Čistírny odpadních vod se objevují v žebříčcích hlavně díky přesnějším hlášením těchto provozoven. "Čistírna odpadních vod je totiž koncovou provozovnou, na kterou jsou přiváděny odpadní vody i z různých průmyslových podniků. Z registru se už ale nedozvíme, které průmyslové podniky jsou na tu kterou konkrétní čistírnu napojeny," komentovala výsledky žebříčků Mgr. Kateřina Hryzáková z programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika. Mezi látkami, které čistírny odpadních vod v Olomouckém kraji v únicích do vod nahlásily, jsou těžké kovy – rtuť, olovo, zinek či kadmium - ale i polychlorované bifenyly (PCB) a hexachlorbutadien (HCBD). Kvůli emisím těchto látek do vody tak figurují i v žebříčcích pro reprotoxické látky a jsou jedinými provozovnami vypouštějícími látky toxické pro vodní živočichy a také mutagenní látky.
Úniky potenciálně rakovinotvorného styrenu se v kraji oproti předchozímu roku příliš nezměnily, tabulce pro rakovinotvorné, pravděpodobně či možná rakovinotvorné látky tak dominuje plastikářský průmysl, konkrétně firmy A.A.R. plast Krchleby a M.L.S. Holice. Výraznou škodlivinou zůstává také rtuť, jejíž emise se v roce 2008 zvýšily o 163 kg. Nejvíce jí vypustily teplárna Přerov a Cement Hranice.
Protože každá látka působí jinak na lidské zdraví či na životní prostředí, není možné určit největší znečišťovatele pouhým součtem vypouštěných emisí. Arnika se proto soustředila na rakovinotvorné látky (1), látky poškozující rozmnožování (reprotoxické) (2), mutagenní látky (3), skleníkové plyny, látky poškozující ozónovou vrstvu Země, plyny přispívající ke tvorbě kyselých srážek, látky nebezpečné pro vodní organismy (4), rtuť, formaldehyd, styrenu a dioxiny.
V žebříčcích jsou ale vidět i pozitivní změny. Ve srovnání s rokem 2007 se snížily emise skleníkových plynů, a to u všech ohlašovatelů oxidu uhličitého v kraji, pouze Teplárna Přerov ohlásila stejné úniky jako v roce 2007. Také zároveň podle dat z IRZ vypustila v kraji největší množství plynů způsobujících kyselé deště, hlavně oxidů dusíku a oxidů síry.
Informace o únicích a přenosech letos ohlásilo do Integrovaného registru znečišťování 75 provozoven z Olomoucka, což je o 4 méně než v minulém roce. Nejčastěji ohlašovanou látkou byl amoniak v emisích do ovzduší (celkem 31x) a zinek v přenosech odpady (celkem 14x).
Kompletní žebříčky znečišťovatelů pro Olomoucký kraj najdete zde:
IRZ Olomoucký kraj 2008 116.5 KB
Poznámka:
Ze žebříčků jsme vypustili množství polychlorovaných bifenylů (PCB) ohlášené čistírnou odpadních vod Olomouc. Nahlášená hodnota PCB 6714 kg/rok v únicích do vody je ještě v šetření České informační agentury životního prostředí (CENIA), která registr spravuje.
Poznámky:
(1) Látky a jejich sloučeniny klasifikované IARC jako karcinogenní (skupina 1) (hlášené do IRZ): arsen, azbest, benzen, ethylenoxid, formaldehyd, chrom, kadmium a vinylchlorid.
(2) Zařazení látek mezi reprotoxické vychází z hodnocení EPA státu Kalifornie a z profilů látek uvedených na internetových stránkách Integrovaného registru znečišťování. Mezi reprotoxické jsme na základě zmíněných dokumentů zařadili následující látky: 1,2,3,4,5,6-hexychlorcyklohexan (HCH), arsen, benzen, benzo(g,h,i)perylen, dichlordifenyltrichlor-ethan (DDT), di-(2-ethyl hexyl) ftalát (DEHP), diuron, ethylenoxid, fluoranthen, hexachlorbenzen (HCB), chlordecon, chrom, kadmium, mirex, nonylfenol a nonylfenolethoxyláty, organické sloučeniny cínu, oxid uhelnatý, pentachlorbenzen, polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), polychlorované bifenyly (PCB), polychlorované dioxiny + furany (PCDD/F), rtuť, simazin, toluen, toxafen, tributylcín a jeho sloučeniny, trifenylcín a sloučeniny a xyleny.
(3) Látky označené jako mutagenní v jejich charakteristikách zveřejněných na oficiálních stránkách IRZ. Konkrétně se jedná o alachlor, anthracen, 1,,2-dichlorethan, diuron, ethylenoxid, fenoly, formaldehyd, mirex, polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), trifluralin, trichlorethylen a vinylchlorid.
(4) Látky nebezpečné pro vodní organismy jsou zvoleny podle tzv. R vět. Ovšem přestože jsou nebezpečné pro vodní organismy, u třetiny z vybraných látek (např. u tetrachlorethylenu anebo trichlorbenzenů) není v IRZ stanovena povinnost ohlašovat jejich přímé úniky do vody. Není jednoduché srovnávat nebezpečnost jednotlivých látek, pro jejich nebezpečnost pro vodní prostředí neexistují nějaké všeobecně uznávané koeficienty, jimiž by bylo možné vypouštěné množství látek vynásobit, jako je tomu v případě látek poškozujících ozonosféru.
Tato aktivita je součástí projektu Chemická bezpečnost občanů Evropy, který byl finačně podpořen z prostředků Evropské komise prostřednictvím Zastoupení EK v ČR.
