Stručná charakteristika
Azbest je název pro skupinu přirozeně se vyskytujících minerálů tvořících dlouhá, oddělená a tenká vlákna. Jsou bez zápachu i chuti. Při narušení povrchu minerálu dochází k uvolňování jednotlivých vláken do okolního prostředí. Pro člověka je nebezpečná především jejich inhalace. Asbestová vlákna mechanicky poškozují dýchací cesty; od podráždění, k fibróze až k rakovině plic. V ČR je používání asbestu zakázáno, přesto se s těmito minerály setkáváme v řadě budov a materiálech vyrobených před současným zákazem.
Azbest je díky své vysoké odolnosti (teplo, chemické látky) a pevnosti v tahu těžen a používán především na produkci vůči teplu a tření odolných výrobků (stavebnictví). Zdrojem asbestu jsou průmyslové odpadní vody, do ovzduší se asbestová vlákna dostávají opotřebováním výrobků obsahující asbest. Díky své malé velikosti jsou jednotlivá vlákna schopna v atmosféře cestovat na velké vzdálenosti. Azbest je nerozpustný a v životním prostředí perzistentní. Po čase dochází k jeho sedimentaci a rozpadu na malé částečky.
Podrobná charakteristika
Azbest je název pro skupinu šesti různých fibrózních materiálů (amosit, chryzotil, krokydolit, a fibrózní druhy tremolitu, actinolitu a antofylitu), které se přirozeně vyskytují v životním prostředí. Neazbestové (nefibrózní) formy tremolitu, aktinolitu a antofylitu se také v přírodě vyskytují. Nejčastějším druhem nerostu je bíle zbarvený chryzotil, další mohou být modré (krokydolit), šedé (antofylit) nebo hnědé (amosit). Tyto nerosty nemají žádný charakteristický zápach ani chuť. Azbest se může v některých oblastech přirozeně vyskytovat v půdě a horninách. Jeho vlákna jsou odolná vůči teplu a většině chemických látek. Pro tyto vlastnosti je azbest těžen a využíván k výrobě velké řady produktů, zejména stavebních materiálů, třecích výrobků a látek odolných vůči teplu.
Některé negativní dopady azbestu na lidské zdraví jsou známy poměrně dlouhou dobu. Již v roce 1898 byla před britský parlament předložena zpáva o "Zlých následcích azbestového prachu", zabývající se zejména prostředím továren, kde se azbest používal. V roce 1926 byl v USA pro změnu uznán poprvé v historii právní nárok na kompenzaci továrnímu dělníkovi, který utrpěl újmu na zdraví ve spojitosti s působením azbestu.
V současnosti je ve většině zemí výroba a spotřeba asbestu silně regulována, nebo zakázána. V České republice je používání azbestu regulováno zákonem o chemických látkách (uvádění do oběhu, na trh nebo používání asbestových vláken je zakázáno). Na asbest pamatuje i zákoník práce, který práci s asbestem zakazuje s výjimkou výzkumných a analytických prací, likvidace nepotřebných zásob azbestu, odpadů a zařízení obsahujících azbest a prací při jeho zneškodňování.
Účinky na zdraví lidí a zvířat
Lidé jsou působení azbestu vystaveni nejpravděpodobněji vdechováním azbestových vláken rozptýlených ve vzduchu. Tato vlákna mohou pocházet z přírodních odkryvů azbestu anebo z umělých produktů jako je izolace budov, stropy či podlahy, střešní tašky, cement a brzdy. Ale tyto výrobky neobsahují azbest vždy. Nízké hodnoty azbestu, které nejsou zdraví škodlivé, je možné nalézt skoro v každém vzorku vzduchu. Např. ve venkovských oblastech se obvykle nachází kolem 0,03-3 vláken na m3 venkovního vzduchu. Krychlový metr přibližně odpovídá objemu vzduchu, jaký člověk nadýchá za 1 hodinu. Vyšší hodnoty bývají naměřeny ve městech, kde může být 2-300 vláken na m3. Největší riziko hrozí lidem, kteří s azbestem pracují (např. v dolech, při výrobě izolací nebo brzdových mechanismů do aut) a nejsou dostatečně chráněni. V takových případech jsou vystaveni ještě mnohem vyšším hodnotám azbestových částic ve vzduchu (např. v řádech tisíců vláken na m3 i víc - v závislosti na situaci).
Další možností expozice lidí vůči azbestu je konzumace vláken spolu s vodou. Azbest není ve vodě rozpustný, ale může se do ní dostat v důsledku eroze z přírodních nalezišť, z úložišť azbestového odpadu, z trubek, jimiž v cementárnách proudí pitná voda, nebo z filtrování přes filtry obsahující azbest. Ve většině zásobáren vody v USA jsou koncentrace pod 1 milion vláken na litr, ale v některých místech obsahují vzorky vody 10-300 milionů vláken na litr i více.
V případě vdechování azbestových vláken do plic se jich část usadí ve vzduchových pasážích a v buňkách, jimiž jsou plíce tvořeny. Většina vláken je z plic odnesena nebo se dostanou ve vykašlaném hlenu do krku a následně jsou spolknuty a dostávají se do žaludku. K tomu obvykle dochází v průběhu několika hodin, ale vlákna v dolní části plic se dostávají pryč pomaleji. Část se jich stále pohybuje v plicích po mnoho let, nebo se z těla nedostanou ven nikdy.
Dojde-li ke spolknutí azbestových vláken (ať už těch, která byla ve vodě anebo těch, která se nacházela v hlenu z plic), skoro všechna projdou během několika málo dní střevy a jsou vyloučena ve stolici. Malá část vláken ale může proniknout žaludeční nebo střevní stěnou a dostane se do krve. Některá se zachytí v jiných tkáních a některá jsou vyloučena v moči.
V případě kontaktu azbestových vláken a pokožky se jich přes ni do těla dostane jen velmi málo.
Informace o zdravotních účincích azbestu na lidi pocházejí především ze studií pojednávajících o případech, kdy byli lidé v minulosti vystaveni vysokým hodnotám azbestu na pracovišti. V plicích dělníků, kteří vdechovali azbest, se může vyvinout jakoby zjizvená tkáň, která je také v bláně kolem plic. Tato tkáň se při dýchání nerozpíná a nestahuje jako normální plicní tkáň, i když plíce obklopuje, a tím činí dýchání obtížným. Může tím být také snížen přítok krve do plic a v důsledku toho se zvětší srdce. Taková nemoc se nazývá azbestoza. Lidé takto postižení mají krátký dech, často doprovázený kašlem. Jde o závažné onemocnění, které může vést k zneschopnění až ke smrti lidí vystavených vysokým koncentracím azbestu. U lidí, na něž azbest působil při výkonu jejich povolání, bývají často pozorovány změny na membráně obklopující plíce. Stejné příznaky se objevují i u lidí žijících v místech s vysokými koncentracemi azbestu v okolním prostředí, ale dopady na funkci plic u nich nejsou tak závažné.
Azbest také způsobuje závažné rakovinné onemocnění, které se nazývá mesotheliom a které bývá občas mylně zaměňováno s rakovinou plic, i když i ta může být azbestem iniciována. V případě mesotheliomu vzniká rakovinné bujení na vnitřní výstelce dutiny hrudní, dutiny břišní a povrchu plic, zatímco pro rakovinu plic je typické zasažení jejich vnitřních částí. Dojde-li k zabodnutí ostrých azbestových vláken do kůže, může se pro změnu vytvořit tzv. "azbestová bradavice", což je nezhobný výrůstek, který vzniká zárůstem azbestových vláken do kůže.
Hodnoty azbestu ve vzduchu, které způsobují onemocnění plic, závisí na celé řadě faktorů, z nichž nedůležitější jsou tyto: 1) Jak dlouho trvalo vystavení člověka této látce, 2) Jak je to dlouho od začátku působení látky, 3) Zda je dotyčný kuřákem, protože interakce mezi cigaretovým kouřem a azbestem zvyšuje pravděpodobnost, že se objeví rakovina plic. Mezi vědci probíhá diskuse ohledně rozdílů v rozsahu nemoci způsobené vlákny rozdílného typu a velikosti. Některé z těchto rozdílů jsou způsobeny fyzickými a chemickými vlastnostmi různých typů vláken. Řada studií například tvrdí, že tremolit, amosit a zvláště krokydolit může být škodlivější než chryzotil. Ale nejvíce údajů svědčí o tom, že nejdůležitějším faktorem pro vznik rakoviny a mesotheliomu je velikost vlákna (jeho délka a průměr). Mnohé studie ukazují, že dlouhá vlákna (delší než 1 pětitisícina palce kdy 1 palec = cca 2,5 cm) jsou škodlivější než vlákna krátká (tj. kratší než 1 desetitisícina palce). Obecně lze říci, že vlákna o menším průměru nebo šířce souvisí s mesotheliomem, zatímco delší a širší vlákna způsobují především rakovinu plic.
Mezi zdravotní následky polykání azbestu patří zvýšená úmrtnost na rakovinu jícnu, žaludku a střev u lidí, kteří pili vodu obsahují azbestová vlákna, ačkoli je těžké určit, zda jsou tyto nemoci způsobeny azbestem nebo něčím jiným. U zvířat, jimž byly podány v potravě velmi vysoké dávky azbestu, nebyl zaznamenán větší počet úmrtí na rakovinu, ačkoli při jednom pokuse na krysách byly pozorovány nezhoubné nádory střev.
O tom, že negativní zdravotní vliv azbestu je skutečně značný svědčí např. statistika, která uvádí, že jen na území USA zemře na nemoci spojované s působením azbestu ročně asi 10 000 lidí.
Různé státní úřady zvážily důkazy o rakovinotvornosti azbestu. Úřad pro zdraví klasifikoval azbest jako známý karcinogen a Úřad na ochranu životního prostředí jako karcinogen působící na lidi. I přes probíhající diskusi o zdravotních účincích různých typů azbestových vláken jsou všechny formy azbestu klasifikovány jako látky způsobující rakovinu s prodlouženou latentní dobou mezi 10 a 40 lety, které mohou uběhnout mezi vystavením a propuknutím nemoci. Mezinárodní úřad pro výzkum rakoviny také považuje azbest za rakovinotvorný.
Hodnocení karcinogenity podle IARC
1 - karcinogenní pro lidiVýskyt v životním prostředí
Azbestová vlákna se nevypařují do ovzduší ani nejsou rozpustná ve vodě. Části vláken se však mohou do vzduchu či vody dostat z chátrajících přírodních úložišť a při používání uměle vyrobených azbestových výrobků. Malá vlákna a částečky obsahující tato vlákna pak mohou ve vzduchu přetrvat rozptýlené po dlouhou dobu a mohou se přemísťovat na dlouhé vzdálenosti pomocí větru nebo vodních proudů, než se usadí. Větší vlákna a částice mají tendenci usazovat se rychleji. Azbestová vlákna nemají schopnost pohybovat se v půdě. V životním prostředí se nerozpadají na další složky. Mohou proto v prostředí přetrvat po celá desetiletí i déle. Azbestová vlákna se mohou usazovat v tělech zvířat.
Vysoké koncentrace azbestu ve vzduchu se mohou vyskytovat v blízkosti azbestových dolů nebo továren zpracovávajících azbest. Na takových místech mohou být koncentace 200 vláken na m3 nebo více. Množství azbestových vláken ve vzduchu může být nadprůměrné také v okolí budov částečně postavených z azbestových stavebních materiálů, když jsou tyto budovy bourány nebo renovovány či se nacházejí poblíž skládky, na níž nebyl azbest řádně přikryt nebo jinak uložen, aby byl chráněn před erozí větrem.
Koncentrace azbestu ve vzduchu v uzavřených prostorách závisí na tom, zda byla tato látka použita k izolaci, zda se nachází ve stropech nebo podlahových krytinách nebo byla při budování interiéru použita za jinými účely. Záleží také na tom, jestli jsou azbestové materiály či součásti v dobrém stavu nebo jsou už v horším stavu a například se drolí. Koncentrace azbestu naměřené v bytech, domech, školách a dalších budovách, v nichž byl azbest použit, se pohybují mezi 0,7 až 6 000 vlákny na m3.
Limity pro ovzduší
1000 vláken/m-3 - jedná se limitní hodinovou koncentraci ve vnitřním prostředí pro azbestová a minerální vlákna o průměru menším než 3µm a délce vlákna ≥ 5 µm, kdy poměr délky a průměru vlákna je větší než 3:1. (zdroj: Vyhláška MZ č. 6/2002 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb.
Při hmotnostním toku emisí azbestu vyšším než 0,5 g/h nesmí být překročena hmotnostní koncentrace 0,1 mg/m3 azbestu látek v odpadním plynu. Při hmotnostním toku emisí azbestu 0,5 g/h a nižším, a pokud je zároveň průtok odpadního plynu nižší než 5000 m3/hod., se uplatní obecný emisní limit pro stanovenou skupinu 2.19. V případě, že ke zjišťování koncentrací azbestu je použito metody počítání vláken, platí přepočtový faktor stanovující, že počtu 2 000 000 definovaných vláken azbestu v objemu 1 m3 odpovídá hmotnostní koncentrace 0,1 mg/m3. Tento emisní limit platí pro koncentrace zjišťované na komíně, výduchu nebo výpusti ze zařízení pro omezování emisí u zdroje, na kterém je zpracováván azbest nebo produkty ho obsahující. U těchto zdrojů musí být zásadně instalováno zařízení pro omezování emisí azbestu. V okolí zdrojů, u kterých jsou prováděny činnosti uvedené v poznámce, platí emisní limit fugitivních emisí 1 000 definovaných vláken azbestu v objemu 1 m3 měřeno v místě na hranici pozemku umístění zdroje.
Ostatní limity
Legislativa Evropské unie popisuje probelmatiku azbestu, včetně nakládání s odpady obsahujícími azbest, za pomoci celé řady předpisů. Níže uvedený přehled legislativních opatření EU byl přejat ze zprávy "Nakládání s odpady obsahujímí azbest" od Národní referenční laboratoře a oddělení pro hygienu půdy a odpadů.
V roce 1983 byly zavedeny Směrnice rady Evropského společenství 477. EEC 1983 na ochranu zaměstnanců proti riziku expozice azbestu. Zakázána byla aplikace azbestu stříkáním, byly stanoveny maximální limity pro expozici a byla zavedena další preventivní opatření. V roce 1991 snížily nové Směrnice rady Evropského společenství 382. EEC 1991 maximální hladiny expozice na 0,6 f/ml (vláken/ml) pro chrysotil a 0,3 f/ml pro všechny ostatní formy azbestu.
V roce 1983 byla zveřejněna první omezení týkající se trhu s azbestem (Směrnice rady 478.EEC, 1983). Předpisy zakazují ( s několika výjimkami) prodej a používání krokydolitu a zavádějí povinné výstražné označení pro všechny produkty obsahující azbest. V roce 1985 a 1991 (Směrnice rady 610.EEC, 1985 a Směrnice komise 659.EC, 1991) byl tento zákaz rozšířen o použití všech ostatních amfibolů a 14 specifických případů chrysotilu.
Nakonec rozhodla Evropská komise v roce 1999 (Směrnice komise 77.EEC, 1999) o postupném odstranění veškerého využití azbestu a úplném zákazu všech jeho typů, tedy o postupu, který několik členských zemí přijalo již dříve.
Jedinou výjimkou ve všeobecném zákazu je chrysotil, jehož použití je povoleno v membránách stávajících chlorových elektrolyzačních aparatur (nové instalace chrysotilových membrán nejsou povoleny), a chrysotil vyskytující se přirozeně ve skalách či půdě, vzhledem k tomu, že nejde o „záměrné přidání“; vojenské použití chrysotilu je též povoleno.
V souladu s klasifikací IARC jsou všechny typy azbestu hodnoceny jako „Kategorie 1: karcinogeny“ a musí být označeny větou „Mohou způsobit rakovinu“ (Směrnice rady 548.EEC, 1967).
Rada Evropského společenství zavedla v roce 1987 Směrnice týkající se prevence a omezení znečištění životního prostředí, které zahrnují i kontrolu odpadu obsahujícího azbest (Směrnice rady 217.EEC, 1987). Rozhodnutím rady 2003/33/ES se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách podle článku 16 směrnice 1999/31/ES a její přílohy II.
Zpráva Národní referenční laboratoře a oddělení pro hygienu půdy a odpadů dále popisuje legislativní opatření týkající se nakládání s odpady obsahujícími azbest v ČR:
Česká republika zařadila azbest mezi prokázané karcinogeny pro člověka v r. 1984 (Směrnice MZ ČR – hlavního hygienika č. 64/1984 Sb.). Používání azbestových (i pouze chrysotilových) výrobků bylo omezeno pouze na případy, kdy nelze užít jiných materiálů. Byla zakázána aplikace azbestu nástřikem.
Od r. 1997 již nebyla povolována výroba azbestových materiálů, takže v nově stavěných budovách by se již azbest neměl vyskytovat ( ani v azbesto-cementových a jiných směsích). V roce 1999 vstoupil v platnost zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů. Součástí tohoto zákona byla příloha č.2, která definovala látky, jejichž dovoz, výroba a distribuce jsou v ČR zakázány. Sem byla zařazena amfibolová vlákna krokydolit, amosit, antofylit, aktinolit a tremolit.
Dnem vstupu ČR do Evropské unie platí zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška MŽP č. 221/2004 Sb., stanovuje seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno. V této vyhlášce je podrobně upravena i problematika azbestových materiálů.
Problematika azbestového odpadu je dále popsána v zákonu č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 188/2004 Sb., zákona č. 7/2005 Sb. a zákona č. 106/2005 Sb.
O azbestu se dále zmiňuje vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů, ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb.
Nakládání s azbestem respektive i s odpady, které obsahují azbest se zabývá také zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů v posledním znění.
V souvislosti s azbestem je třeba zmínit ještě další předpisy, jako je nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci a vyhláška MZ č. 6/2002 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb.
S účinností od 1. 1. 2005 zakazuje Směrnice EU č. 1999/77/ES použití veškerých druhů azbestu. Směrnice EU č. 2003/18/ES pak zcela zakazuje těžbu a zpracování azbestu.
Výstražné symboly
R věty
R 45 - Může vyvolat rakovinu, R 48/20/21/22 - Zdraví škodlivý: nebezpečí vážného poškození zdraví při dlouhodobé expozici vdechováním, stykem s kůží a požívánímS věty
S 45 - V případě nehody, nebo necítíte-li se dobře, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc (je-li možno, ukažte toto označení), S 53 - Zamezte expozici - před použitím si obstarejte speciální instrukceTabulka
Tabulka: Zařazení látky v seznamu látek pro integrovaný registr znečišťování dle Nařízení Evropského parlamenu a Rady (ES) č. 166/2006, dle Nařízení vlády č. 145/2008 Sb. a dle Nařízení vlády č. 450/2011 Sb.
| č. | číslo CAS | ohlašovaná látka | ohlašovací prahy v kg/rok | více informací | |||
|
A (ovzduší) |
B (voda) |
C (půda) |
D (odpady) |
o seznamu najdete | |||
| 81 | 1332-21-4 | azbest | 1 | 1 | 1 | 10 | zde |
Vysvětlivky:
A = ohlašovací práh pro emise do ovzduší
B = ohlašovací práh pro emise do vody a pro přenosy do vody
C = ohlašovací práh pro emise do půdy
D = ohlašovací práh pro přenosy v odpadech
Literatura
Toxicological Profile for Asbestos, August 1995 Update: Agency for Toxic Substances and Disease Registry;United States Public Health Service.
Odkazy
Profil azbestu na Wikipedii.
Informace o azbestu na stránkých ATSDR. The Agency for Toxic Substances and Disease Registry (ATSDR).
