachovic obtěžoval chemický zápach připomínající pálený plast nebo pneumatiky. Podle místních se šířil v závislosti na směru větru od prachovické cementárny, patřící společnosti Cemex. Od roku 2021 probíhalo opakované řízení o změně integrovaného povolení, v rámci kterého chtěla firma Cemex docílit dvojnásobného navýšení limitu pro emise těkavých organických látek (TOC). Právě ty přitom byly a jsou nejpravděpodobnější příčinou šířícího se zápachu a zhoršené kvality ovzduší.
Emisní limit pro TOC by podle BREF pro výrobu cementu, vápna a oxidu hořečnatého měl být 10 mg/Nm3 pro rotační pece a 30 mg/Nm3 pro šachtové pece. Cementárna Prachovice měla již v té době emisní limit zvýšený, a to na 40 mg/Nm3, a jeho zvýšení na 80 mg/m3, o které (hned dvakrát) žádala, by tak bylo osminásobkem doporučeného limitu v uvedeném dokumentu. Je to poměrně hodně i ve srovnání s jinými evropskými cementárnami, které se obvykle vejdou do limitu 40 mg/m3, nebo ve srovnání s jinými českými cementárnami, u kterých lze z veřejně dostupných zdrojů dohledat, že a jakou emisní výjimku mají povolenu (např. cementárna Mokrá má povolen limit 25 mg/m3, cementárna Hranice 50 mg/m3).
Žádost o navýšení limitu a všechny související dokumenty najdete zde.
V červenci 2022 vydalo MŽP rozhodnutí o možné podjatosti pardubického krajského úřadu a rozhodování o zvýšení emisního limitu pro cementárnu bylo předána Krajskému úřadu Kraje Vysočina. Ministerstvo podjatost posuzovalo na podnět Spolku Herout Heřmanův Městec, který se aktivně a dlouhodobě zasazoval za nápravu problému. Možná podjatost krajského úřadu a jejího ředitele podle MŽP spočívá v tom, že cementárna, spoluspalující odpady, je klíčovou součástí krajského plánu odpadového hospodářství, v rámci kterého chce Pardubický kraj podporovat další spalování odpadů. Podle ministerstva tak nelze pominout riziko, že nutnost zajistit provoz cementárny může vést k systémově podjatému jednání úřadu.
Krajský úřad následně na začátku roku 2022 rozhodl (a ministerstvo v květnu 2023 jeho rozhodnutí potvrdilo), že řízení o navýšení limitu zastavuje. Cementárna je podle mínění krajského úřadu schopna plnit stávající limit a žádost o jeho dvojnásobné navýšení je tak bezpředmětná. Krajský úřad Pardubického kraje však rovněž cementárně v rámci zavádění nápravných opatření povolil neomezené vypouštění škodlivin až do konce roku 2023, což je v situaci, kterou popisujeme výše, zcela bezprecendentí. Spolky Herout a Arnika podaly v této souvislosti podnět na zahájení přezkumného řízení.
Kauza dostala rozřešení až na začátku roku 2025, kdy byl cementárně po vleklých procesních sporech snížen limit na vypouštění těkavých organických látek (TOC) až na 10 mg/m3. Cementárna na konci roku 2024 o snížení limitu sama požádala, žádost se však původně týkala snížení na 20 mg/m3. Hodnota 10 mg/m3 odpovídá doporučením BREF vedoucím k šetrnějšímu provozu zařízení a přibližuje tak provoz cementárny evropským standardům.
Po skoro osmi letech úsilí místních obyvatel, Spolku Herout Heřmanův Městec a organizace Arnika tak došlo k tomu, že se podařilo prosadit opatření, které bude nejen chránit zdraví místních obyvatel, ale i přírodu.
Úskalí dalšího zahloubení lomu
Firma Cemex se momentálně snaží o to, aby jí bylo v rámci posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) schváleno další zahloubení lomu v Prachovicích, ze kterého čerpá surovinu (vápenec) pro svou výrobu. To by znamenalo nejen pokračování těžby, ale i možné negativní dopady na přírodu v okolí lomu a na život místních obyvatel. Týkat by se to mělo zvláště povrchových, ale i podzemních vod v oblasti. Autorka oznámení záměru v rámci procesu EIA například připouští, že v souvislosti se zahloubením lomu “nelze zcela vyloučit riziko negativního vlivu záměru na kvantitu povrchových nebo podzemních vod”, a v jeho důsledku dojde k likvidaci minimálně jednoho potoka.
Dokumentace k záměru byla, pod vlivem řady kritických připomínek spolků Arnika a Herout, ale i dalších obcí a subjektů, Ministerstvem životního prostředí již třikrát oznamovateli vrácena k přepracování. Naposledy k tomu došlo v únoru 2024. Poslední verze dokumentace byla zveřejněna v říjnu 2024 a do konce října bylo možné se k ní vyjádřit. Následně bylo k záměru svoláno (v souladu se zákonem) veřejné projednání, které proběhlo prezenční i online formou 3. 12. 2024, a kterého se účastnili jak zástupci Arniky, tak Spolku Herout. Projekt má podle nás vážné nedostatky, které se týkají zvláště rozptylové a pachové studie a hodnocení vlivů na lidské zdraví, a pokud bude záměr povolen, bez vhodně nastavených podmínek může mít velmi neblahé důsledky pro zdraví a život lidí v okolí Prachovic.
Všechny dokumenty zveřejněné v rámci procesu EIA najdete zde.
Vyjádření Arniky k dokumentaci záměru najdete zde.
Kauza zápachu v okolí Prachovic byla zpracována Českou televizí v rámci pořadu Nedej se!, Hospodářskými novinami (naposledy viz) a dalšími médii.
Jak problém (ne)šetřila ČIŽP
Na základě stížností místních obyvatel na zápach prováděla Česká inspekce životního prostředí kontroly v areálu cementárny už v roce 2016 a 2018. Podle dostupných informací místní poslali inspekci řadu dalších stížností, hlavně během let 2019 a 2020.
V červenci 2020 inspekci zkontaktovali dokonce s podezřením na havárii v cementárně, protože k silnému zápachu se přidalo také pálení očí a sliznic nosu a úst. ČIŽP hlášení havárie zaevidovala “jako podnět, který v rámci své kompetence prošetříme dle kontrolního řádu a pravomocí ČIŽP na úseku ochrany životního prostředí”. Není však známo, že by se jím bezprostředně víc zabývala.
V březnu, dubnu a listopadu až prosinci 2019 a v únoru a květnu 2020 proběhly další kontroly ČIŽP v provozu Cemexu, které však nic zvláštního neodhalily.
Další kontrola proběhla v červenci 2020. Inspekce si na jejím základě od provozu cementárny vyžádala detailní schéma všech výduchů z rotační pece a jejich provozní evidenci a funkci stabilizátorů. ČIŽP následně příkazem z 24. srpna rozhodla o nápravném opatření, které mělo do konce října 2020 podle slov hejtmana Martina Netolického (ČSSD) z dopisu místním “umožnit objektivnější a přesnější sledování procesů v zařízení a tím pomoci identifikovat potenciální zdroje zápachu a přispět k odstranění opakovaných podnětů z okolí Prachovic”. Hejtman ve stejném dopisu uvádí, že pokud by uvedené opatření nevedlo k nápravě nebo alespoň výraznému zlepšení situace, ČIŽP měla dále v plánu podat návrh na přezkum závazných podmínek integrovaného povolení.
Zápach byl cítit i nadále, proto obyvatelé v listopadu 2020 oslovili MŽP, které jim sdělilo, že opatření bude inspekce v první polovině měsíce teprve vyhodnocovat. ČIŽP si následně na vyhodnocení vyžádala další dva týdny s tím, že v prvním prosincovém týdnu budou inspektoři místní kontaktovat. To se nestalo.
V první půlce prosince 2020 se místní na MŽP obrátili sami. Dozvěděli se, že nápravné opatření problém vyřešilo, a to s platností od 1. prosince. Zápach byl však v okolí Prachovic cítit i nadále.
V areálu cementárny proběhlo během roku 2021 několik dalších kontrol, a to v lednu a únoru, v dubnu až květnu a v říjnu až prosinci (viz), jejich výsledkem však podle našich informací nebyly žádné kroky, které by vedly k nápravě problému se zápachem. Většina kontrol provedených během roku 2020 a 2021 proběhla (nesmyslně) v době provozní odstávky cementárny...
Třešničkou na dortu bylo absurdní řešení stížnosti na nečinnost Oblastního inspektorátu ČIŽP Hradec Králové. Stížnost místní adresovali na MŽP. MŽP postoupilo stížnost ředitelství ČIŽP a ředitelství ČIŽP postoupilo stížnost k řešení Oblastnímu inspektorátu ČIŽP Hradec Králové, na který si místní stěžovali.
Je zřejmé, že ČIŽP se nedaří problémy dlouhodobě řešit stejně jako na mnoha jiných místech republiky, například při otravě řeky Bečvy.
Jeden z největších znečišťovatelů benzenem
Cementárna v Prachovicích je velmi významným znečišťovatelem svého okolí potenciálně nebezpečnými chemickými látkami. Především to platí o emisích rakovinotvorného benzenu, kterého v roce 2021 vypustila téměř 8 tun (jak vyplývá z dat v Integrovaném registru znečišťování (IRZ), kam mají průmyslové provozy povinnost informace o vypouštění znečišťujích látek za každý rok hlásit). Cementárna se tak zároveň stala “skokanem roku”, za předešlé roky totiž emise benzenu do systému nehlásila vůbec. Podle manažera pro komunikaci společnosti Cemex šlo o blíže nespecifikovanou administrativní chybu.
Pokud by nicméně společnost emise benzenu do systému nahlásila i za předešlé roky, vypadaly by údaje takto (v kg):
Z hlediska vypouštění rakovinotvorných látek do ovzduší se tak cementárna v Česku zařadila na druhé místo, hned za Spolanu Neratovice, a před průmyslové kolosy jako je Kronospan, Elektrárna Chvaletice, Orlen Unipetrol nebo Deza.
Ačkoli cementárna opakovaně překračovala emisní limit pro benzen, který jí byl stanoven, Krajský úřad Pardubického kraje ji za to až do dneška nepokutoval...
Pálení odpadů nejen ze zahraničí
Kapacita cementárny firmy Cemex je podle seznamu zařízení spoluspalujících odpad zveřejněného ČHMÚ 85 000 tun paliva vyrobeného z odpadů (TAP) za rok. Předpokládáme, že veškeré odpady ke spálení Cemexu dodává jím vlastněná firma EcoWasteEnergy. EcoWasteEnergy měla v roce 2020 od MŽP souhlas k dovozu spalitelného odpadu za účelem “předběžného využití a následného energetického využití” v zařízení společnosti Cemex. Jinými slovy šlo o povolení k dovozu odpadu za účelem výroby TAP a následného spálení.
Přestože legislativa platná do konce roku 2020 dovoz odpadů k pálení výslovně zakazovala, výše zmíněný typ povolení nebyl ojedinělý. Podle MŽP měly k prosinci 2020 podobná povolení také další 4 firmy, celkem jde tedy o 5 českých firem. Pro kontext - zařízení spoluspalujících odpad je v České republice právě 5...
Od roku 2021 tento zákaz neplatí. Odpad z České republiky ovšem musí podle nové odpadové legislativy při pálení dostat přednost před tím ze zahraničí. Do dnešního dne však není zcela jasné, jak je v praxi dodržování tohoto pravidla kontrolováno a hlavně vymáháno. Proto reálně hrozí, že dovoz odpadů ze zahraničí ke spálení v České republice bude v případě cementáren i nadále poměrně běžnou praxí.
