Na březích Mrtvého moře se tento týden schází představitelé vlád a experti z celého světa na schůzce Přípravného výboru Minamatské úmluvy (1) o rtuti. Zásadním tématem jednání, kterých se účastní i předseda Arniky Jindřich Petrlík, je budoucnost míst již dříve znečištěných rtutí. Bez vyčištění těchto starých zátěží se svět nikdy nezbaví vážných zdrojů trvalé kontaminace životního prostředí. Tento problém se zcela konkrétně dotýká i životního prostředí v ČR. Neblahým příkladem je nedořešená zátěž ze staré amalgámové elektrolýzy ve Spolaně Neratovice nebo kontaminace ryb ve vodní nádrži Skalka u Chebu.
Zástupci vlád jsou si sice problému kontaminovaných míst vědomi, současně se jim ale nechce investovat peníze do vyčištění těchto zátěží. Ze stejného důvodu se zatím neměli ani k tomu, aby zadali zpracování příručky pro ty země, které chtějí svoje kontaminovaná místa alespoň zmapovat. Pro rozvojové země to není jednoduchý úkol, protože v nich nesídlí firmy a konzultanti provádějící čištění starých ekologických zátěží.
„Proč k financování nepřimět průmyslové společnosti, které kontaminaci způsobily?“ ptá se Jindřich Petrlík z Arniky (2), kterýv konferenčním centru u Mrtvého moře přednesl prezentaci o místech kontaminovaných rtutí. „To je ale problém, jehož řešení už představitelé vlád propásli, když dojednávali text úmluvy. Pořád však mohou udělat alespoň to minimum, že na této schůzce přijmou pomoc od nevládních organizací v podobě návrhu Průvodce pro identifikaci, management a vyčištění míst kontaminovaných rtutí. Připravila ho síť nevládních organizací IPEN s cílem dosáhnout alespoň nějakého pokroku při jednání o kontaminovaných místech v rámci Minamatské úmluvy. Je to samozřejmě malý krůček, ve srovnání s vyčištěním kontaminovaných míst, ale musí se jím začít,“ dodává Petrlík.
Tohoto průvodce prezentoval na speciální schůzce v konferenčním centru u Mrtvého moře jeho autor Lee Bell, odborný poradce mezinárodní sítě IPEN. Jindřich Petrlík pak dokumentoval příklady míst kontaminovaných rtutí, která zkoumala Arnika v Kazachstánu, Albánii i mnoha dalších zemích.
Petrlík poukázal i na letitý problém s kontaminací ryb rtutí ve vodní nádrži Skalka u Chebu. Ryby v nádrži kontaminovaly úniky rtuti z chemického provozu v německém Marktredwitz, kde se používala rtuť na výrobu pesticidu od roku 1907 do roku 1985. Samotná továrna už je od rtuti vyčištěná, ale rtuť zůstává v sedimentech říčky Reslavy a postupně se stále uvolňuje a přenáší do nádrže Skalka.
Tento případ dokumentuje fakt, že místa kontaminovaná rtutí ovlivňují kvalitu ryb na lokalitách desítky kilometrů vzdálených od původního místa kontaminace. Stejným případem je i Intumakská přehrada v Kazachstánu, která je zhruba sedmdesát kilometrů daleko od staré výroby acetaldehydu v Temirtau na řece Nura. Arnika zde odebírala vzorky v rámci společného projektu s kazachstánskými nevládními organizacemi Ekomuzeum a CINEST v letech 2012 – 2014. A zjistila podobně závažnou kontaminaci ryb rtutí. Problém je o to závažnější, že kazašští rybáři ryby sami konzumují nebo prodávají mnohem častěji, než je obvyklé v Česku. Na stejný problém narazíme i v okolí Vlory v Albánii, což bylo třetí místo, o kterém Petrlík ve své prezentaci hovořil a které Arnika pomáhala zmapovat.
Trvalým problémem, na který Arnika dlouhodobě upozorňuje, jsou i opakované nálezy výrazně zvýšené koncentrace rtuti v rybách z Labe pod podnikem Spolana Neratovice. Důvodem je mimo jiné zatím nedořešená ekologická zátěž ze staré amalgámové elektrolýzy tamního provozu.
Poznámky:
(1) Podrobnosti o Minamatské úmluvě naleznete na stránkách http://arnika.org/mezinarodni-umluvy-o-rtuti
(2) Program toxické látky a odpady Arniky se v roce 2010 stal koordinačním centrem pracovní skupiny pro těžké kovy spadajcí pod Mezinárodní síť pro eliminaci perzistentních organických látek (IPEN). http://arnika.org/pracovni-skupina-ipenu-pro-tezke-kovy
