Centrum pro podporu občanů se každoročně zabývá desítkami případů kácení stromů, ať už pod záminkou údržby silnic, estetických zásahů nebo kvůli nové výstavbě (4). Podle právního experta Arniky Lukáše Matějky je zákon o ochraně přírody a krajiny z roku 1992 pro dnešní podmínky již zastaralý a potřebuje změny. „Ke kácení je sice nutné povolení obecního úřadu, nicméně zákon úředníky nijak nenutí k ochraně zeleně. Výsledkem je situace, kdy je povolení vydáno téměř vždy a z posuzování, zda je kácení skutečně nezbytné, se stává pouhá formalita“, vysvětlil právník.
Arnika připravuje návrhy ke změně zákona, který chce spolu s peticí předat Ministerstvu životního prostředí a parlamentu. Lidé se mohou k petici připojovat na petičních stáncích a dalších akcích pořádaných Arnikou, případně na internetové stránce http://obcan.arnika.org/petice.
Účast v petičním výboru přijala zpěvačka Hana Hegerová, Hana a Petr Ulrychovi ze skupiny Javory, Jan Pokorný z Ústavu systémové biologie a ekologie Akademie věd ČR v Třeboni, děkan Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně Petr Kučera, herečka Luba Skořepová, dětská lékařka z Ostravy Eva Schallerová, spisovatelka Marie Hrušková a moderátor Přemek Podlaha.
Podle děkana Petra Kučery není zachování stromů a zejména alejí jen otázkou ochrany přírody. „Česká krajina je nepředstavitelná bez typických alejí, které jsou její součástí už po mnoho staletí. A naší zodpovědností je tento kulturní charakter krajiny zachovat i pro další generace jinak, než jen na obrazech či fotografiích“, podotýká Petr Kučera. Návrh Arniky na změnu zákona vítá Česká inspekce životního prostředí, která eviduje rok od roku vyšší počet podnětů veřejnosti, aby zabránila zamýšlenému kácení alejí, parkové zeleně a dalších stromů, které k tomu místní úřady formálně schválily. „Určité nejasnosti a nedotaženosti v platné právní úpravě mají ve spojení s častými vadami při jejím používání za následek nedůvodné, necitlivé kácení, kterému může ČIŽP zabránit jen v jednotlivých případech, nikoli obecně,“ uvádí k tomu vedoucí právního odboru ředitelství České inspekce životního prostředí Jitka Jelínková.
Vedle děravé legislativy je příčinou nadměrného kácení i absence nezávislých odborných posudků a nedostatečná kompetence úředníků, kteří o kácení rozhodují. Požadavky nové petice proto chápe také vedoucí odboru životního prostředí jihlavského magistrátu Katarína Ruschková. „Rozhodování o povolení kácení dřeviny nemusí vždy končit vydáním souhlasného rozhodnutí, především je důležité věc opravdu objektivně posoudit ve všech souvislostech. Rozhodnutí může kácení nepovolit,“ zdůrazňuje Katarína Ruschková s tím, že v opodstatněných případech musí být nařízena náhradní výsadba, případně finanční náhrada ekologické újmy, použitá na novou výsadbu. „Prioritou by však mělo být vždy zachování zeleně v místě, kde ji dnes máme,“ dodává.
Vědomí si nezbytnosti nové výsadby stromů přimělo v roce 2004 vedení obce Slavičky k přijetí programu obnovy zeleně pro celé území obce. „V minulosti zde byly vysázeny stromy podél cest, v alejích i jednotlivě, za posledních několik let byly však káceny bez náhrady, případně byly zvoleny nevhodné druhy stromů,“, vysvětluje starosta obce Slavičky Jiří Válal. Za uplynulé 4 roky tu vysázeli více než 1500 stromů mimo lesy a na 400 keřů. „Velmi důležitá je domluva s majiteli a nájemci pozemků o vhodném umístění a volbě druhu zeleně. Není to vždy jednoduché, ale je to nutné, protože bez stromů je příroda chudá“.
Poznámky:
(1) Text petice spolu s možností připojit svůj podpis: /petice/zachranme-stromy
(2) Vysvětlení požadavků petice:
- Nezávisle posuzovat hodnotu stromů - v případě kácení významných stromů je nutno zavést povinné odborné posudky. Odborně způsobilá osoba mimo jiné vyčíslí, k jaké ekologické újmě by kácením došlo.
Ve většině případů musí dnes ke kácení dřevin rostoucích mimo les vydat povolení příslušný orgán ochrany přírody, což je v zásadě obecní (městský) úřad. O povolení ke kácení může požádat pouze vlastník pozemku nebo nájemce pozemku se souhlasem vlastníka. Podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, může úřad vydat povolení ke kácení pouze ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Zákon o ochraně přírody ani prováděcí vyhláška k němu dnes neříká, jak „moc“ závažný má být důvod a jak přesně se hodnotí význam stromů. Většina úřadů dnes nezaměstnává dendrology, ani jejich úředníci nejsou speciálně proškoleni pro odhady významu dřevin z hlediska kulturního a přírodního. Povolovací praxe se tak pohybuje od případů, kdy starosta malé obce v roli úředníka sám posoudí závažnost kácení i zdravotní stav stromů, až po případy zejm. magistrátů statutárních měst, které v případě kácení většího počtu stromů nařídí znalecký posudek, jenž přesně popíše stav stromů a určí jejich celospolečenskou hodnotu převedenou na peníze. Zákon (správní řád) každopádně říká, že je nutné zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Posouzení významu dřevin je důležité jednak k posouzení pravdivosti a závažnosti žadatelem uváděných důvodů pro kácení, jednak se z hodnoty stromů a keřů odvozuje výše náhradní výsadby. Již dnes „uvědomělé“ úřady sami ve sporných případech nebo na žádost dalších účastníků řízení (sousedé, nevládní organizace) objednávají na své náklady posudky soudních znalců z oboru dendrologie, anebo využívají služeb odborné státní Agentury ochrany přírody a krajiny. Ti jsou zároveň schopní vyčíslit tzv. ekologickou újmu, která pokácením vznikne. Sama Agentura navíc zpracovala volně dostupný počítačový program na oceňování zeleně rostoucích mimo les, jehož využívání není úřady doporučováno ani metodickými pokyny. Takto rozdílná praxe při hodnocení dřevin je nespravedlivá vůči jednotlivým žadatelům a především vede ke zbytečnému kácení, jak dokazuje výroční zpráva České inspekce životního prostředí (http://www.cizp.cz/(i15jof45dy0of4jo02n32l55)/zdroj.aspx?typ=4&Id=2023&sh=2033859198). Řešením je buď stanovit povinné vyhodnocení stromů většího významu (velikost, plocha, počet) až během řízení, anebo opatření určitého posudku majitelem stromu již ve fázi žádosti o kácení. Úřad nebo majitel by mohli oslovit odborně způsobilou osobu, jejíž znalosti a nezávislost by garantovalo Ministerstvo životního prostředí (podobně, jak to již dnes funguje pro další oblasti ochrany životního prostředí). - Rozhodovat o kácení objektivně - malé úřady nemají dost vyškolených úředníků. Obce rozhodující o vlastních parcích jsou zas ve střetu zájmů. Kompetence by se měly převést na větší obce a sousední úřady.
Podle Výroční zprávy za rok 2007 provedla Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která je dozorovým orgánem pro oblast ochrany přírody, 128 kontrol městských a obecních úřadů. Kontroly byly zaměřeny především na dodržování zákonných požadavků souvisejících s povolováním kácení dřevin. Přibližně polovina kontrol prokázala poměrně závažné nedostatky, zejména u malých obecních úřadů. Nebývá uložena kompenzační povinnost náhradních výsadeb, pokud je uložena, tak není uveden pozemek a termín, do kdy je výsadbu nutno provést a opatření je tak nevymahatelné. Odůvodnění povolení ke kácení jsou často velice vágní, neodpovídají zákonné povinnosti povolit kácení pouze za daných přesně specifikovaných okolností (zdravotní strav dřevin, akutní ohrožení bezpečnosti apod.). V rozporu se zákonem na ochranu přírody a krajiny je někdy povoleno kácení pouze ústně, např. po projednání komisí pro životní prostředí. Podle informací z obecních úřadů citelně chybí výraznější metodické vedení ze strany nadřízených orgánů, proto inspektoři ČIŽP poskytují na místě odbornou podporu a doporučují opatření vedoucí k nápravě stavu. V případě kácení stromů, které vlastní sama obec či město dochází ke dvěma typům problémů. Na malých obcích starosta běžně vystupuje v dvojjediné roli – jako zástupce obce, tedy vlastníka stromů a žadatele o povolení kácení, dále jako oprávněná úřední osoba obecního úřadu, který kácení povoluje. Veškeré úřadování se pak odbude v hlavě starosty, někdy i doslova bez vykonání všech oficiálních procedur. V případě měst je pak zřetelný tlak na úředníky městského úřadu ze strany vedení města, tedy zaměstnavatele, aby rozhodovali v souladu se zájmy města, ať již je žadatelem samotné město, či jde o podnikatelský záměr podporovaný radnicí.
V současné době vykonávají agendu související s kácením dřevin všechny obecní úřady (tzv. úřady obcí I. stupně či typu), tj. všech 6 390 obecních úřadů v ČR. Tedy včetně těch, kde úřad tvoří jediná osoba - neuvolněný starosta vykonávající další správní činnosti vedle svého zaměstnání. Usnesení vlády č. 238 z března 2004, které reagovalo na analýzu působností vykonávaných orgány územních samosprávných celků, nařídilo Ministerstvu životního prostředí připravit jednotnou právní úpravu problematiky kácení dřevin. Jako možnou změnu navrhlo právě převedení kompetencí na obce s rozšířenou působností (obecní úřady obcí III. stupně) s cílem systém co nejvíc zjednodušit.
Nyní se projednává novela zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou v říjnu 2008 předložila do Poslanecké sněmovny vláda jako tisk č. 632 (http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&t=632). Návrh změny zákona řeší převod kompetencí jen napůl. Obecní úřady jsou dnes oprávněny přijímat jednak žádosti o povolení kácení dřevin, tj. u vzrostlejších stromů, kde majitel může kácet až po vydaném povolení ve správním řízení. Dále úřady přijímají oznámení o kácení, což je dnes případ zejm. kácení silničních stromořadí a kácení z důvodu havarijního stavu dřevin. Právě tuto druhou kompetenci navrhuje vláda převést na obce s rozšířenou působností. Argumentem je především to, že malé obecní úřady nevyužívaly svoje kompetence oznámené kácení omezit nebo úplně zakázat v tom případě, kdy odporuje požadavkům na ochranu dřevin (viz série pokut za masivní kácení silničních stromořadí v zimě 2006/2007 - http://www.cizp.cz/(2d0sic45as5152fx250gygam)/default.aspx?id=769&ido=417&sh=2098643160). Zároveň Ministerstvo životního prostředí ani vláda nevysvětlily, proč neřešit kompetence komplexně a nepřenést i běžné povolování ve správním řízení, které klade ještě větší nároky na odbornost a týká se ještě důležitějších dřevin, na obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Problémy se zásadou „nikdo by neměl rozhodovat ve vlastní věci“ v případě rozhodování obecního úřadu o žádosti vlastní obce, lze řešit přenesením kompetence na sousední obecní úřad. - Chránit stromořadí v krajině - je třeba zrušit výjimky silničářů a správců toků, kteří smějí kácet aleje a břehové porosty bez povolení. O stromech má vždy rozhodovat orgán ochrany přírody.
Podle současného zákona o ochraně přírody je ke kácení potřeba vydat povolení, a to v řádném správním řízení. Z tohoto pravidla existuje významná výjimka, která se speciálně nazývá „kácení pří výkonu oprávnění podle zvláštních předpisů“. Z těchto zvláštních předpisů vyplývá, že správci silnic, železnic, vodních toků, elektrického vedení a další infrastruktury, mohou v případě, že stromy nějak ohrožují spravovanou věc, kácet. Mají ovšem povinnost kácení oznámit 15 dnů před zahájením.
První problém je ten, že není vůbec jasné, na jaké všechny případy se takové oprávnění vztahuje (zákon dává jen příkladný a nezávazný výčet v poznámce pod čarou a zvláštní zákony se navzájem v úpravě dosti liší). Dalším, že je rozsah zvláštního oprávnění zneužíván k rozsáhlým kácením dřevin bez faktické potřeby, např. podél silnic odůvodňovaným údajným ohrožením bezpečnosti provozu (ve skutečnosti šlo předloni o mírnou zimu a správci silnic zřejmě neměli příliš práce s odklízením sněhu). Poslední problém už byl zmíněn výše – obecní úřady mají sice pravomoc oznámené kácení omezit nebo zakázat, pokud vybočuje z rámce zvláštního zákona nebo nemá oznámení náležitosti, ale zejména ty na malých obcích I. stupně si nevědí s takovou pravomocí rady a kácecí excesy tolerují.
Obavy z ohlašovacího režimu a upřednostnění režimu povolovacího potvrdilo i samo Ministerstvo životního prostředí, když nejprve vydalo metodický pokyn obecním úřadům (http://www.mzp.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPLKFODN34C). Do vládní novely zákona o ochraně přírody pak navrhlo podřídit všechno kácení silničních alejí a stromů podél železničních tratí pod povolovací režim. Nově by tedy měly rozhodovat o tom, zda bude vykácení stromořadí povoleno, obecní úřady. Povolovací řízení počítá s účastí veřejnosti a také dává obcím právo požadovat náhradní výsadbu. Vládní novela ovšem nepočítá se zpřísněním kácení podél vod a pod vedením drátů vysokého napětí, která také mohou být správci či majiteli pouze ohlášena. A to i když pod zákonné pojmy „údržba břehových porostů na pozemcích koryt vodních toků nebo na pozemcích sousedících s korytem vodního toku tak, aby se nestaly překážkou odtoku vody při povodňových situacích“ nebo „odstraňování a oklešťování stromoví a jiných porostů ohrožujících bezpečné a spolehlivé provozování zařízení přenosové soustavy“ se často schová kácení zdravých stromů nic a nikoho neohrožujících. I v těchto případech by mohly orgány ochrany přírody kácení významných stromů povolovat, aniž by je to významně zatížilo, a předešlo se tak plošnému odstranění břehového porostu a škodlivým zásahům do významného krajinného prvku vodní tok či údolní niva. - Zapojit veřejnost do rozhodování - na základě pouhého oznámení dochází k rozsáhlému kácení také ve městech a obcích. Je nutné omezit kácení na oznámení, kdy se veřejnost nemůže účastnit rozhodování.
Dnes lze pokácet strom bez jakékoliv povinnosti žádat nebo oznamovat, jen pokud roste na pozemku fyzické osoby a jeho obvod kmene (měřený ve výšce 130 cm nad zemí) je menší než 80 cm. Podobně to je i s keřovými porosty s menší rozlohou než 40 m2. Kácení může provádět v těchto případech jen majitel nebo někdo s jeho souhlasem. Oznamovat pokácení dodatečně lze u stromů, které hrozí zřícením a mohou způsobit zranění nebo škodu. Oznamovat předem je nutné jednak u kácení na základě oprávnění podle zvláštních předpisů (viz výše) nebo též z důvodů zdravotních či pěstebních. Ačkoliv Ministerstvo životního prostředí vykládá sobě podřízeným obecním úřadům oba pojmy velmi úzce, Česká inspekce životního prostředí stále eviduje pokusy nezákonně kácet na základě pouhého oznámení celá uliční stromořadí (zneužití pěstebních důvodů jakožto obnovy porostů), pokusy drasticky zasáhnout do parků (pěstební důvod - výchovná probírka porostů), nebo se prostě jen skryje pravý důvod údajným špatným zdravotním stavem.
Česká inspekce životního prostředí i v těchto případech eviduje stovky případů, kdy se obecní úřady malých obcí „oznámeními o kácení dřevin“ odpovědně nezabývají, v naprosté většině případů nereagují nijak, nebo reagují sdělením, že nemají námitky, na což žadatelé, bohužel často i samotné samosprávy – radnice jako majitelé dřevin, spoléhají. Řešením je proto převést i tyto důvody kácení na oznámení pod povolovací režim. Správní řízení o vydání povolení ke kácení dřevin je nejvhodnější právní rámec pro objektivní a přezkoumatelné vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin a závažnosti důvodů pro jejich kácení. Naplňuje se v něm zákonem o ochraně přírody (§ 70) a mezinárodními úmluvami (Aarhuská úmluva) zakotvená přímá účast občanů na ochraně přírody prostřednictvím jejich občanských sdružení. Nakonec je ve správním řízení umožněno uložit náhradní výsadbu, což oznamovací režim v žádném ve jmenovaných případů neumožňuje. - Méně kácet, více sázet - za vykácené dřeviny musí být vždy vysazeny nové. Pokud není možná výsadba v místě kácení, musí majitel újmu zaplatit do obecního fondu určeného na výsadbu dřevin.
Platná právní úprava předpokládá dvě možnosti kompenzace tzv. ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin rostoucích mimo les: formou náhradní výsadby nebo odvodem do obecního rozpočtu. Náhradní výsadba má být přiměřená, může být doplněna až pětiletou povinností o stromy pečovat a může být provedena i na pozemky obce či soukromé pozemky odlišné od pozemků, kde se kácí. Odvod do rozpočtu obce je možný v případě povolení kácení z důvodu výstavby, lze použít na zlepšení životního prostředí a výši stanoví zvláštní zákon. Dále zákon o ochraně přírody, prováděcí předpis ani metodické pokyny Ministerstva o náhradě za kácení mlčí. Zvláštní zákon o finančních odvodech za kácení nikdy přijat nebyl, tudíž tato možnost je jen teoretická. V praxi tudíž lze využít pouze náhradní výsadby a za 16 let existence zákona se vytvořila „praxe“ opravdu rozlišná. Za prvé není vůbec jasné z formulace zákona, jestli je náhradní výsadba povinná. Za druhé je vázána na vyčíslení ekologické újmy, jejíž závazná metodika také neexistuje (viz první bod petice). Za třetí má být „přiměřená“, což je neurčitý právní pojem, který opravňuje úřady vykládat jej velice široce v rámci svého uvážení. Za další není nutné ukládat náhradní výsadbu v místě, ale kdekoliv v obci. Navíc není následná péče o vysazené stromy ani důsledně ukládána, ani není její dodržování kontrolováno, jak zhusta dokládá Česká inspekce životního prostředí. Objevili se i radnice, např. úřady centrálních městských částí Prahy nebo Pardubic, které tvrdí, že neevidují na svém území žádné volné plochy pro náhradní výsadbu. Lze se setkat jak s vyloučením náhradní výsadby z důvodu, že za „neperspektivní“ nebo náletové dřeviny se výsadba pro bezcennost kácených stromů neukládá (Magistrát města Ostravy), s výsadbou „kus za kus“ - za jedince káceného výsadba nového jedince stejného druhu (Magistrát hl. m. Prahy), ale i s praxí přesného ocenění společenské hodnoty dřevin pomocí nejnovější metodiky státní Agentury ochrany přírody a krajiny a uložení povinnosti investovat 10 % vypočtené částky do sazenic původních druhů dřevin.
Vzhledem k právní jistotě žadatelů o kácení, vzhledem k zabránění úbytku celkové zeleně ve městech, i úbytku zeleně v centrech měst a přímo na návsích, je nutné sjednotit praxi náhradních výsadeb. Řešení nabízí zakotvení zákonné povinnosti uložit náhradní výsadbu nebo odvod v každém případě. Dále je nutné v prováděcích předpisech stanovit systém vyčíslení ekologické újmy a principu přepočtu újmy na výsadbu či odvod, aby byli opravdu „přiměřené“, protože i správní uvážení musí mít své meze. Zvláštní zákon o odvodech za kácení dřevin musí řešit nejen případy kácení na místech budoucích staveb, kde by mělo být výhodnější vysadit dřeviny přímo v místě stavby nebo v jejím nejbližším okolí, ale i další případy, kdy nelze u žadatele očekávat, že sám stromy zasadí a ještě se o ně bude pečlivě starat. Zároveň musí být zelený fond, kam budou odvody směřovat vázán jen na výsadbu dřevin (ne široce na „zlepšování životního prostředí“, jak to předpokládá dnes zákon o ochraně přírody) a obce by jej měly pravidelně „vyprazdňovat“, aby se kompenzace ekologické újmy vůbec projevila.
(3) Aleje v krajině a stromy ve městech
Jen za poslední dva roky zmizelo z českých měst a jejich okolí několik alejí či výrazných stromových uskupení. Centrum pro podporu občanů například podalo žalobu proti kácení mnoha desítek stromů v Ostravě – Porubě, prosazovalo náhradní výsadbu za kácení 1000 stromů při výstavbě městského okruhu, kritizovalo hromadné kácení v Děčíně, spolu s Českou inspekcí životního prostředí protestovalo proti kácení alejí kolem silnice mezi obcemi Třešť – Čenkov – Růžená na Vysočině, několik let již pomáhá občanům Skutče bránit parkovou plochu před zástavbou supermarketem. Podrobnosti jsou k dispozici na webových stránkách http://stromy.arnika.org.
(4) Podle odborných studí má vegetace ve městech celou řadu nezastupitelných funkcí. Stromy omezují letní žár v ulicích, zvyšují vlhkost vzduchu, produkují kyslík a pohlcují oxid uhličitý, poskytují stín, pohlcují prach a nebezpečné mikroorganismy, podporují proudění vzduchu. Prokázán je také vliv stromů na tepelné úspory budov v důsledku omezení nutnosti chlazení v létě o 30 % a ochrany budovy před studeným větrem v zimě o 20 až 50 %. V neposlední řadě mají stromy také funkci estetickou a poskytují útočiště živočichům.
Strom vypaří za den 50 až 80 litrů vody – přičemž koruna o rozpětí 9 metrů vypaří za den až 151 litrů vody. Městská zeleň ovlivňuje proudění větru až o 50 %. Vytvářením stínu je pod korunou stromu teplota oproti okolnímu prostředí nižší až o 6 stupňů.
Sledování ve 21 městech Evropy nalezlo vliv prachových částic PM10 na zdraví obyvatel ve městech s vyšší teplotou. Prokázalo se, že při současné vysoké teplotě, velké hustotě zástavby a vysoké intenzitě dopravy stoupá úmrtnost. V Portugalsku došlo za extrémní kombinace nepříznivých podmínek k nárůstu úmrtí o 49,8 %, v České republice o více než 10 %, v Paříži dokonce o 142 %. Světová zdravotnická organizace (WHO) proto doporučuje takový přístup k územnímu plánování, který umožní vytváření „chladných míst“, tedy oblastí se zelení.
Studie prováděné v USA spojily meteorologická data a údaje o znečištění ovzduší. Vytvořený počítačový model demonstruje, jak velké množství znečišťujících látek z ovzduší amerických měst dokáží zachycovat stromy. Sledoval se přízemní ozon, částice PM2,5 a PM10, oxid uhličitý, oxid uhelnatý a oxid dusičitý. Zjistilo se, že za jeden rok stromy zachytili 711 tisíc tun těchto škodlivých látek, a hodnota jejich služeb tak dosáhla 3,8 miliardy dolarů.
Další studie prováděná ve Velké Británii prokázala, že vysazování stromů v urbanizovaných oblastech může snížit znečištění ovzduší měst prachovými částicemi až o jednu čtvrtinu. Pokud by se například v kraji West Midlands rozšířily oblasti osázené stromy ze současných 3,7 % na 16,5 % rozlohy kraje, koncentrace částic PM10 by poklesly o 19 %. Rozšíření zelených oblastí až na teoretické maximum 54 % (dosažené pouze vysazováním stromů na existujících zelených plochách) by mohlo vyústit v 26% pokles koncentrací PM10. To by znamenalo, že v ovzduší by bylo každý rok o 200 tun prachových mikročástic méně.
Studie odhaduje, že v Glasgowě polapí stromy z ovzduší každý rok 4,99 tuny částic PM10. Ve West Midlands dnes stromy pohlcují 7 % prachových mikročástic pocházejících z lidské činnosti, což ročně představuje 39,63 tun částic PM10 odstraněných z ovzduší. Kdybychom osadili čtvrtinu volných ploch v našich městech stromy, průměrné koncentrace nebezpečného prachu by poklesly o 2 až 10 %.
Zdroje údajů:
- MUDr. Eva Rychlíková, ČIŽP Praha, 2008, prezentace pro Komisi životního prostředí AV ČR. Zdroje uvedené v prezentaci: McPherson et al. 1994, Nowak a kolegové.
- Studie A. G. McDonald a kolegů (2007) Kvantifikace účinků výsadby stromů ve městech na koncentrace a depozici částic PM10 ve dvou aglomeracích Velké Británie. Podrobnosti a celá studie jsou dostupné zde: http://www.cepo.arnika.org/stromy-ve-mestech-zlepsuji-kvalitu-vzduchu
(4) Aleje v krajině a stromy ve městech
Jen za poslední dva roky zmizelo z českých měst a jejich okolí několik alejí či výrazných stromových uskupení. Centrum pro podporu občanů například podalo žalobu proti kácení mnoha desítek stromů v Ostravě – Porubě, prosazovalo náhradní výsadbu za kácení 1000 stromů při výstavbě městského okruhu, kritizovalo hromadné kácení v Děčíně, spolu s Českou inspekcí životního prostředí protestovalo proti kácení alejí kolem silnice mezi obcemi Třešť – Čenkov – Růžená na Vysočině, několik let již pomáhá občanům Skutče bránit parkovou plochu před zástavbou supermarketem. Podrobnosti jsou k dispozici na webových stránkách http://stromy.arnika.org.
