en ru

Končí extrémně toxický popílek ze spaloven jako stavební materiál? To netuší ani ministerstvo

14.8.2019 - PRAHA | Tiskové zprávy
Odběr vzorku popílku u spalovny
Foto: Martin Holzknecht
Kdo a kam vozí popílek ze spaloven nebezpečných odpadů nebo jakou používá technologii pro jeho přepracování a rozložení nebezpečných látek v něm, aby nedošlo k ohrožení životního prostředí? To asi neví ani Ministerstvo životního prostředí. Popílek obsahuje mimo jiné vysoké koncentrace dioxinů, o nichž víme, že poškozují vývoj nervové soustavy u dětí, ničí imunitu a narušují fungování štítné žlázy. Ministerstvo životního prostředí podle všeho ale nevede žádnou databázi, kde popílek s dioxiny končí a kromě hlášení do Integrovaného registru znečišťování ani neví, kolik dioxinů popílky ze spaloven obsahují. Na podnět Arniky ohledně nakládání s popílkem ze spaloven nebezpečných odpadů z odboru odpadů nepřišla přes rok žádná reakce. Lhůta na odpověď je přitom třiceti dnů.

„Praxe umožňuje vydávání certifikátů pro směsi popelovin ze spaloven, které umožňují využití odpadů jako stavebního materiálu a přitom vůbec neřeší uvolňování dioxinů do životního prostředí,“ upozorňuje Jindřich Petrlík z Arniky. Pohyb popílků a další nakládání s nimi by měly být bedlivě sledovány, aby neskončily v zařízeních, která nejsou pro nakládání s tímto druhem odpadu určena. „Za riskantní považujeme i jejich použití jako stavebního materiálu,“ dodává Sarah Ožanová z Arniky.

Podnět Arniky ohledně nakládání s popílky ze spaloven nebezpečných odpadů zůstal více než rok bez odpovědi

Například popílky ze spaloven nebezpečných odpadů firmy Rumpold ve Strakonicích a Jihlavě jsou sváženy neznámo kam. Materiál s vysokými koncentracemi dioxinů (konkrétně o dioxiny (PCDD/F) v hodnotách přesahujících tzv. low POPs content 15 ng TEQ/g) s největší pravděpodobností sváží firma Zeteon, která podle dostupných informací nemá odpovídající provoz, v němž by mohla zbytky po spálení odpadů přepracovat nebo transformovat či rozložit jejich nebezpečných obsah, aby nedošlo k ohrožení životního prostředí. 

Ví české úřady, kde končí toxický odpad ze spaloven?

Spalovny v České republice ročně po spálení odpadů vyprodukují zhruba 250 tisíc tun popele, strusky a popílku[i] . Nejnebezpečnější materiál, popílek tvoří zhruba desetinu. Obsahuje více jak dvojnásobné množství extrémně toxických dioxinů, než je množství vypouštěné z průmyslových zdrojů nebo domácích topenišť do ovzduší[ii] . Dioxiny koncentrované v odpadech se ale také mohou dostávat do životního prostředí.

Návrh nového zákona o odpadech přitom vytváří tlak na výstavbu nových spaloven odpadů a dá se tedy očekávat, že množství vyprodukovaných popílků vzroste. V České republice chybí jakákoliv databáze odpadů obsahujících dioxiny a Ministerstvo životního prostředí není schopno pohyb a využití popílků sledovat.

„Při manipulaci s materiálem jako popílek se může prášit a jedovaté látky tak unikají do životního prostředí. Spalovna komunálního odpadu v Liberci dokonce popílek míchá s popelem a struskou. Směs prodává na povrchové úpravy na skládce u Větrova na Frýdlantsku anebo jako stavební materiál. Směs nežádoucí kvality byla ovšem navezena také do přilehlého lesa, kde se mohly nebezpečné látky uvolňovat do okolí. Právě proto by mělo ministerstvo mít dokonalý přehled, kde jedy ze spaloven končí, aby se těmto přešlapům dalo zamezit,“ upozorňuje Jindřich Petrlík z Arniky.

Směs popílku a strusky z liberecké spalovny ve volné přírodě

V různých lokalitách ve světě bylo zjištěno, že dioxiny se z popílků ze spaloven odpadů uvolňují do okolního prostředí a mohou kontaminovat potravní řetězce. Konkrétně to bylo doloženo na vejcích volně chovaných slepic, ve kterých dioxiny převyšovaly až dvacetinásobně limit stanovený pro jejich obsah evropskými normami. Arnika to doložila ve studii prezentované loni na mezinárodní vědecké konferenci v Krakově. Už proto nelze nechat popílky ze spaloven bez kontroly a rovněž není vhodné je používat jako stavební materiál, k povrchovým úpravám terénu anebo dokonce jako přísadu do cementu.  Šíři problému s toxickými dioxiny v popílcích zmapovala před dvěma roky studie zpracovaná Arnikou ve spolupráci s mezinárodní sítí IPEN a australským National Toxics Network. Ta také odhalila problém příliš benevolentního nastavení limitů pro dioxiny v odpadech, včetně popílků ze spaloven.



 

[i] 250 000 tun je zhruba třetina z dnes každoročně spálených 750 tisíc tun odpadů spálených ve spalovnách. Není do toho započteno dalších 300 tisíc tun odpadů spálených v cementárnách, které mají jiné výstupní „produkty“ než jsou popel, struska a popílek ze spaloven. Většinou se výstupní odpady v cementárnách znovu zpracovávají, ale dioxiny se v nich nesledují. Množství spálených odpadů se opírá o statistiku za rok 2018 zveřejněnou Českým hydrometeorologickým ústavem na jeho internetových stránkách. 

[ii] Z evidence spálených odpadů a dostupných informací o koncentracích dioxinů v popílcích ze spaloven odpadů vyplývá, že množství dioxinů v nich se ročně pohybuje kolem 60 gramů TEQ. 

  • Tiskový mluvčí: Jiří Kaňa, jiri.kana@arnika.org, +420 606 727 942
Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem

captcha 
kniha Jak žít dobře
Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
183 Kč Vstoupit do e-shopu