V Česku vyhodíme do směsného odpadu okolo 200 000 tun textilu ročně. To se dá přepočítat na asi 13 kg na osobu za rok. Pro představu je to jako bychom vyhodili 1 džíny každý týden. V porovnání s Evropou vyhazujeme zhruba polovinu množství, než je průměrem. Celosvětově se pak vyhodí okolo 92 milionů tun oblečení ročně. Představit si to můžete tak, že každou vteřinu se spálí nebo vyveze na skládku 1 kamion textilu.

Ideální je pokusit se oděv spravit a dále využít. Pokud si nevíte rady, doporučujeme nahlédnout do naší brožury s tipy na upcyklaci, která nabízí inspiraci pro další zpracování textilu – a to i bez nutnosti vlastnit šicí stroj. Další možností je využití poškozeného textilu například jako úklidového hadru. V některých případech však bývá množství nevyužitelného oblečení větší, než je možné takto spotřebovat.  V takovém případě je bohužel potřeba oblečení vyhodit do směsného odpadu. Do kontejnerů na textil, které obvykle spravují charitativní organizace, již tyto kusy nepatří – takové oblečení není pro další využití vhodné a jeho likvidace představuje pro neziskové organizace finanční zátěž. Obce mají sice od letošního roku 2025 povinnost zajišťovat také sběr odpadního textilu, nejen toho dále využitelného, avšak současný systém zatím ještě není plně funkční a kontejnery na odpadní, dále nevyužitelný textil stále ještě nejsou běžně dostupné. Dopřejme proto novému systému čas, než se plně ustálí a dojde k rozšíření recyklačních kapacit v České republice tak, abychom kromě textilu v dobrém stavu mohli do kontejnerů vyhazovat také textil, který už dále využitelný není.

Ano, doplňky jako boty a kabelky můžete vložit do textilního kontejneru. Důležité je, aby boty byly v páru, čisté a vše pěkně zabalené v tašce.

Než na sběrný dvůr s textilem vyrazíte, zjistěte si předem, zda v něm mají i kontejner na textil. Textilní kontejnery fungují hlavně jako sběr použitelného textilu, který lze darovat či prodat. Jeho recyklace je ale nepravděpodobná. Od roku 2025 mají obce povinnost textil od občanů vybírat samostatně. Obce, které tyto kontejnery nemají dostupné na ulici je nejspíš umístí na sběrné dvory.

Špinavý (nevypraný) textil se nehodí ani k darování ani k recyklaci. Tento materiál patří do směsného odpadu.

Jednoduchá otázka, ale složitější odpověď. Textilní průmysl má mnohem víc negativních dopadů, než se na první pohled může zdát. Textil od veřejnosti je vícedruhový a těžko se v něm identifikují konkrétní materiály, a proto není vhodný k recyklaci. Mnohem lépe se recyklují zbytky z výroby, kdy výrobci znají přesné složení a dokážou tak přesně popsat vlastnosti výstupního recyklátu. Produkce textilu v posledních letech prudce roste a za navýšením stojí hlavně produkty z polyesteru, což je plastové vlákno, takže se jedná o plastový odpad. Odpad ale nevzniká jen na konci životního cyklu oblečení. Už během výroby vzniká velké množství odpadu, spočívající v únicích mikroplastů nebo velké spotřebě chemikálií, které končí v odpadních vodách, tedy jsou druhotným odpadem. Věděli jste, že na výrobu 1 kg oblečení je potřeba 1 kg chemikálií? A závěrem, zdrojem textilního odpadu není jen obnošené oblečení, ale také to neprodané. Mnoho značek likviduje neprodané zboží (často ho spaluje ve spalovnách), aby mohly nabízet stále nové a nové oblečení, popřípadě vůbec nenabízí oblečení se slevou, aby si udrželi lukrativnost značky. Tyto praktiky by ale měly brzy skončit. Nová směrnice o ekodesignuEvropského parlamentu a Rady Evropské unie 2024/1781 mimo jiné likvidaci neprodaného zboží zakazuje s účinností od poloviny roku 2026. Pokud vás téma rychlé módy zajímá, přečtěte si naši brožuru Rychle vyrobeno, rychle vyhozeno, kde se jí věnujeme podrobněji.

Máte-li v plánu oblečení věnovat do textilních kontejnerů, vyswapovat (vyměnit na společenské akci) či donést do second handu, je potřeba aby oblečení bylo vyprané, bez dírek a bez defektů, jako je např. chybějící knoflík či nefunkční zip. Neziskové organizace mají mnoho práce s redistribucí a tříděním jako takovým a není v ničích silách oblečení opravovat, stejně jako nikdo nepotřebuje oblečení “na donošení”. Zkuste si proto nejdříve odpovědět na jednoduchou otázku - věnovala bych oblečení v takovémto stavu blízké osobě?

Kontejnery na textil v sobě spojují ekologickou a charitativní činnost. Oblečení se třídí do kategorií pro darování potřebným, k prodeji, k recyklaci a na vyhození. Vyškolit člověka, který dokáže oblečení v textilním kontejneru dobře vytřídit trvá i 3 roky. Všechno třídění probíhá ručně. Nedílnou součástí je zmíněný prodej, ze kterého organizace čerpají finance na svůj provoz, dotace totiž obvykle veškeré náklady nepokrývají.

Nejšetrnější a nejefektivnější přístup k oblečení, potažmo ke spotřebnímu zboží obecně, je co nejdelší používání. Proto když už daný kousek nechceme z jakéhokoliv důvodu používat, ale je stále funkční a pěkný, nejlepší variantou, jak se ho zbavit je opětovné použití - tedy že daný kousek někomu darujete, prodáte nebo vyměníte. Recyklace je proces, kdy se textilie nadrtí a dále zpracovávají, mění se jejich účel z oblečení např. na izolace, stavební prvky, pohledové desky atd Jde tedy téměř vždy o “"downcycling”, tedy o proces, při kterém se kvalita a užitná hodnota recyklovaného materiálu s každým dalším cyklem snižuje.

Existuje webová stránka www.goodonyou.com, kde najdete hodnocení jednotlivých značek, můžete si tak svou oblíbenou vyhledat a zjistit si o ní víc. Nápovědou by mohly být i obchody, které udržitelnou módu prodávají - inspiraci můžete najít třeba u Etik Butik, Fresh Labels nebo Green Butik. Více značek najdete na webu magazínu Slow femme, který se tomuto tématu dlouhodobě věnuje.