Každý je zná. Satelitní městečka na okrajích Prahy, kde stojí různobarevné rodinné domky vyrovnané podél nových silnic. Jak se v satelitech žije lidem, jaký mají dopad na životní prostředí, ale třeba i na infrastrukturu města a jeho fungování? Právě tím se budou zabývat dva šestadvacetičlenné týmy studentů z dvaceti zemí světa, které do Prahy vysílá nizozemská Universita Wageningen ve spolupráci se sdružením Arnika a za podpory Zemědělské kanceláře Velvyslanectví Nizozemského království v ČR.
Ve výjimečném projektu budou studenti zkoumat i plánovanou výstavbu a satelity schvalované formou mimořádných změn územního plánu. Arnika věří, že studie pomůže definovat vizi rozvoje hlavního města.
„Satelitní výstavba je jedním z nejzávažnějších problémů evropských měst. Je synonymem plýtvání krajinným prostorem, které stírá rozdíl mezi městem a venkovskou krajinou. Vzniká tak nekoncepční hybridní struktura s nedomyšlenými krajinnými i sociálními vazbami. Ubývá cenná zemědělská půda jako důležitý zdroj naší budoucí obživy. Satelitní zástavba navíc generuje enormní automobilový provoz, neboť zpravidla chybí kvalitní spojení veřejnou dopravou a další vybavenost takovýchto sídel. V neposlední době způsobuje většina satelitů odcizení. Lidé se v nich uzavírají do svých domů a oplocených zahrad. Není to ani živé město, ani tradiční vesnice,“ vysvětluje Jakub Esterka ze sdružení Arnika.
Satelity začaly vyrůstat na okrajích Prahy brzy po politickém převratu v roce 1989 jako projev touhy lidí po vlastním domě a chuti uniknout z nevyhovujících paneláků nebo příliš rušného centra. Dodnes však neexistuje žádná celoměstská koncepce ani vyhodnocení vlivu satelitní výstavby na životní prostředí a sociální vztahy. Obojí je však mimořádně aktuální. V rámci změn územního plánu bude pražské zastupitelstvo brzy rozhodovat o povolení další satelitní výstavby na stovkách hektarů půdy. Vznik dalších satelitů předpokládá také nový územní plán.
„Pro studenty managementu životního prostředí ve městech je workshop v Praze klíčovou součástí akademického vzdělání. Naučí se vypořádávat s komplexními problémy měst na příkladu ze života. Mezinárodní tým složený z budoucích specialistů v různých oborech bude pracovat v mnohem větší časové tísni, než jakou zažívají při běžné výuce,“ říká vedoucí výzkumu Bas van Vliet z Univerzity Wageningen. „Ačkoliv suburbanizace je celosvětovým fenoménem, v kontextu Prahy je výzkum zaměřený tímto směrem obzvláště velkou výzvou,“ dodal Bas van Vliet.
Při svém výzkumu využívají studenti unikátní metodu, kdy každý z nich pracuje v týmu zaměřeném na konkrétní území Prahy a současně v expertním týmu složeném z kolegů vzdělaných ve stejném oboru. Expertní skupiny se zaměřují na ekosystémové služby, technologie a infrastrukturu, analýzu zúčastněných stran, územní plánování a rozhodovací procesy. Do Prahy přijíždí tým z Wageningenu již počtvrté (1). Novinkou letošního roku je, že na práci se budou podílet dvě skupiny studentů, z nichž každá stráví v Praze čtrnáct dní. První skupina se zaměří na centrální zastavěné části Prahy a jejich zvažovanou i potenciální další zástavbu. Na jejich práci pak naváže druhá část studentů, kteří se budou věnovat výstavbě v okrajových částech Prahy (2).
Z místa své domovské univerzity mohou studenti do Prahy přivézt zajímavou inspiraci. Pečlivost územního plánování městských i příměstských oblastí v Nizozemí je vyhlášená. V okolí velkých měst vznikala důkladně plánovaná nová předměstí již od začátku 20. století. Také v posledních dekádách byla postavena řada rozsáhlých čtvrtí poskytujících domov až sto tisícům lidí, které rozšiřují velká města jako je Utrecht, Nijmegen, Haag či Almere. Nizozemští urbanisté nicméně věnují značnou pozornost přestavbám měst, využití brownfields a přístavních oblastí k tomu, aby přilákali obyvatelstvo z periferií zpět do center. To se děje zejména v Rotterdamu, Amsterdamu a Haagu. V mnoha případech je hlavní silou pohánějící tyto inovativní rozvojové projekty snaha o udržitelný rozvoj.
Zatímco územní plánování má také v České republice dlouhou tradici, Praha trpí ve srovnání s nizozemskými městy zejména nahodilostí výstavby. „Satelity se povolují zpravidla tam, kde ji prosazuje silný developer, nikoliv tam, kde by byla logická z hlediska rozvoje města,“ říká Martin Skalský ze sdružení Arnika. „Pozemkoví spekulanti skupují levně zemědělskou půdu a následně prosadí její přeměnu na stavební parcely. Podle naší analýzy se tím různé osoby mohou obohatit o desítky miliard,“ dodává Skalský (3).
Projekt trvá celkem devět týdnů, z nichž studenti stráví v Praze dvakrát 14 dní. První studentský tým začne v Praze pracovat 23. května. Od pondělí 6.června naváže na jeho práci druhá část studentů a 16. června představí předběžné výsledky společného výzkumu novinářům, odborníkům, pracovníkům státní správy a komunálním politikům. Studenti poté zpracují své poznatky do výsledné studie, kterou Arnika vydá ve formě tištěné publikace.
Poznámky:
(1) Arnika spolupracuje s Univerzitou Wageningen dlouhodobě. V předchozích třech letech se studentské týmy věnovaly zeleni, brownfields v areálech čtyř pražských nádražích a hospodaření s vodou.
(2) Pro letošní výzkum bylo vybráno deset částí Prahy, které procházejí nebo v nejbližší době mají projít výraznou přeměnou: z centrálních částí Prahy je to historické centrum Prahy (Praha 1), Žižkov, Háje, Dejvice, Vysočany a z okrajových oblastí Praha Benice, Horní Počernice, Libuš-Písnice, Stodůlky-Třebonice a Vinoř.
(3) Výzkum Arniky, kolik hektarů zabírají změny územního plánu, kolik miliard se dalo vydělat na převodech půdy je k dispozici zde:
Odkaz na studii, kolik půdy mizí v ČR kvůli výstavbě
http://www.mzp.cz/cz/articles_091123_Zemedelec
Informace o předchozích výzkumech Univerzity Wageningen v Praze najdete na webu www.arnika.org/vyzkum
