Ochrana Odry od pramene k ústí
Řeka Odra pramení ve vojenském prostoru Libavá v nadmořské výšce pouhých 643 metrů. Díky mírnému spádu postrádá horské bystřiny, ale do průtoku vstupují četné horské přítoky z Jeseníků, Beskyd i Lužických hor. V celé své délce 854 kilometrů je jedním ze tří mezinárodních povodí v Česku. Z oněch tří má nejmenší rozlohu a zároveň nejméně zasahuje do českého území.
Na českém území má Odra až k hranicím ostravské aglomerace přírodě blízký charakter. A to nejen její koryta, ale i její niva. Odra je v tomto úseku relativně málo ovlivněna činností člověka, zpočátku díky tomu, že protéká vojenským prostorem, a návazně chráněnou krajinnou oblastí Poodří. „Území CHKO Poodří je výjimečné především zachovalým vodním režimem. Odra přirozeně vytváří volné meandry, které jsou neustále odstavovány za současného vzniku meandrů nových. Díky tomu je Poodří protkáno sítí starých ramen a meandrů, jež jsou doplněny soustavami rybníků, náhonů, příkopů a struh. Staletým hospodařením v nivě vznikla unikátní krajina luk, remízků, lužních lesů a rybníků, kde určujícím faktorem stavu celého ekosystému je voda,“ píše na svých stránkách Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Charakter a proměny Odry
V okolí Ostravy a dále na polském území se však říční charakter výrazně mění. Odra se stává kanalizovanou řekou a trpí silným znečištěním z důlního, chemického a metalurgického průmyslu. Přesto můžeme hovořit o přírodní hodnotě i v souvislosti s tímto úsekem. Představuje totiž ekologický koridor pro řadu chráněných druhů živočichů, rostlin a přírodních stanovišť. Pro ochranu těchto fenoménů bylo na polském území vytvořeno 21 evropsky významných lokalit a 8 ptačích oblastí, 16 přírodních rezervací a 7 krajinných parků. Ochranu by si však zasloužila celá řada dalších území.
K další změně toku Odry dochází v její dolním úseku, kde tvoří hranici mezi Polskem a Německem. Konečně tu totiž najdeme soustavnější fragmenty přírodě blízké části nivy. Na německé straně zde vznikl národní park Dolní Odra, a o vytvoření navazujícího chráněného území (Národní park Údolí dolní Odry) na polské straně se dnes intenzivně jedná. Významným chráněným územím v těsné blízkosti řeky je také Národní park Ústí Warty, a v údolí Odry se také nachází část Woliňského národního parku.
Rizika a ohrožení
Motivem ke zkanalizování řeky byla jednak snaha získat pozemky pro intenzivní zemědělské obhospodařování, jednak snaha o zlepšení splavnosti pro vodní dopravu. Hlavními změnami, které v této souvislosti Odru postihly, bylo zúžení nivy budováním podélných hrází, odříznutí a zasypání ramen, napřímení a prohloubení řeky budováním výhonů, a stavba vodních děl.
Znečištění a zlatá řasa
Znečištění Odry pochází jak z bodových zdrojů (doly, hutní a chemický průmysl), tak zdrojů difúzních (především zemědělství). Ani Česká republika zde není úplně bez viny – náš důlní průmysl zde sice byl v posledních desetiletích utlumen, do Odry však i u nás proniká slaná důlní voda, o komunálních a průmyslových odpadech nemluvě. Uveďme zde možná v českém prostředí ne tak často zmiňovaný fakt, že městská čistírna komunálních vod v Ostravě byla během povodně v září 2024 zničena a byla nefunkční až do konce toho roku. Polská veřejnost proto vnímá řeku Odru jako řeku převážně zkanalizovanou a znečištěnou. Tento obraz však ne zcela odpovídá realitě. Stále je co chránit – a řada území s vysokou přírodní hodnotou na legislativní ochranu ještě čeká.
Největší katastrofou spojenou s kvalitou vody na Odře byla nepochybně masivní otrava ryb a dalších vodních živočichů v červenci 2022. Způsobilo ji několik faktorů, které se nešťastně setkaly v jedné chvíli. Otravu zavinilo přemnožení řasy Prymnesium parvum, která produkuje toxin ohrožující zejména ryby a měkkýše. Této řase vyhovuje několik faktorů – vysoké teploty, vysoká koncentrace vody a stojatá či pomalu tekoucí voda. K vysoké koncentraci soli došlo proto, že nízká hladina vody způsobená dlouhodobým suchem, nebyla kompenzována omezením vypouštění slaných vod do Odry – podniky vypouštěly nadále maximum umožněné vodoprávním povolením, které s podobnou situací vůbec nepočítalo. Ke katastrofě došlo ještě za předchozí polské vlády, která zareagovala velmi problematickým způsobem – katastrofu nejprve ignorovala a popírala, poté bagatelizovala, a nakonec ji zkoušela označit za katastrofu „z přirozených příčin“. Německé úřady se tak o katastrofě dověděly až díky rybářským svazům a médiím.
Tzv. „zlatá řasa“ (Prymnesium parvum) už z povodí Odry nezmizela – katastrofa se tak může kdykoliv opakovat. Polská vláda zatím zlepšila monitorovací a výstražný systém, lépe komunikuje se svými německými sousedy, ale vypouštění slaných vod nijak významně neomezila. Nepodařilo se jí ani zvýšit směšně nízké poplatky za vypouštění odpadních vod do Odry, ani přijmout opatření, které by v kritickém období mohlo vypouštění omezit. Pokouší se přinejmenším aktualizovat vodoprávní povolení, tak jak končí jejich platnost.
Povodně
Problém povodní na Odře je výrazně zhoršen uvedenými změnami v její nivě. Po první velké povodni v roce 1997 se podařilo realizovat pilotní projekt odsazení hrází v okolí obcí Damaszkow a Tarchalice, na tuto aktivitu však zatím podobné projekty nenavázaly.
I v Polsku jsou, podobně jako v ČR, snahy o revitalizaci řeky a jejího povodí v rozporu se snahami o další zlepšování splavnosti Odry pro nákladní vodní dopravu. Velká část řeky Odry dnes nemá podmínky pro mezinárodní vodní dopravu a v důsledku klimatické změny se situace dále zhoršuje. Projekt zlepšení splavnosti Odry na mezinárodní třídy splavnosti existuje, je však podobně nerealistický a nákladný jako kanál D-O-L v ČR. Počítá s vybudováním 10-15 velkých přehrad a kanalizací stovek kilometrů řeky. Dobrou zprávou je, že současná polská vláda upustila od pokračování přípravy stavby dvou velkých přehrad, které byly chystány předešlou vládou.
Ochrana Odry a nevládní organizace
Ještě předtím, než Rámcová směrnice o vodní politice Evropské unie kodifikovala nutnost společné koordinace správy mezinárodních povodí, uvědomily si tuto nutnost nevládní organizace. Počátky česko-polsko-německé spolupráce nevládních organizací sahají do roku 1998, kdy jsme společně začali pracovat na přípravě Atlasu Odry. Byla to ve své době přelomová publikace, která shromáždila informace o přírodních hodnotách, způsobu obhospodařování i vyhodnocení územních plánů v celém údolí Odry od pramene k ústí, včetně výskytu přírodních stanovišť potenciálně vhodných pro vyhlášení evropsky významných lokalit pro začlenění do budoucí soustavy Natura 2000.
V roce 1998 v reakci na povodně v roce 1997 vznikla nejprve v Polsku koalice Čas na Odru, ke které se v roce 2000 připojily i české a německé nevládní organizace včetně Dětí Země, jejíž aktivity o rok později v tomto směru přejala nově vzniklá Arnika.
Co je přimělo se ke Koalici Čas na Odru připojit? Dávalo to smysl vždy, posledním impulsem však mohlo být překvapené zjištění, že zatímco česká média mluvila o tom, jak chce polská strana Odru dále regulovat, a že se tedy k tomu musí připojit, polská média naopak zdůrazňovala, že další regulaci Odry požadují Češi! Podobný narativ se objevuje i dnes, tehdy to však nevládním organizacím připomnělo nutnost vzájemné spolupráce a výměny informací, aby podobným „fake news“ mohly úspěšně čelit.
Hlavním terčem, na který se tehdy soustředili, byl polský strategický dokument „Odra 2006“, který měl být plánem, jak předcházet dalším povodním, ve skutečnosti však směřoval k další rozsáhlé kanalizaci Odry. Tento plán byl nakonec potichu uložen k ledu a aktivity Koalice Čas na Odru trochu usnuly, byť zejména česko-polská a polsko-německá spolupráce nadále pokračovaly. Cílily však především na kvalitní implementaci soustavy Natura 2000 a trvale udržitelný rozvoj místních komunit v údolí Odry. V této souvislosti stojí za připomenutí, že český systém regionálních produktů byl inspirací pro podobné aktivity místních akčních skupin v rámci programu LEADER v Polsku, a to i díky společně organizovaným studijním cestám. Společně nevládní organizace rovněž usilovaly o ochranu Hraničních meandrů Odry a zařazení tohoto území do Natury 2000.
Koalice Čas na Odru dostala nový impuls k obnovení své činnosti v roce 2022. Tentokrát jím byl Babišovou vládou podporovaný projekt kanálu Dunaj-Odra-Labe, propagandisticky využívaný konzervativní polskou vládou k ospravedlnění jednostranné regulace Odry na polsko-německém úseku. Od té doby je Koalice Čas na Odru aktivním účastníkem diskuse o budoucnosti Odry. České, polské i německé nevládní organizace na této platformě organizují konference, jednají s institucemi, vyměňují si informace, zpracovávají společné studie a vydávají společná stanoviska. Svou vizi budoucnosti společně zpracovaly písemně. Čte se to trochu jako pohádka, ale není to nic jiného než uplatnění požadavků a cílů evropských směrnic. Právě o naplnění této vize “nevládky” usilují. Cílem je proměnit vnímání Odry z poškozené řeky na řeku s cenným přírodním bohatstvím, za které stojí bojovat.
Fotogalerie řeky, Fotogalerie živočichů v Poodří
