Oblast Podkrkonoší patří k jednomu z mála nalezišť pyropu neboli českého granátu – polodrahokamu, který používá Družstvo umělecké výroby Granát Turnov k tradiční výrobě šperků. Od roku 2003 čelí občané obcí Horní Olešnice, Dolní Olešnice a Dolní Kalná snahám soukromých společností granáty vytěžit. S tím, jak se objevují snové plány na otvírku komerčních ložisek, vyvstávají obavy, jak povrchová těžba ovlivní ráz podhorské krajiny – těžit by se totiž mělo v bezprostřední blízkosti obcí nebo přímo v nich mezi chalupami.
Předpokládaná povrchová těžba by poškodila nivy Kalenského a Ždírnického potoka a zasáhla by do intravilánu obcí, které chtějí zakládat svou budoucnost na nepoškozené přírodě a rozvoji turistického ruchu. Těžba by na mnohá desetiletí zastavila jejich rozvoj a zničila přírodní prostředí.
Představa povrchového lomu s bagry, pásovým dopravníkem a dalšími stroji převracejícími tuny podhorských luk a polí naruby se obyvatelům dotčených obcí nijak nezamlouvala. V roce 2003 proto založili Občanské sdružení Pod Rovněmi.
Zatímco dříve získávali lidé granáty rýžováním anebo je prostě sbírali po dešti na polích, nyní se povrchově těží. Legální ložiska jsou pouze dvě: v Českém Středohoří v dobývacím prostoru o velikosti dvou set hektarů u obce Podsedice, a v Dolní Olešnici v Podkrkonoší. Obě ložiska užívá družstvo Granát Turnov. Vzhledem k tomu, že jsou do značné míry vyčerpaná, byla těžba v Dolní Olešnici ukončena. Uvažuje se však o novém dobývacím prostoru přímo uvnitř obce.
Průzkum v Kalné nebyl povolen
Černá těžbaPlán družstva Granát Turnov započít s těžbou v další obci na Kalenském potoce narazil již v listopadu 2003 na zásadní odpor vedení obce i velké většiny občanů. Proti těžbě se postavilo jednohlasně celé zastupitelstvo, v petici vyslovilo svůj odpor více než 77 % voličů. Těžba by totiž měla fatální následky na budoucnost Dolní Kalné a její příjmy z podnikání a z turistického ruchu.
Přesto ministerstvo životního prostředí v červenci 2004 povolilo průzkum ložisek. Obec i občanské sdružení podali proti rozhodnutí rozklad k ministrovi. Ten jim kvůli nedostatečnému vypořádání námitek proti těžbě a zmatečnosti celého řízení vyhověl. V listopadu 2004 vrátil věc svým úředníkům zpět k novému rozhodnutí.
Celý rok trvalo ministerstvu, než věc znovu posoudilo. V březnu 2005 pak dalo obci zapravdu. Uznalo obavy lidí z toho, že by těžba obec poškodila. Granát Turnov se proti verdiktu nijak nebránil a rozhodl se respektovat nesouhlas samosprávy.
Horní Olešnice stále ve hře
Území Horní Olešnice si v roce 2002 vyhlédnul podnikatel Jan Štýbr, který již v minulosti těžil vltavíny u jihočeské Besednice. Zpočátku tvrdil, že chce území u Olešnice jen prozkoumat. Rozsah průzkumných výkopů, o jejichž povolení žádal, se však blížil hranici regulérní těžby. Zřejmě se tak chtěl vyhnout přísnému posuzování vlivů těžební činnosti na životní prostředí.
Díky námitkám občanů se v roce 2003 podařilo omezit maximální přípustné množství vytěžených vzorků granátů z plánované jedné tuny na přibližně desetinu. Přesto Jan Štýbr nadále usiloval o povolení těžit ve velkém, a na podkladě provedeného průzkumu zažádal o vyhlášení chráněného ložiskového území, které části zasahuje i do samotné obce.
§ Občané se účastnili řízení o stanovení dobývacího prostoru a svými připomínkami ochránili podhorské obce před povrchovou těžbou. V procesu EIA pak pro těžbu prosadili desítky omezujících podmínek, které zajistí ochranu obcí i krajiny.
Nakonec byla vyhlášena chráněná ložisková území dvě. Účastí veřejnosti ve správních řízeních se podařilo jedno chráněné ložiskové území omezit na pastviny za obcí, a o druhém ložisku se zatím pro těžbu neuvažuje.
Případ opět ožil v roce 2009, kdy podnikatel předložil k jednání dokumentaci o hodnocení vlivů těžby na životní prostředí (EIA). Celý proces se táhnul do až do dubna 2012. Za tu dobu byla dokumentace na základě závažných připomínek občanů třikrát vrácena k přepracování.
Přestože požadavky, které vzneslo občanské sdružení Pod Rovněmi a obec Horní Olešnice nebyly ani napotřetí vypořádány, vydalo ministerstvo životního prostředí kladné závěrečné stanovisko se závěrem, že příroda ani občané povrchovou těžbou granátů neutrpí. Aktivním občanům se nicméně podařilo prosadit soubor 83 omezujících podmínek, které musí případná těžba respektovat.
„Vycházíme-li z faktu, že nerostné bohatství je majetkem státu, jaký přínos z plánované těžby bude mít stát, potažmo společnost? Nechá se tento přínos vyvážit devastujícími a negativními jevy, které těžbu provází? V dnešní době, kdy průmyslovým rozvojem společnosti zanikají poslední zbytky nezasažené přírody, je každý takovýto zásah bolestivý a v podstatě nevratný. Jsem přesvědčen, že v tomto případě je ona pověstná miska vah zcela nakloněna ve prospěch zachování přírody a krajiny“.
Jaroslav Fingr, geodet a kartograf
Více informací: http://podrovnemi.cz/
