Stařechov - rozvoj Ratajska a Podvecka

Velkolom za ratajskými humny?

V roce 2007 přišli těžaři z Čáslavi s nápadem otevřít na kopci Stařechov velkolom kamene. Nechybělo mnoho, a dnes už mohl krásný a květenou i zvířenou bohatý kopec mizet rychlým tempem z mapy Posázaví. Přineslo by to s sebou možná vznik několika nových pracovních míst. Především však by došlo k dlouhodobému zatížení obcí v okolí těžkou nákladní dopravou, hlukem a prachem, a k nenávratnému poškození přírody.

V reakci na hrozící nebezpečí vzniklo občanské sdružení a ve spolupráci s okolními obcemi se mu podařilo zpustošení oblasti odvrátit. Stařechov alespoň prozatím zůstává tím, čím byl pro generace našich předků. Místem klidných procházek, kde se dají sbírat houby či maliny a kochat se pohledem na průzračnou vodu v lesních potocích.

Tak by mohl novodobý příběh Stařechova končit. Ale malý úspěch povzbudil místní aktivní občany, a ti se rozhodli nezastavit u prostého zakonzervování současného stavu.

Posázaví je tradičním výletním a rekreačním zázemím obyvatel Prahy i Středočeského kraje, a tak by to mělo zůstat i pro budoucí pokolení. Rataje zažívaly rozkvět v období první republiky, kdy zde nejvíce prosperovaly penziony i místní podnikatelé. Ačkoliv proud návštěvníků neustal dodnes, region potřebuje nové impulzy ke svému rozvoji. Raději než na drancování nerostů by mělo Posázaví i do budoucna sázet na své krásy. Proto chceme oživit lesnatý kopec Stařechov a zvýšit jeho přitažlivost pro místní obyvatele i přespolní výletníky.

Náměstí v Ratajích zažívalo největší popularitu mezi výletníky v období první republiky. Posázaví je dodnes vyhledáváno pro své přírodní krásy i památky.

Krajina, která si zaslouží pozornost

Rataje nad Sázavou byly založeny okolo roku 950, první písemné zmínky o této obci datují do roku 1156. Bohatou historii regionu připomíná nejen ratajský zámek a hrad Pikštejn, kostely v Podvekách a okolních obcích, ale i další památky. Známým výletním místem je například Kamenný stůl na vrcholu Stařechova.

Pár kilometrů východně od Ratají leží Makolusky, malebná vesnička, jež v roce 2004 vyhrála první příčku v anketě MF Dnes o nejoblíbenější místo Středočeského kraje. V těsné blízkosti místní hájenky prochází 15. poledník. Naproti hájence byla roku 1898 vysázena pětice dubů letních a mezi ně umístěn veliký kámen z nučického pískovce, připomínající knížete Jana Dobrotivého. Poledník dále pokračuje k přírodní zajímavosti Kamenný mlýn.

Krajina v okolí vrchu Stařechova (470 metrů n. m.) a v údolí potoka Hubertky utváří pěknou scenérii s bohatými lesy. Její dnešní podobu určil člověk svou prací. Nepoškodil ji ale chemizací, velkými plochami monokultur nebo odvodňováním lesů a luk. Zachovalo se tak souvislé území s podmínkami vhodnými pro život a šíření mnoha rostlinných i živočišných druhů. V okolí Stařechova nalezneme přirozená prameniště; celá oblast pracuje jako zásobárna vody a klimatizační zařízení pro blízké okolí. Základním předpokladem druhové rozmanitosti krajiny je fungující vodní režim. Příznivé mikroklima znamená hojnost rostlin i zvířat a činí krajinu příjemnou pro pobyt člověka.

Kamenný stůl na vrcholu Stařechova byl postaven v roce 1905 u příležitosti konání sjezdu České lesnické jednoty v Kolíně.

Unikátní lesy Stařechova

Nejcennější částí polesí je starý jedlový porost, který vitalitou a druhovým složením předčí i ukázkové jedliny celostátního významu. Vznikl z původního smíšeného jedlobukového lesa při dnes již zaniklém způsobu hospodaření v lesích – milířování, kdy lidé postupně káceli buky a z jejich dřeva pálili dřevěné uhlí. Rostou tu dospělé a dorůstající jedle i mladé semenáčky. V podrostu najdeme širokou škálu kapradí a hajních květin. Zem je bohatě pokrytá mechem a zadržuje hodně vláhy. Je zřejmé, že zde žije hodně vzácných a ohrožených druhů zvířat, zejména hmyzu závislého na jedlových porostech. Staré stromy s dutinami poskytují hnízdiště různým ptákům, předpokládá se výskyt vzácných sov a dravců.

Také ostatní lesy rostou na místech, kde bývaly druhově bohaté květnaté bučiny nebo suťové lesy. I místa, kde již rostou jiné než původní dřeviny, mají zachovalé a velmi bohaté bylinné patro. V takovém podrostu se daří lesním živočichům, svá hnízda zde schovává např. sluka hajní. Vzácností je také zachovalá niva potoka s olšinami a spontánní tvorbou tůní a mokřin.

Přírodě blízké smíšené lesy bez umělého odvodnění pomáhají krajině hospodařit s vodou. Zadržují přebytečnou vláhu jako houba a v suchém období ji postupně odevzdávají okolí.Mimo les bývaly pravidelně kosené louky plné květin. Dnes je nikdo neseče a louky strádají, kosením by se však rychle zregenerovaly. Tím by se obnovila jejich významná krajinotvorná funkce včetně přirozeného zadržování vody.

Unikátní jedlina je kvalitnější, než jedlové lesy na Šumavě. Tento les má pro svou zachovalost velký význam i z vědeckého hlediska.