Je třeba si uvědomit, že záměr by nebyl realizován dříve než za pět až deset let, kdy může být situace na energetickému trhu zcela odlišná, přičemž je nutné zaměřovat se do budoucna na obnovitelné zdroje energie, nikoliv fosilní paliva. Sporná je rovněž ekonomická rentabilita. Zkapalněný zemní plyn je standardně přepravován obřími těžkými zaoceánskými tankery a v přístavech napouštěn skrz terminály do plynovodů. Vytváření nových cest distribuce bude zbytečné, ale i enormně nákladné, připustíme-li, že objemné a těžké tankery by jezdily po našich řekách. Nezanedbatelným problémem by byla i cena, která by pro koncového spotřebitele byla v důsledku nákladů na dopravu vyšší. 

Ekologičnost vodní dopravy vyplývá z nižší spotřeby (fosilních) paliv, a tedy i emisí skleníkových a znečišťujících plynů na přepravenou tunu nákladu. Existují ale i jiná hlediska, než jen emise. Těmi jsou třeba zábor půdy, vliv na přírodní hodnoty, pravděpodobnost a dopady havárií, prostě celkový dopad na všechny složky životního prostředí. Z hlediska emisí je nejhorší letecká, potom silniční, následuje vodní a nejméně emisí ve skutečnosti produkuje doprava železniční. Konkurenčními výhodami silniční dopravy jsou především adresnost (kamión může zboží přepravit až do cíle bez překládání na jiné druhy dopravy) a rychlost. Konkurenční výhodou vodní dopravy je pouze cena, je to doprava pomalá, síť vodních cest je minimální, takže zboží je nutné skoro vždy překládat a dopravovat do cíle po silnici nebo v lepším případě po železnici.   

Kategorie: Jez Děčín  


Plánovaný děčínský jez nezadrží vodu v krajině, ta zůstane jen v oblasti vzdutí. Ostatně, stačí si vzpomenout, že na Labi už je vybudováno přes 20 jezů, a přesto bylo při nedostatku vody možné přejít Labe přímo pod střekovskou hrází suchou nohou. 

Kategorie: Obecně, přehrady


Pokud jde o vodu pitnou a užitkovou, přehrady hrají nesporně důležitou roli. Ještě významnější jsou ale zdroje vody podzemní. A voda, kterou čerpáme z podzemních zdrojů, musí být doplňována postupným zasakováním vody z krajiny. 

Pokud jde o vodu v půdě a v krajině, mohou přehrady pomoci pouze za předpokladu vybudování nákladných zavlažovacích souprav. Mnohem lépe nám ale poslouží meandry, slepá ramena a mokřady obecně a ty právě v důsledku regulací řek a staveb přehrad zanikají.   

Přehrady mají také velmi negativní dopady na říční ekosystémy. Hráze a jezy zpomalují proudění v řekách na úplné minimum, takže vzniká stojatá voda, zvláště v případě velkých staveb. 

Samotný kanál vodu nezadrží, musely by se k němu vybudovat rozsáhlé přehrady. Zadržení vody v přehradách si můžete představit asi tak, jako když si na zahrádku umístíte bazén s vodou. Na vaší zahradě se razantně zvýší množství zadržené vody – ovšem obsah vody v půdě zůstane stejný jako předtím. Pokud mluvíme o samotné zádrži vody v krajině je tu ještě další velký problém, a to je výpar vody. Navíc, voda z kanálu se bude vypařovat, za horkých dní rychlostí až 70 m3 /ha/den. 

Kategorie: Obecně, přehrady

Jezy rozhodně ne. Naopak, mohou být problémem. Jsou-li umístěny pod zástavbou, mohou za povodně hladinu vody ještě vzdouvat, a tím zhoršovat její průběh. 

U přehrad je to složitější. Jsou-li s předstihem vypouštěny, mohou zadržet objem vody daný jejich technickými parametry, a tak zabránit zejména středním povodním. V případě skutečně velkých povodní se naopak mohou stát problémem – může dojít k protržení hráze s katastrofickými následky.

Kategorie: Obecně, vodní doprava

Rozhodně ne! Po vodě se přepravuje jiné zboží než po silnici (sypké a stavební materiály versus kusové zboží). Silniční doprava umožňuje přepravit zboží až přímo k odběrateli, což vodní doprava neumí, a zboží se musí nakonec stejně přeložit na kamiony nebo vlak.  

Labská vodní cesta není ekonomicky výhodná. Pracovní místa by proto vznikla při výstavbě a údržbě jezu, což je vzhledem k nákladům nepříliš efektivní. Česká republika není v situaci, že by musela stavět hladové zdi. Problémem naší ekonomiky je spíše nedostatek pracovníků určitých profesí. 

Kategorie: Jez Děčín

Jezy vytvářejí oblasti se stojatou či pomalu tekoucí vodou, kde se toxické látky ukládají na dně v bahně a mohou se z něj kdykoliv uvolnit. Problém toxických látek tak spíše zhoršují. Voda jimi neustále protéká, takže šíření toxických látek při havárii nezastaví.  

Ve stojaté vodě se také daří sinicím, které produkují toxické látky. 

Kategorie: Jez Děčín

V okolí Děčína žije v Labi více než 30 druhů ryb. Po výstavbě jezu by se snížila jejich druhová rozmanitost zhruba o dvě třetiny. Vymizí druhy migrujících a proudomilných ryb, zůstanou jen běžné druhy, kterých je všude plno. V důsledku stavby jezů a regulace řek také zanikají přirozené úkryty pro ryby, takže predátoři (např. kormoráni) mají prostřený stůl k hostině. (via ČRS) 

Kategorie: Jez Děčín

Ano, teoreticky může. Lepší je však mít víc malých obecních hasičských nadrží, než jednu velkou na jednom místě. 

Kategorie: Jez Děčín 

Odpověď zní: ne. Problematický je celý úsek od Ústní nad Labem až do Magdeburgu (více než 300 km). Jez v Děčíně by zlepšil splavnost jen na 9 km z tohoto úseku.  

V současnosti se náklady na jez u Děčína odhadují na zhruba 7,4 miliard korun. Aby však bylo dosaženo předpokládaného efektu, jsou nutné ještě další investice (plavební stupeň Děčín, modernizace mostů a zdymadel apod.), takže v materiálech najdete celkovou částku více než 17 miliard korun před inflací. U podobných projektů bývá navíc výsledný rozpočet vždy až několikrát vyšší. Ekonomické zdůvodnění stavby je postaveno na zcela nereálných předpokladech. Jeho celospolečenský efekt se vypočítává ze snížení externích nákladů, převedením dopravy ze silnice na vodu a železnici. Aby se projekt vyplatil, musel by se na vodní dopravu převést objem, který nejméně patnáctkrát převyšuje současný objem dopravy na Labi.  Pokud se tento záměr jednoznačně někomu vyplatí, pak je to betonářská lobby. 

Kategorie: Jez Děčín

Ne. Jde o účelové tvrzení jezařských lobbistů. Dotčený úsek Labe je v České republice jedinečný hned ze dvou důvodů. Za prvé, je to jediný úsek velké řeky se silným prouděním a sezónním kolísáním hladiny. Za druhé, je to jediná velká řeka v ČR, kde se až k ústí do Severního moře nevyskytují žádné jezy a přehrady, které by bránily migraci živočichů (zejména jde o lososa a úhoře). Podobné podmínky nikde jinde v ČR nejsou, ohrožené druhy tedy není kam přenést. 

Jez není totéž co přehrada - jez na Labi žádný velký prostor nezatopí a plochu ke koupání nebo vodním sportům nevytvoří. Labe se dá turisticky i kulturně využít i bez stavby jezu. Turisty může spíše přitáhnout zachovalá příroda a pestrá řeka.

Zvýšení konkurenceschopnosti země po výstavbě koridoru DOL je v projektu zdůvodněno obecným a zjednodušeným tvrzením, že „ekonomická úspěšnost státu je definovaná kvalitou infrastruktury, která funguje jako páteř hospodářství a umožňuje rozvoj podnikatelských aktivit.“ Je skutečně 614 mld. vložených do kanálu DOL nejlepší možnou investicí, která zvýší konkurenceschopnost naší země?  Ve skutečnosti se stavbou může naše konkurenceschopnost naopak snížit. Státní investice, směrované k problematickému koridoru i průběžné náklady na jeho údržbu budou chybět jinde – v potřebné modernizaci již existujících dopravních infrastruktur, především železniční dopravy.

Ano, člověk by očekával, že tomu tak bude. Praxe však ukazuje něco jiného. Nejvíc zkanalizované povodí v Německu je povodí Rýna, které je propojeno s povodími Mohanu a Dunaje. Grafy kolísání hladiny vody však ukazují, že po zkanalizování byla hladina mnohem rozkolísanější než před ním.  

Proč? Voda v řekách závisí na celkovém vodním režimu v povodí. U zkanalizovaných povodí voda po srážkách rychle odtéká zejména po povrchu a způsobuje zvýšení průtoků, po kterém následuje rychlý pokles hladiny. U přirozených řek se zachovalými nivami naopak dominuje po srážkách podpovrchový odtok, který je mnohem pomalejší a výkyvy hladiny jsou více konzistentní.

Voda nikam nemizí, vody je na zemi prakticky stále stejně množství. Jde o to, že se přesouvá a mění svá skupenství. Z koloběhu vody lze vysledovat, že díky výparu způsobeného vyššími teplotami je v současné době větší množství vody v atmosféře., Teplejší vzduch je totiž schopen pojmout větší množství vody, aniž by se z atmosféry vracela voda zpět na zem v podobě srážek.Voda je dále nerovnoměrně rozmístěna v důsledku změn v krajině. Po srážkách rychleji odchází prohloubenými a zkapacitněnými koryty řek, takže se střídají období povodní a sucha. 

Podle statistik suchých období přibývá a jsou delší. Klimatická změna přispívá ke zvyšování extrémů - povodňových srážek i období sucha.

To není tak docela pravda. Klimatická změna ovlivní i klima u nás. Víme, že i když se možná hned nezmění celkové množství srážek, budou rozloženy nepravidelně v čase. Prudké vydatné srážky budou vystřídány delšími obdobími sucha. K tomu přispívají i důsledky změn v krajině, která ztratila velkou část kapacity k zadržování vody a vyrovnávání extrémů – povodní a sucha. 

Současná suchá epizoda, kterou Česko prochází od roku 2015 a stále nekončí, je nejhorší za posledních 500 let. Vyplývá to z údajů shromážděných týmem vědců z projektu InterSucho. Vědci z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR a Mendelovy univerzity v Brně zahrnuli do výpočtů nejen úhrn srážek, ale i výpar. Změny klimatu je vždy nutné sledovat v delším časovém měřítku. Okamžité výkyvy počasí (mimořádně chladný nebo deštivý rok) nemění celkový trend.  

Ano, je. I přehrady však mají negativní dopady, dokonce i produkují skleníkové plyny (metan z rozkládající se organické hmoty pod hladinou).Je třeba najít rovnováhu mezi různými druhy obnovitelné (bezuhlíkové) energie a vytvořit mix, který bude mít co nejmenší dopady na životní prostředí. Navíc mají přehrady i řadu dalších negativních dopadů na přírodu a ekologické funkce řeky.

Důležité je uvědomit si geografické souvislosti a časové měřítko. Ne každá řeka je napájena z ledovců. Dále jsou zde dva zásadní fakty, které ovlivňují průběh kolísání hladin řek v čase. Za prvé, množství vody na zemi je sice pořád stejné, v důsledku zvýšení průměrné teploty však atmosféra pojme větší množství vody v podobě vodní páry a ta voda pak na souši chybí. Za druhé, regulace řek a ztráta schopnosti krajiny zadržovat vodu způsobuje, že voda z krajiny rychleji odchází a zvyšuje se pravděpodobnost povodní střídaných delšími obdobími sucha. 

Ano, sucho vadí. Pokud bychom se bavili jen o pitné vodě, je obrovský rozdíl v nákladech na odsolování mořské vody v porovnání s čerpáním a čištěním vody sladké. Určitě by se vám nelíbilo platit za odběr pitné vody mnohonásobně více než dnes. Ale sucho znamená také nedostatek vody v půdě, nedostatek potravin, přeměnu krajiny v poušť. A tady už odsolování, doprava a distribuce vody získané z moře představuje ekonomicky zcela neúnosné řešení. 

Divoké řeky neznamenají automaticky řeky rychle proudící, s nebezpečnými peřejemi. Divoké, či lépe řečeno přirozené řeky se vyvíjejí podle charakteru krajiny, kterou protékají.  

Přirozené řeky a jejich nivy mají řadu funkcí, kterými slouží i člověku, a které u regulovaných řek musíme nedokonale a nákladně realizovat uměle. Tlumí povodně a sucha, čistí vodu, vytváří pestrou krajinu s bohatstvím rostlinných i živočišných druhů.  A přirozené řeky jsou navíc krásné.