Irbis neboli levhart sněžný je jednou z nejvíce ohrožených kočkovitých šelem světa. V Kazachstánu se jeho populace odhaduje na poslední dvě stovky jedinců, kteří žijí v horském údolí Kok-Željau. Přímo v Nebeských pastvinách chtěli kazachstánští bezskrupulózní podnikatelé s podporou úřadů a politiků postavit megalomanské lyžařské středisko s kapacitou až milion návštěvníků ročně. Připomeňme si, jak jsme jim v tom společně zabránili.
Účinnější ochranu národního parku Ile-Alatau prosazujeme už od roku 2014. Jednu z velkých hrozeb pro něj představovala plánovaná zimní olympiáda v roce 2022. Kazachstán byl totiž jedním ze dvou kandidátů na pořadatelskou zemi těchto her.
Znamenalo by to výstavbu předimenzovaného sportovního střediska s hotely, silnicemi, lanovkami a parkovišti, zásah do tamního národního parku a zničení panenské přírody. Ohrožený levhart sněžný by přišel o podstatnou součást svého teritoria na území Kazachstánu. Při prosazování záměru místní úřady porušovaly celou řadu zákonů včetně práva občanů na informace a účast v rozhodovacích procesech, čímž se dlouho zabýval i výbor pro dodržování mezinárodní Aarhuské úmluvy, kterou Kazachstán podepsal.
Desítky tisíc podpisů pod peticí a stovky e-mailů poslaných přímo předsedovi Mezinárodního olympijského výboru nakonec přispěly k rozhodnutí, že Zimní olympijské hry 2022 se v Kazachstánu konat nebudou a domov jedné z nejohroženějších šelem světa nezničí.
Plány na výstavbu ale bohužel ani po tomto rozhodnutí docela nezmizely, a tak jsme bojovali dál. Politici se do projektu předraženého střediska naštěstí moc nehrnuli, protože vlivem ekonomické krize byly peníze zapotřebí jinde. Investice ztratila prioritu a následně i politickou podporu. Úplně vyhráno ale nebylo, úřady již vyňaly potřebné pozemky z území Národního parku Ile-Alatau. I když projekt lyžařského střediska skončil u ledu, místní zbohatlíci klidně mohli usilovat o výstavbu luxusních vil na stejných pozemcích s výhledem uprostřed hor.
S kazachstánskými ochránci přírody a našimi spolupracovníky jsme dění bedlivě sledovali. Zdaleka ne všechno totiž probíhalo tak, jak se patří. V procesu posuzování vlivů stavby na životní prostředí (EIA) odborníci řádně nezvážili všechny možné dopady na tamní nádhernou přírodu a ohrožené druhy rostlin a živočichů. Ignorovali i povinnosti plynoucí z mezinárodní Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví a Úmluvy o biologické rozmanitosti. Ochránci na to pravidelně upozorňovali, s naší podporou se účastnili všech úředních procesů a proti nezákonným postupům systematicky podávali žaloby. Přestože soudy případ opakovaně smetaly ze stolu, mnoho procesů stále běží a i nadále se do nich zapojujeme. Národní park si zaslouží řádnou ochranu, developerům neustoupíme.
I díky vám, kteří jste podepsali petici a zajímali se o dění v Ile-Alatau, můžeme s klidným srdcem prohlásit, že největší hrozby strašící irbise jsou prozatím pryč. To ale neznamená, že už nás v Kazachstánu není potřeba. Společně můžeme zvládnout mnohem víc. Pomozte nám prosím s ochranou dalšího ohroženého zvířete, antilopy sajgy. Jak vidíte, má to cenu. Děkujeme!