Od roku 1995 kupovaly desítky mladých rodin stavební pozemky u Hodova na okraji Úval u Prahy. Podle tehdy čerstvě zpracovaného územního plánu zde měla vzniknout nová obytná čtvrť se zónou obchodů, služeb a drobnou nerušící výrobou. Přestože stavební úřad v Úvalech vydával povolení ke stavbám rodinných domků, zastupitelé města prodali ve stejné době obecní pozemky v téže lokalitě firmě ESSA Czech pro vybudování lisovny automobilových karoserií. Noví obyvatelé o svém budoucím sousedovi neměli tušení. Idyla bydlení u lesa se brzy změnila v noční můru.
Představte si, že vás přestane bavit život v hlučném velkoměstě. Po dlouhém rozvažování a pátrání si vyhlédnete klidnou obec nedaleko Prahy, blízko lesa. Vezmete celoživotní úspory, zadlužíte se, koupíte si pěkný pozemek a začnete stavět. Když pak po úmorné dřině na stavbě vyčerpaní, ale šťastní, usednete do křesla a vyhlédnete z okna, všimnete si, že na sousední parcele se něco děje.
Za pár měsíců tam vyroste továrna, zakryje výhled na les a začne vyrábět na tři směny. Obtěžuje vás hluk a dojde vám, že jste v pasti. Dům u továrny nikomu neprodáte. Navíc zjistíte, že továrna byla postavena ilegálně.
Úředníci nad zákonem
Přestože Úvaly měly zpracovaný územní plán, který lokalitu u Hodova určoval pro výstavbu rodinných domů, služby a nerušící výrobu, prodalo v roce 1998 zastupitelstvo obce přes 48 tisíc čtverečních metrů pozemků firmě ESSA Czech.
I když bylo od počátku jasné, že jde o továrnu těžkého průmyslu – dodnes jedinou svého druhu na území města – stavební úřad v Úvalech vydal v roce 2000 územní rozhodnutí i stavební povolení bez toho, aby záměr prošel povinným hodnocením vlivů na životní prostředí v procesu EIA. Majitelé okolních parcel a rozestavěných rodinných domů se tak o stavbě dozvěděli doslova až ve chvíli, kdy za jejich zahradami vyrostla tovární hala a lisovna zahájila zkušební provoz.
Továrna jela na tři směny a lisy vydávaly dunivý hluk doprovázený vibracemi, který se nesl celým okolím. Obyvatelé Nových Úval nemohli v noci otevírat okna, pobyt na zahradách se stal spíše nepříjemným zážitkem. O odstěhování nemohla být řeč, protože vzhledem k blízkosti továrny a neustálému hluku se pozemky a domy staly neprodejnými.
Rozšíření provozu neprošlo
Poškození majitelé nových domů proto založili občanské sdružení a začali zjišťovat, co se vlastně stalo a jak je to možné napravit. Po mnoha měsících zkušebního provozu také probíhalo kolaudační řízení a jednalo se o to, zda lisovna získá souhlas k trvalému provozu.
Lidé požádali o přezkum územního rozhodnutí i stavebního povolení mimo odvolací řízení a o nevydání kolaudačního rozhodnutí. Tehdejší Okresní úřad pro Prahu – východ potvrdil, že je vše v pořádku, přestože stavba odporuje územnímu plánu. Jedinou institucí, která se lidí zastala, byla hygienická stanice. Měření ukázala, že továrna výrazně překračuje zákonné limity pro hluk jak uvnitř haly, kde hluk ohrožuje zdraví dělníků, tak i v okolí, kde obtěžuje obyvatele. Hygienik pak nařídil předělat světlíky, upravit konstrukci haly a postavit před ni protihlukovou zeď. Továrna nicméně získala souhlas k trvalému provozu; nepodařilo se omezit noční výrobu ani parametry provozu.
§ Díky vedení procesu EIA mohli obyvatelé upozornit na rozpor existující továrny i jejího plánovaného rozšíření s územním plánem. V řízeních vedených hygienickou stanicí pak prosazovali dodržování limitů pro hluk.
Firma ESSA se nikdy nepokusila zmírnit dopady svého působení na okolní obyvatele. Její přístup výmluvně dokládá pás izolační zeleně, který měl být podle platných povolení široký 25 metrů a oddělit továrnu od města. Ani po dvanácti letech však kolem haly žádná zeleň vysázena není.
V roce 2002 požádala společnost ESSA Czech o rozšíření továrny. Haly měly narůst na trojnásobný objem a ze 130 metrů se měly přiblížit k rodinným domům na zhruba 50 metrů. Díky předchozím sporům si úřady nedovolily vydat rovnou územní rozhodnutí, a byl zahájen proces EIA. Nezávislé posuzování potvrdilo, že stavba je v rozporu s územním plánem a že charakter výroby neumožňuje umístit lisovnu karosérií do sousedství obytné zástavby. Přestože lisovna dodnes vyrábí, plány na rozšiřování průmyslové zóny jsou definitivně zastaveny.
„Situaci v Úvalech s odstupem času vnímám jako zřetelný důsledek selhání procesu územního plánování,“ napsal ve svém stanovisku k celé kauze ombudsman Otakar Motejl. Za viníka situace označil stavební úřad v Úvalech, jenž vydal lisovně povolení, i Krajský úřad Středočeského kraje, který problém po urgencích místních obyvatel nijak neřešil.
David Zapletal, IT specialista„Před dvanácti lety, když jsme koupili pozemek a chystali jsme se stavět dům, tady začala růst továrna. Územní plán definoval lokalitu jako území nerušící výroby a služeb. Základní problém lisovny je ale hluk. Snažili jsme se využít všechny možnosti, žádali jsme o přezkoumání územního a stavebního povolení. Bylo to ale marné. Po několika letech chtěli továrnu rozšířit. Tehdy už jsme u rozhodování byli včas, byli jsme schopni pozvednout veřejné mínění a celý projekt se nám podařilo zastavit.“
