Starosta Banja Luky připojil svůj podpis pod iniciativu "Obce bez přehrad". Tímto aktem se Banja Luka zavazuje, že žádnou koncesi nebo povolení k výstavbě přehrad nebo malých vodních elektráren na svém území bez předchozí konzultace s občany. Po červencovém zákazu nových koncesí pro malé vodní elektrárny ve Federaci Bosny a Hercegoviny [1] je přistoupení druhého největšího bosenského města k deklaraci dalším zásadním krokem k zachování přirozeného toku řek na západním Balkáně.
Starosta Draško Stanivuković vyjádřil politickou vůli naslouchat stále hlasitějšímu volání občanů, často pocházejí ze zranitelných komunit, kteří volají po ochraně řek před neuváženými zásahy. Na základě zkušeností s již realizovanými projekty vodních elektráren ekologové a místní obyvatelé již léta upozorňují, že malé vodní elektrárny způsobují škody přírodě, hospodářství i místním komunitám a přínosy plynoucí z jejich výstavby jsou pro stát a společnost malé nebo žádné.
„Podpis této deklarace je potvrzením strategického závazku města Banja Luka chránit přírodu a její zdroje, a především zachovat řeku Vrbas jako symbol našeho města. Každá stavba přehrady narušuje přirozený tok řeky a může zničit flóru a faunu. Proto musíme projevit odpovědnost a chránit to, co máme, zejména v době všeobecně nezodpovědného zacházení s přírodou,“ řekl Draško Stanivuković.
Jelena Ivanić z nevládní organizace Centrum pro životní prostředí připomněla, že město Banja Luka již dvakrát v letech 2005 a 2018 deklarovalo, že je proti výstavbě plánovaných velkých vodních elektráren na řece Vrbas. „Podpisem prohlášení Banjaluka opět ukázala své odhodlání chránit své řeky před škodlivými projekty, jako je výstavba malých vodních elektráren. Podle Územního plánu Republiky srbské je kaňon a soutěska Vrbasu plánována jako chráněná oblast a Centrum pro životní prostředí plánuje zahájit iniciativu za tento typ formální ochrany. Doufám, že se nám opět dostane podpory města při realizaci těchto plánů. Vyhlášením chráněné oblasti bychom řeku trvale ochránili,“ vysvětlila Ivanić.
V Bosně a Hercegovině je již v provozu 120 malých vodních elektráren a ohromující počet dalších 353 je plánovaných, nebo už ve výstavbě. Původní plány jsou ovšem nyní v rozporu s později vyhlášenou Deklarací na ochranu řek Bosny a Hercegoviny [2], kterou přijaly parlamenty obou federálních entit a která říká, že malé vodní elektrárny jsou škodlivé projekty a jejich realizace musí být zastavena.
Krok k zastavení těchto projektů učinil také nový zákon o obnovitelných zdrojích energie Republiky srbské Bosny a Hercegoviny přijatý letos v únoru, který již neposkytuje pobídky pro vodní elektrárny s výkonem nad 150 kW. V srpnu ve Federaci Bosny a Hercegoviny vstoupily v platnost změny zákona o elektřině ve Federaci. Změny pozastavují vydávání energetických povolení pro vodní elektrárny do 10 MW včetně a bez nich nelze tato zařízení legálně stavět. Oba zákony jsou nepochybně výsledkem předchozího úsilí a boje ekologických aktivistek a aktivistů [3], odborníků a místních komunit, které na vlastní kůži pocítily škody způsobené těmito hydroenergetickými projekty.
Spolu s městem Banja Luka se již připojilo deklaraci “Obce bez přehrad” celkem 13 obcí v Bosně a Hercegovině, čímž podpořily tuto iniciativu Koalice na ochranu řek Bosny a Hercegoviny. Iniciativa je součástí aktivit, které společně realizují Arnika, Koalice pro ochranu řek BiH a Centrum pro životní prostředí s podporou Programu transformační spolupráce České republiky (Transition Promotion Program).
Více informací o projektu naleznete na zde: https://arnika.org/zahranici/arnika-ve-svete/zeme/bosna-a-hercegovina
[1] Bosna a Hercegovina byla Daytonskou mírovou dohodou v roce 1995 rozdělena na dva celky: Republiku srbskou Bosny a Hercegoviny a Federaci Bosny a Hercegoviny. Obě entity jsou nezávislé ve většině správních agend a v zákonodárství (obě mají např. vlastní parlamenty), jednotné jsou ozbrojené síly, úřad prezidenta a zahraniční politika. V roce 1999 dodatečně vznikl samosprávný celek - okres Brčko.
[2] Úplné znění deklarace v bosenském jazyce najdete zde: https://czzs.org/wp-content/uploads/2020/03/DEKLARACIJA-O-ZASTITI-RIJEKA-ZAPADNOG-BALKANA.pdf.
[3] Příběh držitelky Goldmanovy ceny za ochranu životního prostředí Maidy Bilal, která vedla skupinu žen, jež 503 dní a nocí blokovala přístupovou cestu ke staveništi plánované přehrady na řece Kruštici, najdete zde: https://arnika.org/en/news/brave-woman-of-kruscica-won-bosnia-herzegovina-s-first-goldman-environmental-prize
