Skrytá krása údolí Odry

Přestože je řeka Odra hlavně v Polsku často spojována spíše s ekologickými problémy, povodněmi a znečištěním než s přírodními krásami, opak je pravdou. Odra si na značné části svého toku stále zachovává divoký charakter a její údolí představuje klíčový ekologický koridor. Pojďme se proto podívat na to, jak nás Odra a její okolí dokážou příjemně překvapit a nabídnout nečekané přírodní zážitky. 

Pramen Odry a Oderské vrchy

Pramen řeky Odry, který se nachází ve Vojenském újezdu Libavá na úpatí Fidlova kopce v nadmořské výšce pouhých 635 metrů, významně ovlivňuje charakter jejího horního toku. Pro srovnání, pramen Labe na Labské louce leží ve výšce 1387 metrů, přestože obě řeky mají podobnou délku. Původní pramen Odry objevený v roce 1830 a upravený jako studánka bohužel vyschnul. Nyní je jako pramen označené jiné místo, kde byl vybudován i přístřešek. Vzhledem k tomu, že se jedná o vojenský újezd, je přístup k prameni povolen pouze o víkendech a svátcích. Vojenský újezd Libavá se také místy překrývá s přírodním parkem Oderské vrchy, které se pyšní průměrnou nadmořskou výškou kolem 650 metrů. Mezi nejvyšší vrcholy patří Fidlův kopec (680 m), Strážisko (675 m), Radeška (671 m) a Strážná (641 m). Svahy těchto vrchů pokrývají rozlehlé smíšené lesy, zatímco kolem neregulovaného toku Odry se rozprostírají lužní lesy s nivami. Právě díky kombinaci vojenského prostoru a statusu přírodního parku si horní úsek Odry udržel přírodě blízký charakter, který plynule přechází i do navazující chráněné krajinné oblasti.

Poodří

Unikátní a rovinatá niva řeky Odry tvoří jádro druhé nejmenší a jedné z nejmladších chráněných krajinných oblastí (CHKO) v Česku, Poodří. Jde o jednu z mála nížinných CHKO s převahou luk a rozptýlené zeleně, zatímco lesů je tu výrazně méně. Bez přehánění ji lze označit za krajinu meandrů, rybníků a života

Osou celého území je řeka Odra, která si na většině svého toku udržuje přirozený charakter a volně meandruje krajinou. Charakteristickým rysem Poodří jsou rybníky – na území CHKO jich najdete téměř sedmdesát. Tyto rybniční soustavy jsou doplněny náhony, odstavenými říčními rameny, stovkami tůní a drobných mokřadů, což vytváří pestrou mozaiku biotopů a harmonický obraz nivy Odry.

Poodří je skutečnou krajinou vody. Díky zachovalému vodnímu režimu zde dochází k přirozeným rozlivům řeky do okolní krajiny. Voda na krátkou dobu zaplaví louky i lesy, dodá jim potřebnou vláhu a naplní vyschlé tůně. Ty pak poskytují prostor k životu a rozmnožování obojživelníkům či žábronožkám. Toto vzájemně fungující propojení řeky a krajiny je snad tím nejcennějším, co Poodří nabízí. Tato část Odry je však také významnou ptačí tahovou cestou (trasa, kterou používají ptáci při své roční migraci). Zdejší rybníky lákají vodní ptactvo k hnízdění i odpočinku, a proto bylo Poodří v roce 1993 zařazeno mezi světově významné mokřady Ramsarské úmluvy

Hraniční meandry Odry

Pohraniční meandry Odry představují v Evropě jedinečnou oblast chráněné flóry a fauny, která je součástí evropské sítě chráněných území NATURA 2000. Jde o místo, kde si příroda zachovala svůj nedotčený ráz a koryto řeky bylo formováno výhradně přírodními procesy, nikoliv lidskou činností. Bylo zde zdokumentováno přes 126 druhů rostlin a mnoho ohrožených živočichů, mezi něž patří vzácní motýli, brouci, růžkatec, pisík, ropucha horská, bobr evropský, vydra říční, ledňáček říční a břehule říční. Na této hraniční řece neustále probíhají fascinující říční procesy, jako je vymílání břehů, vznik mělčin, štěrkových ostrovů, duhových jezer, a dokonce i lámání říčních zákrut.

V 90. letech 20. století hrozilo této jedinečné lokalitě vážné nebezpečí. Protože tento úsek tvoří hranici mezi Českou republikou a Polskem, změny koryta mohly být interpretovány jako nežádoucí posuny hranice. Byl proto navržen plán na regulaci řeky a stabilizaci koryta, což by však zničilo právě to, co činí tuto oblast tak výjimečnou. Naštěstí se díky intenzivním jednáním mezi polskou a českou stranou, do kterých se zapojily i nevládní organizace, podařilo těmto záměrům zabránit a dosáhnout dohody o ponechání řeky v jejím přírodním stavu.

Ptačí oblast Heřmanský stav – Odra – Poolzí

Tato výjimečná ornitologická lokalita se nachází na severovýchodní Moravě, v těsné blízkosti polských hranic, a její páteř tvoří řeky Odra (přibližně 10 km) a Olše (přibližně 16 km) s přiléhajícími říčními nivami. Z východu se k ní připojuje soustava Karvinských rybníků a hraniční úsek potoka Petrůvka, z jihu pak rybniční soustavy v Rychvaldě, Bohumíně – Záblatí a Heřmanicích. Toto území se řadí mezi oblasti s nejvyšším potenciálem pro hnízdění, tah a zimování ptáků v České republice. Například na samotném Heřmanickém rybníku, tradičně považovaném za jednu z nejznámějších ornitologických lokalit u nás, bylo dosud zaznamenáno neuvěřitelných 250 ptačích druhů. Kombinace tekoucích vod s břehovými nátržemi, velkých nezamrzajících vodotečí a stojatých vod s drobnými mokřady, které poskytují vynikající potravní zdroje, umožňuje celoroční výskyt ledňáčka říčního (Alcedo atthis). Řeky Odra a Olše jsou navíc jediným pravidelným hnízdištěm morčáka velkého (Mergus merganser) v České republice a zároveň jedním z největších zimovišť tohoto druhu u nás. Kromě zmíněných druhů zde můžete pozorovat i řadu dalších atraktivních ptáků, včetně dravců jako moták pochop a orel mořský.

Kolébka civilizace plná historických unikátů

A v neposlední řadě najdete v údolí Odry i mnoho přírodních i kulturních památek. Určitě stojí za návštěvu obec Bartošovice, kde kromě zámku – původně gotické tvrze, později přestavěné do renesanční, barokní a novorenesanční podoby (s možností ubytování) – objevíte i ekovýchovné centrum Dům přírody se záchrannou stanicí pro handicapované živočichy.

Břehy velkých řek byly od nepaměti kolébkou civilizací a místem s bohatou historií osídlení i společenského rozvoje. Odra a její přítoky hrály klíčovou roli v těžbě stříbra, jejíž počátky sahají až do 12. století. Voda poháněla čerpadla, stoupy, sloužila k rýžování rudy a dmychadlům tavicích pecí, o čemž svědčí dodnes dochované pozůstatky a archeologické nálezy. Tyto dávné stopy těžby můžete prozkoumat na naučné stezce „Stříbrný chodník Odry“, která začíná a končí ve městě Odry. 

Nedaleko polských Tarchalic pak najdeme unikátní pozůstatky starověkých pecí na výrobu železa, z nichž nejstarší pocházejí z 2. a 3. století. Některé z nich byly rekonstruovány a při zvláštních příležitostech se zde konají archeologické experimenty, které se snaží znovuobjevit starodávné hutnické postupy. Tyto pece, vysoké zhruba jako dospělý člověk nad zemí a dosahující hloubky 80 cm pod zemí, dokázaly z jednoho naplnění vyrobit až 50 kg železa. Pro návštěvníky jsou zde vyznačeny dvě naučné stezky, propojené cyklostezkou.

Významné oderské lokality v Polsku

V Polsku se povodí Odry rozprostírá na dvou třetinách území státu, přičemž plochý terén centrálního Polska umožňuje fenomén bifurkace, kdy se některé řeky rozvětvují a jejich vody se pak vlévají do Odry nebo Visly. Odra vytváří polsko-německou hranici jižně od obce Porajow, na trojmezí Česka, Polska a Německa, a právě tento úsek je nejbohatší na přírodní hodnoty; zhruba 84 km od jejího ústí se Odra rozděluje na Západní a Východní Odru. 

Dále po proudu, v Národním parku Ústí Warty, se řeka Warta rozděluje na dvě části: severní, chráněnou hrází a sloužící jako poldr proti povodním, a jižní, která tvoří přirozenou záplavovou oblast s přímou interakcí řeky s nivou. Většinu parku tvoří vlhké louky, říční ramena, dočasné i trvalé vodní plochy a různé mokřady včetně rašelinišť, rákosišť a fragmentů lužních lesů, což z něj činí ráj pro ptáky, s výskytem až 280 druhů. 

Deset let zpět byl u obcí Domaszkow a Tarchalice realizován jedinečný projekt přírodě blízké protipovodňové ochrany Odry, spočívající v odsunutí hrází a vytvoření nové záplavové zóny o rozloze 600 ha, což vedlo k obnově lužního lesa a mokřadních ploch, naplnění vyschlých koryt a celkovému zvýšení biodiverzity – prosperují zde obojživelníci, v řece se znovu objevují štiky, přibývá vzácných bezobratlých a plazů, a oblast je zvláště rájem pro ptactvo. I když byl tento projekt velmi úspěšný, jeho efekt mohl být ještě výraznější, kdyby nedošlo k poklesu hladiny vody v Odře po dokončení vodního stupně Malczyce, kde nebyly provedeny kompenzační opatření proti hloubkové erozi, což omezilo frekvenci ideálního vybřežování vody do krajiny.

Delta Odry a německý Národní park Dolní Odra

Delta Odry, rozprostírající se na území Polska i Německa, je pro své mimořádné přírodní bohatství přezdívána Oderská Amazonie. Navzdory blízkosti rušných pláží Baltského moře a velkých měst, jako jsou Štětín a Berlín, se zde nachází mnoho míst téměř nedotčených lidskou činností. Přírodní hodnoty této oblasti jsou navíc cíleně posilovány řadou revitalizačních aktivit, které probíhají na přítocích Odry v obou zemích.

Pouze na německé straně hranice funguje dnes také Národní park Údolí dolní Odry (Unteres Odertal), jediný německý park zaměřený na ochranu mokřadů. Srdcem tohoto národního parku je lužní krajina údolí dolní Odry, kde se rozprostírají rozsáhlé poldry pravidelně zaplavované vodou. Díky tomu se zde zachovaly typická mokřadní stanoviště a druhy. Vyhlášení národního parku přineslo nové cíle – kulturní krajina zde cíleně ustupuje nespoutané přírodě. Mnohde se ukončuje obhospodařování lučních porostů, což vede k postupnému mizení luk a pastvin a nástupu rákosin, ostřic a lužních lesů. V některých oblastech dokonce přestává člověk rozhodovat o tom, kdy a kolik vody smí do nivy vniknout; sama řeka v rostoucí míře rozhoduje o záplavách své nivy, což se stále více podobá přirozeným podmínkám.

Na polské straně se intenzivně jedná o vyhlášení vlastního národního parku, jehož jádrem by se stalo Meziodří – divoké území mezi Západní a Východní Odrou. Tato oblast se pyšní rašeliništi, lužními lesy, říčními rameny a duhovými jezery, které vytvářejí mimořádné přírodní a krajinné bohatství. Mezi zdejší faunu patří až 237 ptačích druhů (z toho 129 lužních), celá řada savců včetně vydry, bobra, netopýra lopatkového a nově i vlka. Meziodří je také domovem největší populace zelených žab v Pomořansku, až 38 druhů ryb (včetně mníka říčního, mihule potoční a jesetera) a téměř 90 druhů vodních bezobratlých. Flora zahrnuje nejméně 460 druhů rostlin, mezi nimiž nechybí ani vzácné a ohrožené druhy.

Fotogalerie řeky, Fotogalerie živočichů v Poodří