Ve spolupráci s arménskou organizací AWHHE a informačním portálem Ecolur prosazuje Arnika právo místních účinně ovlivnit způsob těžby barevných kovů. Ta je totiž příčinou obrovského znečištění předně vody a půdy. Lidé žijící v blízkém okolí dolů jsou pak zhusta obětmi tamní činnosti a nemají možnost situaci zvrátit.
Pomoci Arménům zapojovat se do rozhodování o těžbě barevných kovů, zmapovat míru a příčiny s ní souvisejícího znečištění a snížit tak výskyt jedovatých chemikálií - to jsou hlavní cíle projektu, který Arnika zahájila s dvěma tamními nevládními organizacemi.
Jednou z nich je sdružení Arménských žen pro zdraví a zdravé životní prostředí (Armenian Women for Health and Healthy Environment; AWHHE). Podle ředitelky organizace Eleny Manvelyan místním komunitám nejvíc pomohou odborné zkušenosti s . “Lidé i v odlehlých vesnicích jsou velmi aktivní. To co nejvíc potřebují je vědecká činnost, analýzy, které by jim daly do rukou tvrdá data, a následně pomoct s jejich využitím v rozhodovacích procesech,” popisuje Manvelyan přínos Arniky do tohoto projektu.
Měď, molybden a zlato
Hlavní činnost česko-arménské spolupráce bude probíhat kolem dvou dolů na měď a molybden nedaleko měst Teghut a Akthala v provincii Lorri na severu země. “Budeme zjišťovat, jak vážné je znečištění odpadních kalů z těžby, jakým způsobem se v nich obsažené těžké kovy dostávají do okolního prostředí a jak tuto kalamitu napravit,” prozrazuje plány organizací Nikol Krejčová z Arniky.
Kromě uvedených lokalit se zaměří také na blízkou továrnu na měď ve městě Alaverdi. Posledním sledovaným místem bude zlatý důl Sotk na jihovýchodním cípu unikátního horského jezera Sevan, které je i díky své rozloze životně důležité pro celý region.
Zásadním problémem v celé věci jsou odkaliště, kde se akumulují kaly z těžby “obohacené” nejčastěji o kadmium, arsen nebo olovo. “Z těchto jedovatých odkališť pak mohou prosakovat těžké kovy přímo do okolních pastvin a polí, protože se nikdo neobtěžoval s jejich izolací,” poukazuje na krátkozraké jednání Jindřich Petrlík, odborník Arniky na toxické látky. Z odkališť navíc vyvěrají potoky a říčky, které následně kontaminují vodu ve větších řekách. Tu přitom místní zemědělci využívají k zavlažování polí nebo při chovu zvířat.
“Lidé mnohdy ani nevědí, jak nebezpečnou potravu sami sobě a své rodině kvůli využívání znečištěné vody předkládají,” líčí Nikol Krejčová zjištění z únorové výpravy. “Cesty za místními jsou tím nejlepším způsobem, jak získat úplnou představu o rozsahu celého problému a dopadu těžby na obyčejného člověka. Chceme, aby jim náš výzkum pomohl žít mnohem zdravěji” dodává.
FOTOGALERIE: Arménii sužuje těžba barevných kovů
Získávání kovů představuje pro Arménii nezanedbatelnou součást její ekonomiky. V loňském roce vyprodukoval těžební průmysl bezmála sedm a půl miliardy korun, což představuje více než tři procenta tamního HDP. Výnosy z těžby přitom každoročně rostou (v roce 2017 to bylo podle zprávy Statistického výboru Arménské republiky o 14,5 %). Veškerá extrakce surovin však probíhá bez zohledňování jejích důsledků a dopadů na blízké, ale i vzdálenější okolí.
V Arménii jsme působili už v letech 2010 a 2011. Tehdy jsme právě s AWHHE pracovali na snížení zátěže toxickými pesticidy, včetně DDT, způsobenou postupy v dobách Sovětského svazu. Zmapováním a předložením vědecky podložených dat se nám podařilo doložit skutečnou míru zamoření a dát tak tamním lidem do ruky tvrdé argumenty ve sporech s úřady.
