„Rizikem pro zdraví místních lidí mohou být například slepičí vejce ze širší oblasti okolo rozvodny Ekibastuz. Množství dioxinových látek ve vejcích je natolik vysoké, že by v Evropské unii překračovaly limit pro potraviny. Dioxiny jsou látky, které narušují hormonální systém a negativně ovlivňují i lidskou reprodukci a imunitu. Nebezpečné jsou hlavně proto, že se kumulují v lidském organismu a poškozují jej dlouhodobě,“ říká ředitel partnerské organizace EkoMuzeum Dmitrij Kalmykov.

„Ještě před rokem neexistovaly v Kazachstánu kapacity a laboratoře, které by mohly vzorky analyzovat v potřebné kvalitě. I proto jsme se v Arnice pustili do projektu zahrnujícího jak chemické analýzy, tak návrh možných řešení. Na chemických analýzách se výrazně podílí také  Vysoká škola chemicko-technologická a podstatnou část z nich jsme zadali rovněž do renomované amsterdamské laboratoře,“ říká vedoucí programu Toxické látky a odpady Jindřich Petrlík ze sdružení Arnika.

Místní zástupce úřadů i veřejnosti zejména zajímalo, jak došlo ke kontaminaci půdy a následně potravního řetězce. Navině jsou ti, kteří v nikdy nezprovozněné měnírně nelegálně rozebrali kondenzátory, aby ukradli a zpeněžili jejich měděné části. Nebezpečné látky se přitom vylily do okolí a kontaminovaly půdu. Do těchto míst pak chodí volně chovaná zvířata, která tak toxické látky přijímají a ty se následně dostávají do potravin. Podle Arniky i EkoMuzea však není účelné dělat další analýzy půdy a peníze, které by na to byly použity, je efektivnější investovat do co nejrychlejšího bezpečného odklizení a vyčištění kontaminované půdy.

Řešení, které nevládní organizace místním navrhují, spočívá hlavně v odtěžení kontaminované půdy. V Kazachstánu totiž aktuálně neexistují technologie, které by si s dekontaminací mohly poradit. Jednou z možností je i převoz materiálu do jiného státu, kde by sanace mohla proběhnout, jak ale ukázal loňský pilotní projekt financovaný Spojenými národy, varianta je to nákladná a vzhledem k nutnosti převézt toxický materiál na velkou vzdálenost i ne zcela bezpečná. O výstavbě zařízení, které by bylo schopné dekontaminovat problematické materiály přímo v Kazachstánu, nyní vláda uvažuje, konkrétní technologie však zatím nebyla vybrána.

Příklady zkušeností Arniky s odstraňováním toxického znečištění nejen v Česku jsou například na

• http://arnika.org/nespalovaci-likvidace-pops
• http://arnika.org/likvidace-skladky-v-pozdatkachnebo
• http://arnika.org/zlepseni-chemicke-bezpecnosti-v-armenii

Na Expedici Kazachstán bez jedů 2014 se vydal tým, ve kterém nechybí vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika Jindřich Petrlík, koordinátor Martin Skalský, expert z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze Martin Bystrianský, specialista Arniky na odběry vzorků Jan Nezhyba nebo dokumentarista Ondřej Petrlík. O průběhu cesty bude přímo z Kazachstánu průběžně informovat Vratislav Vozník prostřednictvím facebookové stránky Arniky www.facebook.com/arnika.org

Fotogalerie z hot-spotu Ekibastuz je k dispozici na http://arnika.org/horke-misto-ekibastuz-kazachstan

Více informací o hot-spotu je anglicky na http://english.arnika.org/kazakhstan/hot-spots/pavlodar/electrical-substation-ekibastuz