Spalovny odpadu bývají prezentovány jako čisté a moderní řešení pro nakládání s odpady. Přesto však vědecké studie z celého světa dokazují, že do ovzduší vypouštějí širokou škálu toxických látek, které mohou poškodit lidské zdraví i životní prostředí. Mezi ně patří i těkavé organické látky, zkráceně VOC (Volatile Organic Substances). Ačkoli spalovny představují významný zdroj těchto emisí, česká ani evropská legislativa stále nevyžaduje znát jejich skutečné složení. Veřejnost tak nemá jasno v tom, co se ze spaloven vedle notoricky známých těžkých kovů nebo jiných typů organických látek skutečně uvolňuje a jaké riziko to představuje pro obyvatele okolních obcí.
Charakteristika skupiny
Těkavé organické látky jsou rozsáhlá skupina chemických sloučenin, které se snadno a ochotně uvolňují do ovzduší. Za normálních podmínek se nacházejí ve sprejích, lacích, čisticích prostředcích, kosmetice i v průmyslových technologiích, ale vznikají také při spalování odpadů. U řady z nich jsou prokázány karcinogenní účinky na člověka. Krátkodobá expozice těmto látkám může způsobovat bolesti hlavy, pálení očí, závratě nebo zhoršení astmatu; dlouhodobá expozice pak vede k závažným chronickým onemocněním. Emise VOC jsou navíc prekurzorem přízemního ozonu a smogu, což dále zhoršuje kvalitu ovzduší. Tyto látky se často vyznačují silným zápachem, který může na jejich přítomnost upozornit. V posledních letech bývají také často skloňovány s ohledem na kvalitu ovzduší vnitřních prostor. Nyní se ukazuje, že jsou jejich potencionálně významým producentem i spalovny odpadů.
Legislativa, která nehlídá to podstatné
Ačkoliv je známo, že spalovny VOC emitují, česká (ale i evropská) legislativa týkající se emisí do ovzduší požaduje pouze měření celkového organického uhlíku (TOC) nebo souhrnné koncentrace VOC. Tato čísla ale neprozrazují, jaké konkrétní látky se ve spalinách skrývají. Nevíme tedy, zda spalovna vypouští karcinogenní benzen, dráždivé aldehydy, halogenované organické látky nebo jinou směs toxických látek. V praxi to znamená, že nejsme schopni posoudit skutečné zdravotní dopady na obyvatele okolních obcí, efektivitu filtračních technologií ani to, zda spalovny splňují environmentální standardy, které od nich veřejnost očekává a že jsou tak „bezpečné“, jak o sobě tvrdí.
Vědecké poznatky
Studie prováděné během posledních desetiletí ukazují, že spalovny nevypouštějí několik známých znečišťujících látek, ale komplexní směs stovek organických sloučenin. Už v 90. letech vědci identifikovali ve spalinách okolo 250 různých organických látek, z nichž řada vykazovala karcinogenní či mutagenní účinky. Novější výzkumy ukazují, že složení VOC ze spaloven je nejen extrémně pestré, ale také nestabilní. To souvisí s proměnlivostí spalovaného odpadu i provozních parametrů spaloven. Emisní profil se může měnit v krátkých časových intervalech, a s ním i toxikologický dopad na okolní prostředí. Oproti nim skládky vykazují stabilnější složení uvolňovaných VOC, přestože jejich celkové emise mohou být také významné. Ve srovnání se skládkami však spalovny obvykle produkují vyšší koncentrace a širší spektrum VOC, včetně látek s vážnými zdravotními dopady, jako je benzen. Závažnost problému navíc dokládají i aktuální data ze zahraničí. Například výzkum ve Vietnamu, kde byly měřeny koncentrace BTEX (souhrnné označení pro benzen, toluen, ethylbenzen a xylen) v okolí několika spaloven komunálního odpadu, zjistil zvýšené koncentrace těchto látek nejen přímo v provozu, ale také v přilehlých obcích. Studie upozorňuje, že spalovny představují významný faktor sekundárního znečištění prostředí a mohou zvyšovat zdravotní zátěž zaměstnanců i obyvatel žijících v jejich okolí.
Jak to řeší budoucí spalovny?
Spalovny mohou být zdrojem až několika tun VOC ročně. Například u plánované spalovny v Opatovicích vychází na základě výpočtu při plnění emisního limitu celkové roční emise až 8,4 tuny TVOC - a i kdyby skutečné emise byly poloviční, není to zanedbatelné množství. Pro těkavé organické látky jako skupinu však není v současné době stanoven hygienický limit (dříve byl stanoven SZÚ Praha 30 µg/m³). Dokumentace EIA k různým spalovnám tento problém přiznávají explicitně. Například v dokumentaci ke spalovně v Plané se uvádí, že jsou „těkavé organické látky heterogenní skupina látek, kterou nelze jednoduše toxikologicky popsat, a tak ji nelze ani použít pro hodnocení zdravotních rizik". Zároveň dokumentace konstatují, že „procentuální složení VOC není známo, takže nelze vyhodnotit zdravotní rizika jednotlivých komponent". Přesto následuje závěr, že „nelze předpokládat negativní vliv na zdraví obyvatel". Spalovny tedy vypouštějí tuny látek, o nichž víme, že obsahují i toxické a karcinogenní látky jako benzen, ale protože měříme pouze souhrnnou koncentraci organického uhlíku a neznáme chemické složení, můžeme prohlásit, že to není problém. Složení VOC se tak v praxi v procesu EIA buď odbývá, anebo vůbec neřeší.
Slovo závěrem
Spalovny jsou významným zdrojem toxických látek, přesto velká část jejich emisí zůstávavá mimo pozornost kontrolních orgánů i veřejnosti. Bez sledování koncentrací konkrétních organických sloučenin nelze zajistit účinnou ochranu zdraví obyvatel ani okolního prostředí. Lidé mají právo vědět, jakému znečištění jsou vystaveni a jaká rizika jim hrozí. Místo spoléhání na spalování by se měla podporovat skutečná řešení, jako jsou předcházení vzniku odpadu, opětovné využití a recyklace.
