Ostravsko se stalo celoevropským symbolem znečištěného ovzduší. Nespokojenost se situací zaviněnou převážně koncentrací těžkého průmyslu vyjadřuje 93 % obyvatel; a označuje zamořený vzduch a nedostatečnou ochranu životního prostředí za naléhavý problém. Ke katastrofálnímu stavu ovzduší významnou měrou přispívá ArcelorMittal, největší hutní závod v České republice, který mnoho let odkládal potřebná opatření ke zlepšení. Měření ukazují v okolí hutí celoročně překračování hygienických limitů až o stovky procent.
Lidé dýchají koktejl polétavého prachu, polycyklických aromatických uhlovodíků a těžkých kovů a potýkají se pak s dýchacími obtížemi, astmatem a celkově vyšší nemocností. V roce 2002 proto obyvatelé nejpostiženějších čtvrtí Radvanic a Bartovic, které přímo sousedí s hutěmi, a kde je výskyt astmatu u dětí třikrát vyšší než ve zbytku České republiky, založili občanské sdružení Vzduch.
Začali nutit ArcelorMittal, aby přijal odpovědnost za tíživé dopady jeho podnikání. V říjnu 2008 vznikla otevřená občanská koalice „Nebe nad Ostravou". Jejím základem byla veřejnávýzva adresovaná ArcelorMittalu se šesti body, které nabízejí systémové řešení problému. Cílem koalice je přimět firmu provozovat moderní ocelárnu, která nebude mít vážné dopady na zdraví obyvatel.
Žaloby a protesty
Petici, která požadovala, aby hutě investovaly do opatření vedoucích k dosažení imisních limitů pro ovzduší, podepsalo v krátké době zhruba 2 300 lidí. Ve stejné době však začal podnik činit kroky k vybudování nové zinkovny s trojnásobnou kapacitou a získal povolení k navýšení výroby v ocelárně, jednom z nejšpinavějších provozů. Občané, frustrovaní situací, kdy stát ani podnik neřeší problémy, navyšuje výrobu a stále více znečišťuje, zorganizovali v Ostravě v roce 2008 první demonstraci za čisté ovzduší a podali celkem čtyři žaloby, v nichž se domáhají ochrany svého zdraví. Představitelé ArcelorMittalu pod tímto tlakem projevili ochotu se s občany sejít. Diskuse u kulatého stolu ale nevedla ke konkrétním výsledkům – huť sice nabídla dílčí opatření, avšak jejich vliv na zlepšení ovzduší by nebyl dostatečný. Vedla by prakticky pouze k desetiprocentnímu snížení prašnosti.
Konec zatim v nedohlednu
V roce 2009 zveřejnil ArcelorMittal záměr rekonstruovat zařízení pro plynulé odlévání oceli a začal proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Společnost deklarovala, že účelem je zkvalitnit výrobu, přičemž nedojde k navýšení produkce oceli, a tudíž ani k podstatnému nárůstu vypouštěných emisí.
Po analýze projektové dokumentace ale občané toto tvrzení vyvrátili. Ministerstvo životního prostředí dalo občanskému sdružení Vzduch do značné míry za pravdu a jeho námitky dokonce zahrnulo do svého vlastního stanoviska. V srpnu 2010 ministerstvo rekonstrukci provozu odmítlo s tím, že navržená kompenzační opatření jsou nedostatečná, vyvolala by značný nárůst emisí a byla by v rozporu s platnou legislativou. Například v říjnu 2011 nainstaloval speciální filtry ke snížení prašnosti v kunčickém lese. Ačkoli ArcelorMittal provádí alespoň dílčí modernizace závodu (např. v říjnu 2011 nainstaloval speciální filtry ke snížení prašnosti v kunčické huti), pro skutečné zlepšení ovzduší je třeba udělat více. Ani po několika letech se tak nepodařilo dojít k přijatelnému řešení.
V únoru 2011 uzavřel ministr životního prostředí s ArcelorMittalem dohodu o omezování zatížení životního prostředí, platnou do roku 2015. Problém se tím však spíše zhoršil, neboť podle dohody by podmínky stanovené pro továrnu úřady neměly jít nad rámec ArcelorMittalem dobrovolně přijatých opatření. To by v konečném důsledku mohlo znamenat, že závod bude zbaven povinnosti využívat nejlepší dostupné technologie, pokud se k tomu sám dobrovolně neodhodlá.
Právě tuto dohodu kritizuje ve své zprávě i veřejný ochránce práv. Ani jeho další závěry nejsou pro státní správu či ArcelorMittal lichotivé. Ombudsman zdůraznil, že by bylo nejúčinnější „nahradit zastaralé či nestandardní technologie novými velkokapacitními zařízeními a umístění všech technologických procesů, u nichž je to technicky proveditelné, do uzavřených hal či obřích boxů s dostatečně výkonným odsáváním a filtrováním zplodin." Obyvatelé Ostravy chtějí takové řešení prosazovat v rámci dalších rozhodovacích procesů.
§ Občané dokázali analýzou dokumentace v procesu EIA vyvrátit tvrzení průmyslového podniku, že změna technologií nezhorší stav životního prostředí. Tím se podařilo zabránit škodlivé investici a otevřel se prostor pro hledání skutečného řešení
„Z hlediska kvality ovzduší v České republice patří Radvanice a Bartovice mezi nejzávažnější případy. Podle výsledků odborných studijí mají hutě ArcelorMittal na katastrofálním stavu zásadní podíl a místní obyvatelé podstupují závažná zdravotní rizika. Po několikaleté zkušenosti jsem přesvědčená, že možnost účasti našeho sdružení ve správních řízeních je pro zlepšení ovzduší klíčová, neboť, bohužel, zatím neexistuje politická vůle tento problém skutečně řešit.“
Pavla Skýbová, účetní
Více informací: http://vzduchostrava.cz
