Ochrana řek a splavňování
Nákladní vodní doprava má v České republice nezaslouženou pověst nejekologičtějšího druhu dopravy. Ve skutečnosti má sice nižší emise znečišťujících látek a skleníkových plynů než silniční doprava, železnice však ze studií prováděných v posledních tří dekádách vychází i v tomto směru opakovaně jako méně škodlivá. Hlavním problémem jsou ale dopady úprav řek a stavby kanálů na říční krajinu, zejména tam, kde řeky v přirozené podobě ekonomicky výhodnou plavbu neumožňují.
Jednou z nejdelších a nejnáročnějších kampaní Arniky je kampaň Živé Labe, oponující výstavbě jezů na českém dolním Labi, které by nevratně poškodily unikátní přírodu v Labském kaňonu. Historie tohoto záměru začíná v roce 1992, kdy jsme tuto kampaň zahajovali ještě jako Děti Země. V opakovaných vlnách byl záměr postupně přepracováván, až do dnešní podoby, kdy zahrnuje stavbu plavebního stupně Děčín. Prozatím se vždy podařilo uskutečnění těchto záměrů zastavit, protože ale investor (Ředitelství vodních cest) čerpá neustále další a další peníze ze státního rozpočtu na pokračování příprav a má silnou politickou podporu, lze situaci označit spíše jako patovou.
Nově se problémem stává i záměr zahájení výstavby kanálu Dunaj-Odra-Labe. Tento projekt byl po léta považován za nerealistický a ekonomicky nesmyslný, v roce 2020 však vláda rozhodla o přípravě výstavby jeho oderské větve. Škody na krajině, které by tento kanál způsobil, jsou nedozírné, nesouhlasí s ním všechny okolní státy s výjimkou Polska, a náklady na jeho výstavbu jsou astronomické. I proto se zřejmě vláda rozhodla pro salámovou metodu a pokouší se realizovat alespoň oderskou část, která by ovšem končila nedaleko za hranicemi Polska. Zlepšení splavnosti na polské Odře by kromě nepředstavitelné devastace úseků Odry v přírodě blízkém stavu znamenalo také náklady v řádu srovnatelném s celým kanálem D-O-L. Arnika se vyslovuje i k tomuto tématu již nyní, a pro budoucnost připravujeme soustavnější kampaň.
