V pondělí kolem třetí ráno skončilo vyjednávání globální úmluvy OSN o plastech v jihokorejském Pusanu odročením. Státy se nedokázaly shodnout na klíčových bodech a dokument čeká další projednávání. Dohodě v podstatě zamezil blok států těžících ropu, podpořený hlavními producenty plastů a souvisejících chemických látek. Saudská Arábie dokonce hned v úvodu jednání zpochybnila i mnoha vědeckými studiemi potvrzený fakt, že mikroplasty škodí lidskému zdraví.
Takzvaná "plastová úmluva" může být bezmála historickým dokumentem, který by nastavil jasná a závazná pravidla pro omezení všudypřítomného znečištění plasty a jejich toxickými příměsemi. Má-li ale dokument skutečně řešit stále gradující plastovou krizi, potřebuje být nejen globální, ale hlavně obsahovat jasné závazky ke snižování produkce plastů, regulovat související chemické látky po celý životní cyklus plastového materiálu a nastavit mechanismy k důkladnému monitoringu i financování celého procesu dle principu “znečišťovatel platí”, jak Arnika již dříve popisovala zde.
Ani páté jednání pod hlavičkou OSN, které proběhlo na konci listopadu 2024, ale nadějím nedostálo. Státy vydělávající na těžbě a zpracování ropy za pomoci procesního zdržování i zpochybňování vědeckých důkazů zablokovaly všechny ambiciózní návrhy.
Protože OSN v dané věci rozhoduje konsensem a těžkopádný proces se nepodařilo upravit, i odpor poměrně úzké skupiny států stačil k vyblokování dohody na neurčito. Saúdská Arábie, Rusko či Irán především rozporovaly jakékoli omezení produkce plastů.
Ožehavým tématem je také závaznost výsledného znění dokumentu. Fosilní a plastové velmoci by rády dobrovolná, kompromisní ustanovení, zatímco hlavně státy vystavené dovozu plastového odpadu z bohatších zemí si o případném dodržování takových regulí nedělají iluze. „Úmluva, která se spoléhá pouze na dobrovolná opatření, by nebyla přijatelná,“ cituje například CNN Juliet Kaberu, generální ředitelku rwandského úřadu pro životní prostředí.
Juliet Kaberu z Rwandy čte prohlášení 85 států z High Ambition Coalition za přijetí silné plastové úmluvy.
Právě Rwanda spolu s Mexikem v poslední den jednání vystoupily jménem skoro stovky zemí a vyzvaly k přijetí silné plastové úmluvy, která by se nebála nastavit jak opatření ke snižování produkce plastů, tak souvisejících nebezpečných látek. Většina států účastnících se jednání také vyjádřila podporu návrhu vedenému Panamou. Ten představuje komplexní strategii pro snížení globální výroby plastů prostřednictvím přístupu zahrnujícího celý životní cyklus plastů – od výroby až po nakládání s odpady z nich.
Po přečtení prohlášení Juliet Kaberu vyzvala ty delegáty, kteří podporují přijetí silné plastové úmluvy, aby to dali najevo povstáním. Následoval potlesk a jeden z dramtických momentů nočního jednání v Busanu.
Postoj dalších zemí, především největších producentů plastů - Číny a USA naopak není zcela zřejmý. Jak podotkla agentura AFP, čínská i americká delegace na nedělní tiskové konferenci států žádajících spíše rozhodné kroky nápadně chyběla. Čína se vyjadřovala podobně jako státy otevřeně blokující úmluvu. "Je to podle mne proto, že Čína patří k velkým producentům plastů a hlavně chemických látek, které se do plastů přidávají," komentoval postoj Číny Jindřich Petrlík, který se účastnil vyjednávání úmluvy jako zástupce Arniky coby členské organizace sítě IPEN. K dalším zemím blokujícím úmluvu patřila podle něj také Indie.
Podívejte se na naši FOTOGALERII, která přibližuje atmosféru jednání v jihokorejském Pusanu.
Průmyslový lobbing se činil, ještě ale nevyhrál
Jednání se snažilo opanovat nejen procesní kličkování fosilních států, ale i fosilní lobbistický aparát. Lobbistů do Pusanu dorazilo 220 - více než příslušníků delegace Evropské unie a všech jejích členských států dohromady a třikrát více než vědců. Environmentální organizace i proto pokládají jednací proces za vyloženě netransparentní a diskriminační.
I jediný zástupce české občanské společnosti v Pusanu, odborník na toxické látky Arniky Jindřich Petrlík, upozorňoval již v průběhu vyjednávání na zjevné vyloučení nejen expertů a ochránců životního prostředí, ale i zástupců skupin nejvíce zasažených znečištěním z jednání: "Po tři dny ze sedmi jednaly jen zástupci vlád za zavřenými dveřmi. Oproti jiným úmluvám byla účast pozorovatelů značně omezená, což nesvědčilo o ničem dobrém." Pozorovatelé měli během jednání jen naprosto minimální prostor pro příspěvky a často se na jednání ani nedostali kvůli malému prostoru v sále už od začátku.
Jakkoli mezi zastánci silné plastové úmluvy panuje rozčarování, nastalé zdržení ještě není nejhorším možným scénářem. Pro fosilní státy a průmyslové aktéry ještě lepší – potažmo pro světové ekosystémy a veřejné zdraví ještě horší – by patrně bylo schválení dokumentu ve slabé, nezávazné podobě, jaká by k řešení plastové krize reálně nepřispěla, jen poskytla znečišťovatelům další výmluvu.
Nyní jsou možnosti stále otevřené. Delegáti se shodli, že diskuse o formě plastové úmluvy budou pokračovat v příštím roce. Kdy a kde přesně není zatím známo.
Jindřich Petrlík, odborník na toxické látky v životním prostředí a odpadech z Arniky, na jednání v jihokorejském Pusanu.
Není čas ztrácet čas
Těžkopádnost jednání je o to úmornější, že od října 2022, kdy OSN přijala tematickou rezoluci rozhodující o přípravě “mezinárodního právně závazného nástroje týkajícího se plastového znečištění”, celosvětových konferencí o úmluvě proběhlo již pět. Plastů mezitím ze Země nijak neubývá, jejich produkce naopak neustále roste. Nyní se vyrobí zhruba 33 milionů tun plastového materiálu měsíčně. A očekává se, že do roku 2050 se produkce může až zdvojnásobit, zatímco míra recyklace nedosahuje podle údajů OSN ani 9 %.
Plastové znečištění je už dávno experty i řadou státních aktérů pokládané za vyloženě kritické - nejen kvůli bezprostřednímu zahlcování některých zemí tzv. globálního Jihu plastovým odpadem, ale i kvůli prakticky nezničitelným toxickým látkám přenášejícím se z plastů i skrze recyklaci, či kvůli doslova všudypřítomným mikroplastům. Odhaduje se, že se jejich množství v životním prostředí zdvojnásobuje zhruba úměrně celkové produkci plastů, tedy asi jednou za každých 15 let již od poloviny 20. století.
Miniaturní plastové fragmenty se už teď nacházejí nejen v oceánech, ale i ve sladké povrchové, a dokonce i pitné vodě, vzduchu, ovoci a zelenině, zpracovaných potravinách, zubní pastě a tak dále. Výzkum je odhalil nejen v naší krvi, ale i v placentě či plodové vodě.
Je čím dál zjevnější, že je třeba plasty upozadit jako materiál, kde to jen jde, a realisticky se bavit o odklonu od jejich stále se zvyšující produkce. Recyklace zdaleka nestačí držet krok a například spalování odpadu jako systémové řešení nepřipadá v úvahu. Jak ukazuje i nedávná mezinárodní analýza zpracovaná s účastí Arniky, spalovny jsou spojeny s vlastní, velmi dlouhou řadou environmentálních a dalších rizik. Krom toho, že produkují množství toxických látek přímo ohrožujících veřejné zdraví, z logiky věci také vypouštějí enormní množství skleníkových plynů, dále zrychlujících oteplování klimatu.
Environmentální organizace včetně Arniky dlouhodobě upozorňují, že ekosystémy a lidstvo v globálním rozsahu nečelí jedinému přímočarému problému, jako by byly mikroplasty či měnící se klima, ale komplexní, hned trojité ekologické krizi. Ta zahrnuje jak změnu klimatu, tak mnohačetné znečištění a ztrátu přírodní rozmanitosti. Žádá si důsledná a odborně podložená řešení přijímaná transparentně, za naslouchání občanské společnosti a skupinám zvláště zasaženým negativními jevy. Součástí takových řešení je i silná plastová úmluva OSN.
Jako Arnika pro vás budeme téma nadále sledovat a přispívat k jeho řešení. Chcete nám pomoci? Podepište výzvu Budoucnost bez plastů, žádající zastavení plastové nadprodukce a toxického znečištění!
Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí. Projekt nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
